ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Moje menší výtvory

Upíři

25. června 2011 v 15:51 | Lului
Jako stěna bledé tváře,
proč hledat za ním lháře?

Vždyť skáče, jak ty pískáš,
avšak když se otočíš už bolestí vřískáš.

Má úšklebek na tváři a rudé oči,
ještě než své špičáky v krvi tvé smočí.

Teď už saje tvou krev,
už připravuješ se na rakev.

Čekáš-li na zachránce,
nespolehej se na rytíře ani na prince.

Protože ani jeden z nich nic nezmůže,
leda lovec upírů ti teď pomůže.

Saje tvou krev v kleče,
jak dlouho ještě poteče?

Death/Immortal

25. června 2011 v 15:48 | Lului
A zase něco lehce depsesivního =)

Na nebi Slunce svítí,
na louce kvete kvítí.
Ptáčci zívají,
a ty líbáš ji.

V tom se scéna změní,
z nedaleka se ozývá hřmění.
To Smrt si pro ni přišla,
dlouho pátrala, až ji našla.

Než pochopíš, už ječí,
leží na zemi v bolestné křeči.
Chtěl jsi obě, chtěl jsi víc,
a kvůli své hamižnosti nemáš nic.

Už i Smrt na tebe zanevřela,
dveře od Nebe i Ráje zavřela.
Neshoříš ani se neudusíš,
svou žízeň ničím neuhasíš.

Toto je její kruté prokletí,
jenž tě bude provázet staletí.

Luna

24. června 2011 v 13:49 | Lului
Luna na nebi svítí,
jemnější než luční kvítí.

Do Země je zamilovaná,
velkou silou přitahovaná.

Vodu z ní k sobě táhne,
ne proto, že po ní prahne.

Chce alespoň jeden kousek z ní,
z té krásky, o které dnem i nocí sní.

x_x

23. června 2011 v 14:11 | Lului
Dneska jsem se nudila, tak jsem si psala...

Jako slunce miluje nebe,
tak i já mám ráda Tebe.
I když květy růže jsou krásné,
nedají nektar, jsou prázdné.
Ačkoliv já jsem ta, jež Tě miluje víc
ona je ta, kterou líbáš na líc.

Moře

23. června 2011 v 14:02 | Lului
Paní učitelka chtěla básničku či několik vět na téma MOŘE, mno tak proč si to sem nedat, že? =)

Až k obzoru se táhne,
celičkou Zemi ovine.
Slaná voda v očích pálí,
rybky vodu kalí.
V noci se zde Luna leskne,
krása, až se srdci steskne.
Její odraz je vidět na hladině,
té vody temné, vlnami zčeřené.

Láska

23. června 2011 v 13:51 | Lului
Mno tak tahle se moc nerýmuje, ale tak co =)

Láska srdce drásá
na kusy ho rve.
Tvé srdce uchvátila dívka krásná,
teď je na zemi kaluž krve.
Důvodem bylo její odmítnutí,
před spoustou lidí ponížení.

Slunce

23. června 2011 v 13:48 | Lului
Mno většinou vymýšlím depresivní básničky, tak teď tu mám nějakou jinou =)

Ať jsem kdekoliv, stále nade mnou bdí,
ráno mě svými zlatavými paprsky budí.
Díky němu stromy i kytky kvetou,
jeho paprsky proudí temnou dálavou.
I když je za mraky schované,
stále tam je a né že ne.

Slavík a Růže

23. června 2011 v 13:44 | Lului
Znáte příběh jménem Slavík a Růže? Téměř pokaždé, když něco čteme máme z toho nějaké dojmy... Tady jsou ty mé:

Propláču celý noci,
pro změnu věcí.
Avšak není to v mé moci,
takové věci dějí se přeci.

Pláču pro slavíka,
i pro lásku.
A ta studenka,
co visí ji život na vlásku.

Rudá růže byla jí málo, chtěla víc,
studentovi srdce puká.
Slavík zemřel pro nic za nic,
láska to jsou muka.

Když depky útočí =)

23. dubna 2011 v 17:16 | Lului
S úsměvem na tváři odcházíš,
i když víš, že se už nevrátíš.
V srdci mém díra bolestná zeje,
a však tvůj výraz beze změny je.
Na ni se stále usmíváš,
a na mne se sotva podíváš.
Pustil jsi mně k vodě,
kvůli holce co miluje koně.
Nikdy neřekl jsi mi, že mě miluješ,
a jí klidně celé srdce daruješ.
Myslím na Tebe dnem i nocí,
ale to už se dneska nenosí.
Miluji Tě hrozně moc,
takže než skončí noc,
vezmu provaz či nůž,
z mých rtů zmizí růž.
Naposledy chci Ti ještě polibek dát,
a pak ti navždy sbohem dát, jen zamávat.

Když smutá nálada slzy do očí vžene
nikam nikdo neuteče.
Nikam se neschováš
před světem se marně ukrýváš.
Nikdo nechápe tvé pohnutky,
nač kupovat si pilulky.
Vždyť přes rukávy dlouhé,
nikdo neodhalí řezné rány pouhé.
Nač modlit se k Bohu,
když jít k němu mohu.
Tohle je mé sbohem,
neplačte vy tam kolem,
za pár let se znovu sejdem.

Přání z hvězd

5. března 2011 v 16:13
Jednou, když padala hvězda, přála jsem si něco, to se mi splnilo, to přání jsem tehdy nepotřebovala, ale ta možnost se mi naskytla. Dnes když bych tuto možnost uvítala a mám skutečné přání hvězda padá na jiných místech a v jiném čase...Z toho vyplývá, že je nejspíš pravda, že každý má jen jedno přání. Takže pro mne ponaučení do dalšího života a pro ty, jenž své přání ještě nepromrhali, je "Nad svým přáním se pořádně rozmyslete, a zeptejte se samy sebe, jestli to opravdu chcete, protože máte jen jednu příležitost" =)
 
 

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.