ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Růže a Břečťan

R&B Kapitola pátá

11. srpna 2011 v 11:25 | Lului
Kapitola pátá-Není Smrt jako Smrt
Ráno jsem počkala, než Momo odejde do školy a rodiče odjedou do práce a šla si do kuchyně pro bylinky, co mi chyběly, abych měla vše, co jsem potřebovala. Asi po půl hodině přijel Tai s Elis a Erikem a začali jsme vykládat věci z auta. Když jsme všechny věci přenesli do mého pokoje, začali jsme je třídit.
"Sakra." Promluvil z ničeho nic Tai.
"Co je?"
"Zapomněl jsem doma křídu."
"To nemá Maria žádnou křídu?" Zeptal se nechápavě Erik.
"Potřebujeme svěcenou, no počkej, dojdu se kouknout." Řekla jsem lehce nepřítomně a přešla ke skříni, kterou jsem začala prohrabovat.
Po chvíli jsem vyštrachala kus křídy. "Stačí tahle?" Zeptala jsem se stále lehce mimo.
"Ukaž, jo asi jo." Usoudil po chvilce prohlížení. "Hale," začal Tai "asi ti zničím koberec." dořekl opatrným tónem.
"Stejně je nepraktický, načichl kouřem z kouzel." Když jsem to dořekla, zem na chvíli zahalila mlha, a když se rozplynula, byla tam už jen dřevěná podlaha.
"Díky." Řekl Tai. A poté začal kreslit na zem symboly.
Elis už mezitím pletla věnečky z bylinek, které pak rozvěšovala po pokoji. Erik očarovával zbraně, které přinesl. Já jsem předělávala pokoj, přičarovala jsem další postele a poté jsem, s Taiovou pomocí, pokoj zahalila do kouzel. Když jsme dodělali všechny přípravy, už byl večer a tak jsme šli spát.
Najednou někdo zaťukal na dveře. Vzala jsem dýku a šla ke dveřím. Když jsem je otevřela, stála tam Momo. "Mar, já se bojím, je tam nějaký bubák." Zašeptala vystrašeně Momo.
Usmála jsem se na ni a vrazila jí dýku přímo do srdce. V očích se jí zaleskl strach a poté se změnila na nekromanta. Než stihla mrtvá dopadnout na zem, zmizela. Jen jsem se ušklíbla a šla zkontrolovat mladší sestru. Ta už spala ve svém pokoji a tak jsem šla zpět do svého. Krev z dýky jsem nechala odkapat do další skleničky. Erik na mne zděšeně civěl, asi si myslel, že jsem se zranila. "Klid nic mi není." Řekla jsem na vysvětlenou a šla spát. "Jo a nevycházejte z pokoje po jednom a nikomu neotevírejte." Zašeptala jsem, ještě než jsem usnula. Všichni zamručeli na souhlas.
Když jsem se vzbudila, všichni ještě spali, ušklíbla jsem se na hodiny, které ukazovaly půl čtvrté ráno. Lehla jsem si na postel a sledovala obrazce a symboly na stropě. Přemýšlela jsem nad těmi nekromanty.
Najednou se ozvala jemným hlasem Elis. "Nad čím přemýšlíš?"
Chvíli jsem počkala, jestli jsme vzhůru jen my dvě a poté jsem jí šeptem odpověděla. "Tai říkal, že jsou nejspíše čtyři. Teda, on neví, že už jen dva, ale to je teď jedno. Mám krev tří nekromantů a poté ještě svou, existuje kouzlo, jednou z přísad je krev pěti nekromantů. Je to na vyvolání samotné Smrti, ale zatím se to kouzlo uskutečnilo jen jednou. Nikdy se totiž nestalo, že by nekromanti spolupracovali a když už, tak maximálně po čtyřech, což nestačí. Takže, pokud získám ještě krev toho posledního, budeme mít krev pěti nekromantů. Ale problém je, že spolek DEMI, kterému se to povedlo uskutečnit, poté zmizel, takže není jisté, jestli Smrt po vyvolání poslechne, nebo ne."
Když jsem domluvila, Elis ještě chvíli mlčela a poté zašeptla v odpověď. "Jako dcera Smrti se ty bát nemusíš, ne?"
"Dcerou Smrti sice jsem, ale té první, ale "původ" Smrti se však mění, já jsem dcerou Smrti z podsvětí. Teď to ale myslím vychází na Smrt z ráje."
"Aha. No když nad tím přemýšlím, neříkal Tai, že je jich možná až pět?"
"Jo to je pravda, pět jich nejspíš je, ale nejsou to všichni nekromanti. Cítila jsem z nich zápach noční můry, s ní asi budeme mít trochu problém."
"Ou."
Po nějaké době se probudili i Erik s Taiem. "Tak se pojďme najíst." Řekla jsem a vedla je do kuchyně. "Vezměte si k jídlu, co chcete." Erik se snažil chovat slušně a vzal si jen něco malého, ale naproti tomu Elis a Tai se chovali jako doma, no přece jen tu nebyli poprvé a věděli, že mě je to jedno. Když jsme dojedli, šli jsme do ochodů pro další věci na zaklínadla.
"Jste si jistí, že chcete do tohohle obchodu? Kdykoli jsem tu byl, tvrdil, že mi to nemůže prodat, jelikož nemám nějaký průkaz či co."
"Klid." Řekl Tai a vešli jsme do obchodu."
"Koho nám sem čerti nesou, co potřebuje skupinka LAD?" Zeptal se zdvořilým tónem prodavač. "Co pentagram? Líbil se?" Dodal.
Tai se otočil na Erika, který ho měl na krku a suše prohlásil. "Jo."
"To jsem rád, tak co to bude dnes?"
"Tři nohy raracha, roh jednorožce a pět křišťálů." Promluvila Elis.
"Broušený nebo v podobě krystalu." Zeptal se prodavač věcně.
"Na tom nezáleží, hlavně větší, ale dobře přenosné."
"Chvilku počkejte." Řekl zdvořile prodavač a odešel dozadu. Pochvíli vyšel se všemi věcmi, které mu Elis řekla. "Tak, ještě něco?"
"Svěcenou křídu a dračí šupiny." Pronesl Tai.
"Momentík. Co dál?"
"Chtěla bych si vyzvednout ten smaragd." Řekla jsem a prodavač se na chvíli zarazil. Poté však zašel dozadu a přinesl malou krabičku.
"Ještě něco?"
"Ano, ještě mi dejte bylinky, co si beru obvykle, ale dvojnásobek."
"Ano, ještě něco?"
"Jo, ještě křídlo z víly." Dodala Elis.
"Už je to vše, nebo ještě něco?" Zeptal se prodavač.
"To už je vše." Řekl Tai a vytáhl kreditní kartu a zaplatil.
Erik jen nechápavě zíral, zatímco my jsme dávali věci do auta. "A kdykoli jsem tam přišel já, tak byl nepříjemný."
"No jo, měl jsi mu sdělit, že jsi z LAD." Řekla jsem lehce posměšně Erikovi.
"Takže, ještě potřebujeme několik věcí. Elis, dojdeš pro "světlo tmy" a Maria, ty dojdi pro "živoucí oheň". My s Erikem to zatím dovezeme k tobě." Jakmile to Tai dořekl, já i Elis jsme odešly od auta. Elis musela nahoru na horu za čarodějnicí a já musela do podzemí. Erik jen nechápavě zíral, takže ho Tai musel vtáhnout do auta.
"Kdo jsi?" Zeptala se zděšeně Momo, když do domu vešel Erik.
"J-já totiž m-my…" Zakoktal se Erik.
"Ahoj, Momo." Řekl Tai.
"Ahoj, Taii, on je tu s tebou?" Zeptala se Momo.
"Jo, je novým členem, nejsou rodiče doma?"
"Ne, neboj, nejsou, dnes přijedou později." Ujistila Momo, Taie.
"To je dobře, neviděla jsi tu někde knížku "Svěcení pro experty"?"
"Jo, je obýváku. Jdu ven, nemusím si brát klíče, že?"
"Ne nemusíš, my už nikam dneska nepůjdeme."
"Jo, a kde je Mar?"
"Šla pro oheň."
Momo se na chvíli zarazila a poté zašeptala. "Říkala jsem si, že to bude něco důležitého, ale, tentokrát je to asi opravdu problém, že?"
"Buď v klidu, nemůžeme prohrát." Uklidnil ji Tai, ačkoli to nebyla pravda.
Kolem páté hodiny večer přišla Elis se zářící lahvičkou. "Už je tu Mar?" Zeptala se ve dveřích.
"Ne, ještě nepřišla." Odpověděl jí Tai.
"Doufám, že je v pořádku." Řekl starostlivě Erik.
"Já se spíš bojím o ochránce ohně." Pronesl Tai.
Erik se jen nechápavě díval, ale nic neřekl, nechtěl být zase za hloupého, přece jen Mar není člověk.
Asi o tři hodiny později jsem konečně dorazila, lehce popálená a s řeznou ranou na tváři.
"Pobavila ses?" Zeptal se Tai.
"Jasně, že jo." Řekla jsem se zlověstným úsměvem na tváři a zvedla kožený váček, ve kterém jsem měla schovaný živoucí oheň. Tai se jen usmál a vzal si ode mne opatrně váček. "Omlouvám se, ale já si jdu lehnout." Pronesla jsem a odešla se umýt a pak do svého pokoje.
Dalších několik dní jsme pokračovali v přípravách a večer sedmého dne po prvním setkání s nekromantem jsme odešli na louku jednorožců. Tai nakreslil vyvolávací kruh a Elis rozestavěla křišťály a bylinky.
"Tvojí krev my zde máme,
pojď, nechť i jméno tvé známe.
Ve jménu Smrti volám tebe,
přijď k nám pod stejné nebe." Pronesla jsem a polila zem částí krve prvního nekromanta, kterého jsme potakali. Po chvilce se v kruhu objevily tři postavy.
"To si neměla holčičko. Ani nevíš, s kým si zahráváš."
"Ale ano, vím. Dva nekromanti a jedna noční můra. To vy nevíte, na koho jste zaútočili."
"Už se vážně bojíme, na koho jsme to zaútočili? Na bandu puberťáků?" Zeptal se uštěpačně nekromant.
"Ne, my jsme LAD."
Nekromant se na chvíli zarazil, ale poté jen zavrčel. Než jsem ještě něco stihla říct, vynořil se z lesa obrovský had. "To si myslíte, že se leknu iluze? Moc dobře znám schopnosti nočních můr." Řekla jsem posměšně a vyplázla na ně jazyk. "Ať uvidíte či uslyšíte cokoli, nevěřte tomu, jsou to jen iluze." Dodala jsem a všichni přikývli na souhlas. Když jsem to dořekla Elis a Taie zahalily plameny. Erik se díval lehce zděšeně. Had už byl u mě a začal se kolem mne obtáčet, ale ani se mne nedotkl. Ve chvíli, kdy mě chtěl sežrat, zmizel. Po chvilce zmizely i plameny. V tom se z lesa vynořil roj motýlů. Nechápavě jsme na to koukali. V tom jsem si, ale všimla, že Erik se dívá vystrašeně. On se bojí motýlků? Musela jsem se v duchu rozesmát, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že něco není v pořádku. Podívala jsem se mu do hlavy, na co myslí. Naskytl se mi pohled na vzpomínku z jeho dětství. Procházel lesem a našel místo, kde byli motýli, a na něčem seděli. Když k nim přišel blíž, rozletěli se a odkryli rozdrásané tělo jeho mrtvé matky. Když jsem se vrátila do přítomnosti, z motýlů, kteří byli už téměř u něho, vyšla jeho matka, v té podobě, ve které ji našel v lese. Bohužel Erik tomu uvěřil, takže se iluze stala skutečností. Rychle jsem přešla k Erikovi a zakryla mu oči. "Není to tvá matka, je to jen iluze." Zašeptala jsem mu do ucha a objala ho. V tu chvíli nás obklopili motýli. Erik byl stále vystrašený, tudíž byli hmotní jak motýli, tak i jeho matka. Začala jsem přemýšlet, jak z toho ven, Erik se zřejmě nehodlal uklidnit, takže to budu muset vyřešit za něho. Chvíli jsem se soustředila a pak jsem ovládla motýlky, kteří poté zmizeli.
"Jako dcera smrti narozena,
vše mrtvé je právem mé.
Tímto byla však smlouva porušena,
takže přijď ke své paní právoplatné!" Když jsem to dořekla, jeho matka sklonila hlavu a také zmizela.
"Šikovná opička, dostane banánek." Pronesla s úšklebkem noční můra. "Teď bychom si mohli přestat hrát a začít tu správnou srandu, ne?"

R&B Kapitola čtvrtá

4. srpna 2011 v 11:25 | Lului
Kapitola čtvrtá-Útok nekromanta
Uběhl asi týden. S Erikem jsme se stali celkem blízcí přátelé, ale ne s jako mé "černovlasé" já, ale jako mé "hnědovlasé" já, z čehož jsem byla opravdu nadšená. V jídelně jsme si s holkami chodily už automaticky sednout k Erikovi a Markovi, i když náš stůl byl volný.
"Tak jak jste se měly o víkendu?" S těmi to slovy přišel Marek s Erikem k naší lavici, kde jsme si já, Anna a Liliana povídaly.
"Úžasný, jely jsme na výlet." Řekly jednohlasně Anna a Liliana.
"A ty, Maria?" Zeptal se Erik.
"Jo, sice jsem byla doma, ale taky jsem si to užila, a ty?"
"Jo, taky." Řekl a usmál se.
Asi deset minut po začátku třetí hodiny, mi přišla SMSka od Taie. *Máme problém, co nejdřív na paloučku jednorožců, vezmi i Erika, nekromant! * Když jsem to dočetla, ztuhla jsem. Jak to mám asi udělat. Já se dostanu pryč úplně v pohodě, ale jak mám dostat pryč Erika?! Sakra! Hold budu muset použít kouzla. Chvíli jsem se soustředila a poté se ozvalo zaklepání dveří.
"Dále." Řekla učitelka, která byla naštvaná, že někdo vyrušuje při výkladu. Otevřenými dveřmi dovnitř vešla ředitelka.
"Erik, Maria, okamžitě pojďte se mnou." Řekla ředitelka jejím klasickým přísným hlasem.
Erik se však okamžitě začal bránit. "Co jsme udělali?"
V tu chvíli jsem už, ale Erika táhla za sebou směrem ke dveřím. Přece jen každé kouzlo má svůj limit. Ředitelka zmizela přesně ve chvíli, když jsem zavřela dveře. "Dělej! Pojď za mnou." Řekla jsem a bez jakéhokoli vysvětlování jsem ho táhla ven ze školy. Naštěstí se nijak nebránil, zřejmě byl zvědavý, o co mi jde. Když jsme vyšli ven, zapískala jsem a po chvilce zpoza rohu vyběhl kůň. Erik jen překvapeně koukal, a když jsem mu přikázala nasednout, nic nenamítal a to ani tomu, že měl sedět vzadu. Po chvilce jsme dojeli na louku, které jsme říkali Palouček Jednorožců. Tai a Elis tam stáli naproti zcela zahalené osobě. Když je Erik spatřil, vykulil oči a zavolal na ně. "Co tu děláte?"
"Konečně jste tu." Zavolal Tai směrem k nám.
"Promiň."
Přeběhli jsme s Erikem k Taiovi a Elis.
"Čtyři proti jednomu, to je neférové," řekla osoba a zamumlala zaklínadlo "myslím, že bychom to mohli alespoň trochu vyrovnat." ve chvíli kdy to dořekla, vedle ní se objevily další tři osoby.
"Kouzlo čarodějnice teď zvrať,
a tím mi podobu mou vrať.
K tomu přidej mi mou moc,
nechť nevydrží jen pouhou noc."
Když jsem to dořekla, má podoba se znovu změnila na černovlásku s tmavě zelenýma očima, ale k tomu se přidala dvě černá křídla. Osoba na chvíli ztuhla, ale poté se rozesmála. Erik jen nechápavě zíral. Teď ale nebyl čas na vysvětlování, protože dvě z vyvolaných osob se k nám rozešly. V tu chvíli se Tai a Elis postavili přede mne a já začala odříkávat zaklínadlo.
"Pojď ke mně z druhé strany,
ty, jenž vytrpěls osudu rány.
Ty budeš zase sluhou mým,
a já budu znovu pánem tvým.
Až uděláš, co já budu chtít,
zase svobodu svou budeš mít"
Ve chvíli kdy jsem to dořekla, se náhle setmělo a vedle mne se objevil tělem asi dvacetiletý kluk, upír. Jeho oči červeně žhnuly a cenil své bílé zuby. "Zabij nekromanta!" Přikázala jsem mu krátce. Když se upír rozešel směrem k nekromantovi, zaměřila jsem svou pozornost zpět k Elis a Taiovi, kteří zablokovali cestu dvěma vyvolaným přízrakům. Otočila jsem se směrem k přízrakům a začala odříkávat.
"Jako dcera smrti narozena,
vše mrtvé je právem mé.
Tímto byla však smlouva porušena,
takže přijď ke své paní právoplatné!"
V tu chvíli se přízraky zastavily a otočili se směrem k nekromantovi, který společně se zbylým vyvolaným přízrakem bojoval s mým upírem. Ale místo toho aby na něho zaútočily, zmizely. V tu chvíli už Tai s Elis odříkávali ochranná zaklínadla, aby nás ochránili před prokletími. V tu chvíli se vzpamatoval i Erik a mrštil po zbylém přízraku slabou elektrickou kouli. To ho však ani nezranilo. Ačkoli ho to překvapilo a ve chvíli, kdy nedával pozor, upír ho probodl a tím ho poslal na druhý břeh. Nekromant si olízl krev, která mu tekla z rány na obličeji, kterou mu způsobil upír svým mečem a začal se chechtat, poté zmizel.
"Vrať se tam, odkud jsi přišel a kam taky patříš,
přijď, až tě budu potřebovat, až příkaz můj zvíš."
Když jsem toto dořekla, upír zmizel. Přešla jsem k místu, kde nekromant zmizel a šáhla do vzduchu, sevřela dlaň a poté jsem ji znovu rozevřela. Teď byla potřísněná krví. "Ten se nevrátí dřív než za týden." Pronesla jsem s úšklebkem na tváři a šla zpět k ostatním.
"Mar, pojď sem, prosím." Řekl opatrně Tai.
"Jako by bylo v mém zájmu poslouchat vás." Řekla jsem nenávistně.
"Co to s ní je?" Zeptal se nechápavě Erik.
"Ona není člověk, jen má naši podobu, teď, ale skrz ni prošlo dost duchů, takže ji budeme muset zklidnit." Řekl Tai a začal společně s Elis odříkávat kouzlo.
"Vy si myslíte, že tohle mě zastaví? Bláhový lidé." Pronesla jsem arogantním tónem a rozesmála se. Ve chvíli, kdy jsem se začala smát, nečekaně jsem po Elis a Taiovi hodila kouli, tu naštěstí zastavilo Taiovo ochranné kouzlo. Ale také bohužel přerušila jejich zaklínání. Přešla jsem k Erikovi a chtěla jsem na něho zaútočit dýkou, ale ve chvíli, kdy jsem se z blízka podívala do jeho obličeje, mi náhle zmizela křídla a já jsem omdlela.
"Ne, taky netuším, co se stalo, že se najednou uklidnila." Divil se Tai.
"Možná, že to bylo kvůli Erikovi, přece jen, víš, co dělala každý den v noci." Řekl Elis, zabraná do přemýšlení, že ani nevnímala, co říká.
"Co?" Zeptal se nechápavě Erik.
"No každou noc, chodila očarovávat tvůj dům ochrannými kouzly i proti naprostým blbostem." Stihla říct ještě, Elis, než jsme ji já, nebo Tai stihli zastavit.
"Už ses probudila? To je skvělé." Řekl nadšeně Erik. "Nestalo se ti nic? Jsi v pořádku?"
"Jo jsem v pohodě. Kolik dní jsem byla mimo, a jaký čas jsem určila?"
"Jen noc a asi půl dne, a tvrdila jsi, že se nevrátí dřív než za týden."
"Dobrá, musíme se na něho lépe připravit."
"Jo, můžeš chodit?"
"Jo, myslím, že ano." Řekla jsem váhavě a postavila se na nohy. "A co ta krev?"
"Máme, neboj." Řekla Elis a podala mi lahvičku s nekromantovou krví.
"Dobrá, tak jdeme, Eriku, zařiď si omluvenku."
"Kde jsi byla?" Zeptala se matka, když jsem přišla domů.
Jenom jsem kolem ní prošla, ta otázka stejně nepatřila mně, ale Momo, to se dá poznat podle tónu hlasu. Když jsem vešla do pokoje, obalila mě mlha, která ze mne vytáhla zbytky duší. Lehla jsem si na postel a ze skříní a šuplíků se začaly vyndávat věci, které mi napsal Tai, abych mu přinesla. Po chvilce jsem uslyšela dole matku jak s někým mluví u dveří. "Ano, je doma. Ale určitě nejdeš za Momo, je mi to divné víš, ještě sem nikdo nepřišel, mimo přátel Momo." Mluvila matka k někomu. Vykoukla jsem z okna, ale osoba už stihla vejít do domu. Slyšela jsem matku na schodech. "Vyjdeš schody, půjdeš kousek rovně a poté zatočíš do prava a hned naproti tobě budou černé dveře, tak tam." Matka mluvila nějak divně, jako by překvapená a zklamaná zároveň. Chvilku byly slyšet kroky a poté zaťukání.
"Kdo je tam?" Zeptala jsem se nejistě. Matka měla pravdu, nikdo sem nikdy nepřišel, tedy, alespoň ne hlavním vchodem, když sem přišla Elis či Tai, vždycky vylezli oknem.
"To jsem já." Ozval se zpoza dveří známý hlas.
"Můžu dál?" Zeptal se netrpělivě.
"Moment, jen odemknu." Řekla jsem okamžitě a šla ke dveřím. V tu chvíli na stůl přilétl papírek.
*Osoba za dveřmi nemá svou podobu-neopraveno* Když jsem si to přečetla na chvíli jsem ztrnula a poté vzala dýku a šla ke dveřím. Hlas patřil Erikovi, tudíž to nebyl Erik, jelikož se vzhledem se změní i hlas, takže Erikův hlas znamená, že to není Erik. Takže není to Elis, Tai a ani Erik. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Erik, tedy nějaká osoba přeměněná na Erika.
"Pojď dál, potřebuješ něco?" Řekla jsem obvyklím tónem.
Chvíli se rozhlížel a poté šel pomalu ke mě. "Jen jsem tě chtěl vidět." Pronesl nezvykle hebkým tónem.
Nahodila jsem dojatý usměv a šla k němu. Napřáhl ruce, že mě obejme v tu chvíli jsem vytáhla dýku a zabodla mu ji do žaludku. Erik se chytil za břicho. "Proč jsi to udělala?" Zeptal se s bolestným výrazem na tváři.
"Už to nemusíš hrát, vím, že nejsi Erik. Kdo jsi?"
"Tvrdila jsi ne méně než týden? Bláhová dívka, já se nenechám zastrašit někým tak ubohým jako jsi ty."
"Já, že jsem ubohá? Já moc dobře vím, že ty nejsi ten nekromant, se kterým jsme se setkali. My se setkáváme poprvé a jen pro tvou informaci, také naposled."
"Ty si myslíš, že jedno bodnutí tou tvojí hračkou mi něco udělá?" Řekl a rozesmál se.
"To máš možná pravdu, ale jak to, že se ti to teda ještě nevyléčilo?" Když jeho smích stichl, prozměnu jsem se rozesmála já. A stejně jako se rozhořel plamen v mých očích, shořel i falešný Erik před mým zrakem. V tu chvíli někdo zaťukal na okno, rychle jsem schovala dýku od krve a šla se podívat kdo to je. Na větvi seděl Tai, zkontrolovala jsem jeho magii, opravdu to byl Tai, otevřela jsem okno a pozvala ho dovnitř.
"Stalo se něco?" Zaptala jsem se ustaraně.
"No vypadáto, že ještě ne, ale stane, zjistili jsme, že ten nekromant, se kterým jsme se setkali, má nějaké spojence a jeden z nich tě má přijít navštívit. Tak si prosím dávej pozor, ano? Mám tu zůstat, nebo začarovat tvůj pokoj?"
"Ne to je v pořádku, určitě si dám pozor."
"A nic zvláštního jsi neviděla?" Zeptal se ustaraně Tai.
"Ne, vůbec nic. Měla bych snad?" Zalhala jsem a ani u toho nemrkla okem.
"Jen se ptám, no tak jestli je vše v pořádku tak já půjdu."
"Jo, a kolik jich je už víte?"
"Asi čtyři nebo pět i s tím, kterého jsme potkali."
"Dobrá, děkuji za upozornění a opatruj se."
Přikývl v odpověď a vylezl oknem ven. Bylo to přesně načas, protože v tu chvíli matka zaťukala. Po zkontrolování, že je to opravdu matka jsem otevřela dveře. "Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se. V tu chvíli mi došlo, že jsem v pokoji sama ačkoliv bychom tu měli být dva. Rychle jsem vyvolala přízrak s podobou Erika a poslala ho z pokoje. Přízrak Erika obešel matku se slovy. "Omlouvám se, už musím jít." Matka se na něho usmála, zřejmě byla ráda, že se bavím s někým slušným, možná jsem dokonce u ní stoupla na ceně.
"Už nic, omlouvám se, že jsem tě vyrušila."
Rychle jsem zavřela dveře a kouzlem jsem rozpustila již zaschlou krev na dýce. Krev sem poté nechala odkapat do další lahvičky. Když už jsem měla všechno připravené, šla jsem spát.

R&B Kapitola třetí-2. část

28. července 2011 v 11:25 | Lului
"Ahoj." Řekl Erik, když mě viděl u stolu. "Kde jsou Tai a Elis?" Zeptal se nechápavě, když si všiml, že tam sedím sama.
"Prý to nestíhají, takže dnes nepřijdou." Podle Erikova výrazu jsem usoudila, že se bojí tu být se mnou sám. "Jo tady máš dárky od Taie a Elis." Řekla jsem co nejmilejším tónem a podala mu zabalený plášť a krabičku se žlutým pentagramem. Když si to vzal, podala jsem mu ještě jeden malý balíček. "A tohle je ode mne." Řekla jsem téměř neslyšně, no myslím, že podle toho, že se ani nezarazil, mě nejspíš opravdu neslyšel.
"Wow, ten plášť je fakt dokonalej, ale nepochopil jsem proč je ten pentagram žlutej."
"Barevný je, protože každá barva má svůj význam, jestli chceš vědět proč zrovna žlutá, tak se zeptej Taie, je od něho."
"Jo, až se příště sejdeme, zeptám se ho." Řekl nadšeně. Až teď si všiml malého balíčku na stole. "A tohle je co?" Zeptal se nechápavě.
"To je ode mne." Řekla jsem, tentokrát dost hlasitě, aby mně slyšel.
"Od tebe? A co to je?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Otevři to a uvidíš." Řekla jsem co nejmilejším tónem. Nejspíš mi nevěřil, že je to nějaký normální dárek.
Po chvilce váhání balíček rozvázal a podíval se do něho. Potom jeho obsah opatrně vysypal na stůl. Když uviděl, jak z něho vypadaly runové kameny z ametystu, rozzářily se mu oči. "Děkuji." Řekl s opravdu vděčným hlasem.
"Není zač, přece jen jsi říkal, že jednou z tvých specializací je věštění. Tak doufám, že se ti líbí."
"Jo hrozně moc, opravdu děkuji."
"No, až dojíme, chceš ještě někam jít? Nebo spíš, kam chceš jít?"
"To je dobrý, nechci tě otravovat. Už tohle je až, až."
"V pořádku, neotravuješ mě tím, stejně bych se nudila."
"A mohl bych tě požádat ještě o něco? Jestli to teda nevadí."
"O co jde?"
"Mohla by sis sundat tu kápi, rád bych věděl, jak vypadáš."
"Na co ti bude vědět, jak já vypadám?"
"Prostě mě to zajímá."
"Možná potom."
Po té co jsme dojedli, řekl, že by rád šel do kina.
"Dobře, když chceš."
"Jo a ještě něco."
"O co jde?"
"Mar není jméno. Jak se opravdu jmenuješ?"
"Mar je zkrácenina od Maria."
"Aha, pěkné jméno."
Pche, ale ve škole by mi to neřekl. Řekla jsem si v duchu, naštvaná i smutná zároveň.
"A kdy mi hodláš ukázat svou tvář?" Zeptal, když jsem si ani v kině nesundala kápi.
"Po kině, třeba." Řekla jsem váhavě.
"To by mohl říct každý, sundej ji teď." Řekl prosebným hlasem, a když jsem se na něho podívala, dělal "psí oči".
"Ty mi snad nevěříš."
"No přece jen se ještě neznáme tak dlouho."
"Au." Řekla jsem naoko smutně a tiše se rozesmála. "No, jestli tě to potěší, Tai a Elis viděli mou tvář asi až po dvou letech a to navíc bylo omylem."
Erik se taky tiše zasmál. "Jo, omlouvám se, že se tě pořád ptám na něco osobního, ale zajímalo by mě, jestli jsme se už někde potkali, nebo spíš, jestli se někde vídáme."
Na chvilku jsem ztuhla a až poté jsem mu váhavě odpověděla. "Ano, vídáme."
"To proto si nechceš sundat tu kápi?"
"Je to stejně jedno, když se vídáme, nemám tuto podobu." Řekla jsem tiše a sundala si kápi.
Chvíli se na mě díval. Podle jeho výrazu vážně nečekal takový vzhled. Poté, co jsem si nandala kápi zpět, se probral z toho lehkého šoku. Potom jsme již nemluvili a sledovali nějaký hororový film. "Tak zase jindy." Řekla jsem na rozloučenou.
"Jo, jo, měj se hezky, a opravdu nechceš vyprovodit domů?"
"Myslíš, že potřebuji doprovod?" Řekla jsem a trochu se zasmála.
Když jsem se vrátila domů, matka stála před mými dveřmi.
"Konečně, víš, jak dlouho jsem čekala?"
"Co potřebuješ?"
"Nepotřebuju nic, ale chci. Příště až půjdeš ven, mi to alespoň řekni." Řekla naštvaně matka.
"Dobře, myslela jsem, že tě to, kde jsem a s kým jsem, nezajímá. Příště ti to řeknu." Když jsem to dořekla, matka se otočila a odešla. Odemkla jsem a vešla do pokoje. Na stole ležel papírek. Na papíře bylo napsáno od mého ochranného kouzla několik "hlášení" :
*Vylomení dveří-opraveno
přebarvení dveří, stěn a stropu-opraveno
změna koberců-opraveno
zablokování oken-opraveno
ořezání stromu-neopraveno-vyžaduje povolení*
Vykoukla jsem z okna a směrem ke stromu jsem vyřkla kouzlo.
"Zcizené mi vrať,
jejich činy zvrať.
hned oprav co zničené jest,
nechť oni vidí jen mou lest."
Hned na to ze stromu znovu vyrostly větve. Poté jsem se umyla a šla spát, přece jenom zítra musí zase vstávat a už včera jsem toho moc nenaspala.

R&B Kapitola třetí-1. část

28. července 2011 v 11:25 | Lului
Kapitola třetí-Dárky na uvítanou
"Ahoj, Maria, vypadáš nějak bledě, stalo se něco?" Zeptala se ustaraně Liliana.
"Ahoj, Liliano, ne, nic se nestalo."
"Čau, holky, tak jak jste se vyspaly?" Zeptala se nadšeně Anna.
"Ale jo šlo to." Řekly jsme s Lilianou jednohlasně.
"Ticho a na místa, dámy, dneska začínáme hodinu dřív."
Najednou mi na lavici přistál složený papír. Když jsem ho rozložila, byla na něm otázka. *Mar je zkrácenina od Maria? * Podle písma to napsal Erik. Odepsala jsem mu. *Ano, dalo by se to tak použít. * A pak, mu ho hodila zpět. V tu chvíli se, ale otočila učitelka. Když uviděla papír, rozešla se k Erikovi. V tu chvíli Erik zbledl a na tváři měl lehce zděšený výraz. Říkala jsem si, co blbne, i když je to opakované vyrušování v hodině, dostane za to maximálně trest v podobě poškoly. Pak mi to ale došlo, Tai mi dneska vlastně psal, že chce, abychom se dnes znovu sešli a uvítali Erika. Kdyby to nebylo pro Taie a Elis nikdy bych to neudělala. Ještě než k němu učitelka došla, zamumlala jsem zaklínadlo. Učitelka se na chvíli zarazila a poté se beze slova otočila a přešla zpět k tabuli, kde pokračovala ve výkladu. Erik se jen nechápavě díval a zřejmě nad tím stále přemýšlel.
"Hej, Maria," zašeptal mi po hodině Erik do ucha "ty taky používáš magii?"
"Ano, proč se ptáš?"
"Jen jsem chtěl vědět, ta učitelka byla tvoje práce, že?"
"Ano, to byla." Řekla jsem lehce povýšeně.
"Proč jsi to udělala?"
"Podle tvého výrazu, ses chtěl vyhnout trestu, tak jsem ti pomohla, vadí?"
"Ne, jasně, že mi to nevadí. Děkuju." Řekl vcelku milým hlasem, což u něho není moc časté.
"Není zač. Přece jen se to stalo kvůli mé nepozornosti."
"Hej, Mar, nezašly bychom dneska někam?" Řekla nečekaně Anna.
"Ne, promiň, na dnešek už něco mám."
"Něco? Co něco?" Zeptala se zvědavě Liliana, která stála vedle Anny. Obě dvě na mě vyčkávavě hleděly. Ale jak jim mám říct před Erikem, že jdu ven s Elis a Taiem a ještě k tomu ony je stejně neznají.
"No, prostě něco."
"Aha něco. Že by rande?"
"Proč hned myslíš na rande, sakra. Mám prostě něco domluveného s…" Sakra, málem jsem se prořekla.
"S kým?" Zeptala se ještě zvědavěji Liliana.
"S kamarádkou a kamarádem. Máme nového příchozího"
"Zase tamti? Ty z tý skupinky LAD?" Zeptala se otráveně.
V tu chvíli Erik, který nás už téměř nevnímal, zbystřil.
"Jo." Řekla jsem váhavě.
"Jo, to mi připomnělo, víš, že se ve městě mluví ještě o jedný skupince, která nese stejný jméno? Ale prý se jedná o skupinku čarodějů."
"Fakt? To jsem netušila." Díky, Anno, ještě, že nevíte, že to je jediná LAD skupina ve městě, jinak by to zaručeně prasklo. Ačkoliv Elis s Taiem vědí, že mám dvě podoby, tak doufám, že mu to nevykecali. Když jsem se nenápadně podívala na Erika, už nás znovu nevnímal.
"Ty jo, dneska to uteklo, co? Konečně, už jen do jídelny a pak domů."
"Jo, to je fakt, dneska to vážně neuvěřitelně uteklo."
"Už zase?!" Jak jinak, náš stůl už zase zabraly jiný holky, takže jsme musely zase k Erikovi a Markovi. A samozřejmě jsme seděli jako včera.
"Hale, Marku, nechtěl bys jít se mnou a Lilianou dneska ven?" Zeptala se nesměle Anna.
"Jasně, bude mi potěšením dámy." Odpověděl Marek okamžitě. "Hej, Eriku, nejdeš taky?" Zeptal se hned Marek.
"Ne, díky, už něco mám."
"Aha, škoda. Byla by sranda."
"Maria, když umíš kouzlit a nejspíš celkem dobře, mohl bych se zkusit zeptat Elis či Taie, jestli by ses mohla přidat do LAD skupiny."
"Já už tam jsem." Řekla jsem okamžitě a až potom mi došlo, že jsem to říkat neměla.
"Ale já myslím tu skupinu čarodějů."
Ještě, že se před tím Anna o tom zmínila. "Hm, ne díky, nestojím o to."
"Škoda."
Když jsem přišla domů, rychle jsem se převlékla a pronesla zaklínadlo, abych se změnila do své pravé podoby. Poté jsem došla vyzvednout peníze. Chvilku po tom mi přišla SMSka od Taie, abych vyzvedla amulet a plášť pro Erika.
"Dobrý den, jsem tu něco vyzvednout."
"Zdravím, a o co jde?"
"Tailestes si zde objednal amulet a plášť."
"Ano, moment, hned to přinesu. Maria, že?"
"Ano." Po chvilce přišel prodavač s pláštěm a malou krabičkou na šperky. "Mohu se zeptat, co je to za amulet?"
"Vy nevíte? Ach, ano, každý z vás má jiný, že? A o tom jaký, rozhoduje pan Tai. Jedná se o žlutý pentagram."
"Děkuji." Zaplatila jsem a šla jsem zpět domů. Asi dvě hodiny před tím, než jsme se měli sejít, mi přišla další SMSka od Taie, že prý to s Elis nestihnou a ať jdu s Erikem sama. Když jsem to dočetla, myslela jsem, že Taie zabiju, pak jsem si ale řekla, že by to nemuselo být zas tak strašný.

Marianina báseň

24. července 2011 v 13:59 | Lului
Sice se o její trny poraníš,
a nějaké slzy bolestí uroníš.
Avšak stále ji hrozně moc chceš,
od lásky si velmi těžko pomůžeš.
Jen jediný pohled na ni,
je jako denní snění,
jako něžné pohlazení.
Je ti vším a přitom není nic,
pohled ti nestačil, chtěl jsi víc.
To však bolestné zranění provází,
a dobré ponaučení z toho vychází.
Že luční květiny lepší jsou,
ještě vlhké ranní rosou.

Erikova báseň

24. července 2011 v 13:59 | Lului
Jen pohled na tebe,
je pro mne dar z nebe.
Miluji tvé vlasy tmavší než noc,
i tvé oči, jež mají uhrančivou moc.
Tvůj hlas by zahanbil i nadaného slavíka,
a tvůj vzhled uchvátil by každého mladíka.

R&B Kapitola druhá

21. července 2011 v 11:35 | Lului
Kapitola druhá-Boj Života a Smrti
"Ty slepice nám zase zasedly stůl." Pronesla naštvaně Liliana.
"No jo, klídek, tak si sedneme jinde."
"Hm." Řekly Liliana i Anna uraženě.
"Holky, sedněte si k nám, máme tu ještě místa." Řekl nadšeně Marek.
"Děkujeme." Řekly jsme všechny tři jednohlasně. Liliana s Annou si sedly vedle Marka, každá z jedné strany a tím jsem byla já donucena si sednout vedle Erika, který tu také seděl. Nějakou dobu jsme si povídali, ale Erik se do debat zapojil pouze tehdy, když Marek složil nějakou poklonu Lilianě či Anně, aby ji mohl vyvrátit. Když se zabrali do tématu o oblíbených skupinách, které jsem ani neznala, pustila jsem se do jídla a je naprosto nevnímala. Najednou mi Liliana lehce šlápla na nohu, tázavě jsem se na ni podívala. Očima přejela ze mne na Erika. Také jsem se na něho nenápadně podívala, měl upřený zrak na má záda a na tváři měl zároveň soustředěný pohled a zlomyslný úšklebek. Najednou jsem ucítila, že mě něco lehce tahá za vlasy. Sáhla jsem si tam, jakože si upravuji vlasy. Nahmatala jsem tam pavouka a tak jsem ho sundala, samozřejmě byl ovládaný magií. "Jsi jak malý dítě" Řekla jsem uštěpačně směrem k Erikovi. Ten se jen ušklíbl a odešel od stolu. Ostatní se na mě tázavě dívali. Uvědomila jsem si, že byl jen vyvolaný, takže ho neviděli, tak jsem jen pokrčila rameny a také odešla, ačkoli jsem měla ještě půl talíře jídla.
"Jsem doma." Řekla jsem téměř neslyšně, spíše sama sobě, jelikož jsem stejně věděla, že i kdyby tu někdo byl, stejně by mi neodpověděl. Znechuceně jsem se zadívala na růžové stěny, koberce a závěsy. Vyběhla jsem po schodech o patro výš a zamířila k černým dveřím za rohem, kde nebyli vidět. Z kapsy jsem vyndala klíče a odemkla jsem si. Když jsem vešla, rozsvítila jsem tlumené světlo a zamkla za sebou dveře. Tašku jsem hodila ke stolu. Přešla jsem k velkému zrcadlu a znechuceně jsem se na sebe podívala.
"Kouzlo čarodějnice teď zvrať,
a tím mi podobu mou vrať."
V tu chvíli se mé hnědé vlasy zabarvily do černa a hnědé oči se změnily na tmavě zelené. Převlékla jsem se ze zářivě žlutých šatů do černých a začala psát úkoly. Zrovna kdy jsem si podepsala úkol matčiným rukopisem, zazvonil mi telefon. "Co se děje?"
"Ahoj, Maria, nemáš čas? Rozhodli jsme se sejít, co ty na to?"
"Hm, kdo všechno?"
"Jen LAD skupinka."
"Když mě pustí."
"Takže v deset v Restauraci. Zatím čau."
Jelikož jsem měla chuť na citron, sešla jsem o patro níž. "Tak jak se měla naše milovaná dcerka ve škole?" Promluvila matka hlasem plným něhy, to však nepatřilo mne, ale mé mladší sestře, Momo. "Ty už jsi doma?" Řekla matka směrem ke mně, ale poněkud podrážděným tónem.
"Neboj, nezdržím se tady moc dlouho." Řekla jsem uštěpačně. Matka se na mne zlostně podívala a poté se otočila na mou mladší sestru a na tváři měla zářivý úsměv. Takhle je to pokaždé, já jsem ta strašná dcera, zatímco ona je ten jejich andílek. Možná nás takhle rozdělují kvůli vzhledu. Kdo by si nemyslel o roztomilé holčičce s blond vlasy a modrýma kukadly, že je to vysloveně andílek. Naproti tomu holka s černými vlasy a tmavě zelenýma očima je vyslovený ďábel. Její vzhled i oblečení z ní prostě dělají dokonalou princeznu a ze mne naopak zlou čarodějnici. Ale co, já už jsem si nato zvykla. Ať se snažím sebevíc, ze mne ta hodná nikdy nebude. "Hm, půl desátý. Momo, nechceš jít s námi do kina?"
"Ne děkuji, tati."
Rychle jsem se převlékla do dlouhých černých šatů a na to jsem si ještě oblékla černý plášť s kápí. Potom jsem vylezla oknem, přes strom, ven.
"To je skvělý, jsem moc rád, že jsi přišel včas."
"Ahoj Tai, Elis. Proč jste svolali sraz?"
"Máme nového příchozího." Řekla nadšeně Elis a Tai souhlasně přikývl.
"Zaměření, věk, jméno?"
"Em, velice mě těší," zazněl ze tmy zvláštně povědomý hlas "mým zaměření je věštění a ovládání a okrajově i vyvolávání, je mi čtrnáct let a jmenuji se Erik." Erik? Teď když nad tím přemýšlím, tak ten hlas byl opravdu nejblíže hlasu Erika. Doufá, že je to jen špatný vtip a vůbec, co ten tady dělá. Jestli se dostane do LAD, mohl by zjistit, že jsem to já a to by nemusela být zrovna dobré. Chtěla jsem ho zkusit ovlivnit magií, ale měl ochranu, ale zaručeně nebyla jeho, nejspíš byla od Taie, ten je na ni specializovaný. Hodila jsem na Taie zlostný pohled, který stejně nemohl přes kápi vidět, a posadila jsem se ke stolu. "Vy nejspíš zastupujete Smrt, že?" Zeptal se nejistě Erik a zněl lehce vystrašeně, takhle jsem ho ještě nezažila. Když jsem dlouho nic neříkala, Tai za mne odpověděl. "Ano, ona je Smrt a já společně s Elis jsme Život."
"Tak jo jsi připraven na svou zkoušku?" Zeptala se Elis.
"Ano, myslím, že jo."
"Dobrá, tak se přesuneme."
"Tvůj první úkol je přeložit toto slovo."


"Havran."
"Ano, správně."
"Tvým dalším úkolem je vyvolat vlka." Erik se chvíli soustředil a poté vyvolal vlka, který však téměř okamžitě zmizel. "Mou zkouškou jsi také prošel." Řekla váhavě Elis.
"Dobrá, tak jestli se chceš přidat, musíš přimět tu sovu přelétnout na ten dub před tebou."
"Hej, Mar, proč nechceš, aby se přidal? Další člen by se nám hodil."
"A řekla jsem snad něco takového?" Řekla jsem naštvaně. Jako bych k tomu musela mít důvod.
"Ale ano, řekla, je jasné, že když mu řekneš, aby ovládl ptáka, nemá šanci. Já moc dobře vím, že jsi na ně specializovaná v okruhu ovládání." Řekla uštěpačně Elis.
"Fajn, to co ti jde nejlépe vyvolat, vyvolej a dostaň to přes mýtinku. Já se ti v tom budu pokoušet zabránit. Budeš na to mít dva pokusy." Řekla jsem a potlačovala svůj vztek. Erik se chvilku soustředil a poté se u jeho nohou objevila užovka. Zděšeně jsem vykulila a oči a odvrátila pohled. Elis ke mně přešla, ale než něco stihla říct, kývla jsem na Erika, aby začal. Když jeho užovka vyrazila, ovládla jsem sovu, jež byla předmětem neschváleného úkolu, a přikázala ji ulovit užovku. Užovka se dostala asi do půlky mýtinky, ale tam ji sova ulovila. "Jak jsem řekla, máš ještě jeden pokus." Pronesla jsem výsměšně směrem k Erikovi. Erik jen přikývl a začal se znovu soustředit, chvíli to trvalo, ale poté se u jeho nohou objevila krajta. Zděšeně jsem vykřikla a chytla se Elis. Erik se na mne nechápavě díval. "Dobře, dobře, prošels, ale okamžitě odvolej ten hnus." Řekla jsem naštvaně a vyděšeně zároveň.
"Co se stalo?" Zeptal se Erik údivně. "Nemáš ráda hady?" Řekl výsměšně. V tu chvíli jsem ucítila, jak z něho opadá ochranné kouzlo. Podívala jsem se na Taie, který jen pokrčil rameny.
"Ano, mám strach z hadů, ale to neznamená, že si kvůli tomu můžeš ze mne dělat srandu. Toho budeš litovat."
"Litovat? A co když zase vyvolám hada, třeba ještě většího, co budeš dělat? Budeš se schovávat za Elis či Taiem? Jsi jen malý dítě, nechápu, proč se tě bojí. Oni dva jsou mnohem silnější než ty."
"Tys o mne řekl, že jsem malé dítě?" Řekla jsem rozzuřeně.
"Mar, uklidni se prosím, on to tak nemyslel, hlavně buď v klidu, víš, že by se to mohlo zvrtnout, tak se prosím uklidni." Řekla zděšeně Elis, protože moc dobře věděla, co jsem chtěla udělat.
"Dobrá, pro dnešek budu extrémně shovívavá a nechám to být, ale jestli se to bude ještě někdy opakovat, zabiju ho." Řekla jsem chladně a otočila se k odchodu.
"Ty utíkáš? Sakra, to bylo až moc lehký, to není žádná sranda." Řekl výsměšně Erik.
"Nemluv, když nevíš, s kým mluvíš. Nemáš vůbec žádný respekt a k tomu všemu si dovoluješ říct, že před tebou utíkám. Jsi snad sebevrah?" Otočila jsem se zpět k nim a viděla vyděšený pohled Taie a Elis. Erik se stále usmíval.
"Pojď ke mně z druhé strany,
ty, jenž vytrpěls osudu rány.
Ty budeš zase sluhou mým,
a já budu znovu pánem tvým.
Až uděláš, co já budu chtít,
..."
"Ne, Mar, nedělej to! Prosím, nedělej to."
"Jestli ho přijmete a on bude dělat znovu něco takového, jen slova už mě nezastaví."
"Děkuji, Mar, jsem ti za to vděčná." Řekla Elis a v jejím hlase jsem slyšela úlevu.
Přešla jsem Taiovi a zašeptala. "Až budeš příště s něčím nesouhlasit, můžeš to říct na rovinu." A usmála se.
"Já vím, ale víš, že nechci nikdy jít proti Elis."
"Jo já vím, no nic, já mizím, nehodlám tu s ním být už ani minutu, ahoj a opatruj sebe i Elis."
"Jistě, ty taky." Když jsem vycházela z lesíku, ještě jsem se otočila a zamávala Taiovi a Elis. Když jsem se vrátila domů, znovu oknem, bylo už půl jedné ráno. Rychle jsem se umyla a šla spát.

R&B Kapitola první

14. července 2011 v 11:25 | Lului
Kapitola první-Pavoučí uvítání
O jednom klukovi, Erikovi, po škole kolují řeči, že má nějaké magické schopnosti, neříkám, že to není možné, já sama jsem čarodějnice, ale nejspíš to je jen kvůli jeho vzhledu. Kdo by se nebál asi 195 cm vysokého kluka, který má černé vlasy a oči stejné barvy což tvoří dokonalý kontrast s jeho bledou kůží. Ačkoliv se ho každý bojí, kvůli jeho bojovým schopnostem, není snad žádná dívka, které by se nelíbil.
"Maria, viděla jsi tu nahrávku, co pořídila Anna?"
"Ne, jakou nahrávku?"
"Anna dala do chlapecké převlékárny zapnutou kameru, takže má nahraného Erika i Marka."
Marek je stejně jako Erik, sice o něco méně, ale stále velice krásný, vysoký kluk. Je pravda, že je to jediný kluk, který může alespoň trochu Erikovi konkurovat, ale pouze v kráse, v boji i sportech je slabší než holky.
"Fakt, ukaž." Řekla jsem téměř okamžitě. Možná si budete myslet, že jsem lehce perverzní, ale kdo by se nechtěl podívat na dva krásný polonahý kluky?
"Co máte tak zajímavého holky?" Promluvil Marek.
Až teď mi došlo, že u naší lavice stojí dalších 5 dívek. Než to Liliana stihla vypnout, Marek došel až k nám a kouknul se sám, co je tak zajímavého, že nás na to kouká 7 holek. Když viděl sám sebe, Erika a zbytek kluků polonahé v převlékárně, na chvilku ztuhl. Až když to Liliana vypnula tak se vzpamatoval. "Kde jste to vzaly?" Řekl dost naštvaným tónem. Ani jedna z nás se neměla do řeči, tak to zopakoval, tentokrát dost nahlas aby to slyšel i zbytek třídy.
"Hej, Marku, co se děje, že jsi na ně dneska tak hnusnej." Řekl výsměšným hlasem Erik. Marek byl totiž k nám, holkám, vždycky milí a přívětivý, na rozdíl od Erika.
"Tak se pojď podívat sám." Řekl Marek a potlačoval hněv. Vyrval Lilianě kameru z ruky a znovu spustil video a ukázal to Erikovi. Erikův úšklebek přešel v nečitelný výraz. Marek už chtěl něco říct, ale pusu zase zavřel, když si všiml, že Erik se rozesmál.
"Kvůli tomu se tak vztekáš? To bych od tebe nečekal, místo toho aby, jsi byl rád, že si tě dívky taky všímají a zřejmě jim připadáš atraktivní, tak se vztekáš." Zastavil video a vrátil kameru Lilianě. Otočila jsem se na Lilianu s vykulenýma očima a zjistila, že má tentýž výraz.
"Co to sakra bylo?" Řekly jsme nastejno. Čekala jsem, že, když Marka to naštvalo, tak že Erik bude zuřit, ale takováhle reakce? To snad není ani Erik.
"Maria, mohla bys odpovědět na mou otázku?"
"He? Omlouvám se, nedávala jsem pozor, mohla byste mi ji prosím zopakovat?"
"Když tě má hodina nudí, můžeš jít na chodbu, až uznáš mou hodinu za nenudnou, vrať se."
Ani nevím jaká je hodina, zajímalo by mě, jak dlouho jsem byla v tom šoku.
"Co tu děláš, šprtko?" Za mnou se ozval známý chladný hlas. Erika zřejmě vyhodila na chodbu taky. "Na něco jsem se tě ptal, tak mi laskavě odpověz."
"J-já, nedávala jsem pozor."
"Ty abys nedávala pozor, to je konec světa?"
"A ty abys něco přešel jen tak s úsměvem, to je spíš důkaz konce světa."
"Jako kdybych něco takovýho udělal." Otočila jsem se a zjistila, že se směje.
"Co jsi udělal nebo udělat chceš?" Řekla jsem a v mém hlase byl slyšet strach. Nic neřekl, jen se stále smál.
"Maria, viděla jsi už našeho nového učitele na tělák? Je fakt pěkný a mladej. To je snad poprvé co se těším na tělocvik."
"Hm."
"Co je? Stalo se něco? Jsi nějaká skleslá."
"Hm, jen jsem trochu mimo. Co máme teď za hodinu?"
"Tělocvik." Řekla nadšeným hlasem a uchechtla se.
"Eriku, kde jsi byl o této přestávce? Někdo tě viděl v dívčí převlékárně. Máš jediný štěstí, že tam bylo prázdno."
"Omlouvám se."
"Tak mazej do své převlékárny, hodina za chvíli začne."
"Jistě."
"Viděla jsi ten nový plakát?"
"Myslíš toho zpěváka? Ten je fakt úžasný."
"Áááá." Najednou z ničeho nic zařvala jedna holka.
"Co je?" Řeklo nás několik jednohlasně a otočily jsme se na ni. Všechny jsme zařvaly, znovu jednohlasně. Z jednoho rohu totiž vylézali velcí, černí a hnědí pavouci, nejspíše sklípkani. Všechny jsme vyběhly na chodbu, bohužel jen ve spodním prádle. Na chodbě stáli všichni kluci a chechtali se. Otevřela jsem dveře do šatny, ale jediné co tam bylo, byl velký, tedy oproti těm předešlým byl malý, černý pavouk. Když jsem si ho prohlédla pozorněji, zjistila jsem, že jsou na něm zbytky magie. Takže je asi pravda, že Erik umí používat magii. Jen doufám, že tohle mu jako trest bude stačit.
"Konečně po těláku, i když je ten učitel fakt pěkný, myslím, že má rád zpocený holky, proč jinak by nás takhle hnal."
"No jo, každý máme svoje, my zase koukáme na polonahé kluky." Řekla jsem a neubránila se úšklebku.
"Takže je to pravda?"
"Co?"
"Že dokážeš používat magii."
"Možná, proč se ptáš? Jestli chceš, můžu ti zkusit udělat nápoj lásky." Řekl dost výsměšným tónem a ušklíbl se.
"No to vážně nechci a už vůbec ne od tebe."
"Takže?"
"Takže co?"
"No neodpověděla jsi mi, proč ses ptala, nebo spíš, co tě vede k domněnce, že je to pravda?"
"Nedělej ze sebe blbce, ten pavouk byla tvoje práce, nebo ne?" "Líbilo?" Místo odpovědi jsem na něho hodila "vražedný" pohled. To ho zřejmě pobavilo, protože se rozesmál. "Na místa. Hodina už dávno začala."
"O čem jsi mluvila s Erikem?" Promluvila na mne šeptem Liliana.
"O ničem."
"Hm škoda, celkem by mě to zajímalo." Řekla posmutnělým hlasem.
"Jen jsem se ho ptala na něco o těch pavoucích, tedy pavoukovi." Tiše jsem se rozesmála.
"Co je vtipného, že se směješ, Maria?"
"Jen, že se tu zabýváte tak dlouho jedním příkladem."
"Ano? Tak jaká je správná odpověď?"
"Všechny obrazce mají stejný obsah."
"A můžeš svou odpověď obhájit?"
"Ano, odpověď je taková, protože všechny výseky v obrazcích jsou stejné jako jejich výběžky." Řekla jsem lehce úsečně.
"Ano, můžeš si sednout." Řekla učitelka a v jejím hlase bylo slyšet zklamání z dalšího neúspěchu. Snad každou hodinu se mě snaží načapat, když nedávám pozor, aby mě mohla potrestat.
Uf, konečně poslední hodina, ta matematika byla dnes obzvlášť úmorná."
"No jo no, teď čeština, že?"
"Jo, jo, doufám, že budeme dělat něco normálního."
"Jo, mohli bychom dělat něco individuálního."
"Dneska vám dám 25-30 minut na práci, budete vymýšlet básničky, na libovolné téma. Tak se pusťte do práce."
"Básničky, to bude v pohodě, mohlo to být i horší."
"Takže, váš čas vypršel." Řekla učitelka asi po třiceti minutách práce. "Jako první bude číst třeba Erik. Prosím začni."
"Jen pohled na tebe,
je pro mne dar z nebe.
Miluji tvé vlasy tmavší než noc,
i tvé oči, jež mají uhrančivou moc.
Tvůj hlas by zahanbil i nadaného slavíka,
a tvůj vzhled uchvátil by každého mladíka."
Všichni se jen vykuleně dívali. Něco takového nikdo od Erika nečekal. Na něj to bylo až moc romantické, ať už byl předmětem jeho psaní kdokoli či cokoli, měl k němu či tomu citový vztah co u něho nebylo zvykem.
"Výborně, Eriku, dones mi žákovskou knížku. To si zaslouží jedničku." Když se Erik dlouho nezvedal, znovu na něho promluvila. "Eriku, dones mi žákovskou knížku."
"A co jsem zas udělal?" Řekl podrážděně Erik, bez špetky respektu.
"Chci ti zaspat tu jedničku za báseň."
"Hm, žákajdu nemám." Řekl a nahodil jeho typický, otrávený výraz.
"Tvoje smůla. No co jiného jsem od tebe taky mohla čekat, že? Kdo další se chce podělit o svou báseň?" Když se k tomu nikdo neměl, rozhodla se někoho vyvolat. "Tak třeba ty, Maria, mohla bys přečíst svou báseň?"
"Sice se o její trny poraníš,
a nějaké slzy bolestí uroníš.
Avšak stále ji hrozně moc chceš,
od lásky si velmi těžko pomůžeš.
Jen jediný pohled na ni,
je jako denní snění,
jako něžné pohlazení.
Je ti vším a přitom není nic,
pohled ti nestačil, chtěl jsi víc.
To však bolestné zranění provází,
a dobré ponaučení z toho vychází.
Že luční květiny lepší jsou,
ještě vlhké ranní rosou."
"Také za jedna," řekla nadšeně učitelka "ostatní prosím odevzdejte své práce na stůl a ukliďte si svá místa, končíme."

Růže a Břečťan

14. července 2011 v 11:24 | Lului
O prázdninách je nuda, tak jsem začala psát povídku, je to nehorázná kravina, kterou vyplodila hlava náctileté dívky, tak na to, prosím, berte ohled. A povídka probíhá stylem: Nic-Nic-Nic-Boj-Konec Takže od toho moc nečekejte =)

Jedná se o povídku o dívce jménem Maria, je to čarodějnice a (jak zjistíte později) i něco víc. Patří k velmi dobře (mezi čaroději) známé skupině LAD (Life And Death). Ve škole je kluk, Erik, který velmi přitahuje pozornost, nejen kvůli svému vzhledu, ale i kvůli jeho schopnostem. Ale nejen bojovým, ale po škole se povídá, že má i magické schopnosti. To Mariu celkem zajímá a nenápadně se snaží zjistit, jestli je to pravda. Jaké je její překvapení, že tyto schopnosti nejsou jen údajné a on se dokonce dostane do skupiny LAD. Naše hrdinka je však proti tomu, má totiž dvě tváře, jednu používá ve škole a tam je hodná holka s vynikajícími známkami, ale jakmile se z ní dostane ven, je to temná čarodějka a ona by nerada odhalila tyto dvě tváře jednomu člověku (mimo jejích dvou přátel z LAD, kteří o ní ví téměř vše).
 
 

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.