ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Lilitth

9. března 2014 v 18:20 | Lului |  Moje menší výtvory
Zase po dlouhé době básnička...



V temnotě srdcí dřímám, dávno tomu jest,
co odložila jsem zlomenou svatozář,
zmást tvou mysl a tvé srdce už toužím jen.
Každé mé slovo, každý pohyb jen lest,
nasadím pro svou kořist jakoukoli tvář,
a kořistí mou jsi ty, ty kdos' pustil mě ven.

Z mé klece zlatých mříží,
ve kterých se světlo kříží.
Pustil mou temnou postavu ze dveří,
zpřetrhal andělů magické řetězy.
Bestii zrádnou, smrti lačnou, tak vypustil,
a nepochopil ani tehdy, co bolest okusil.

Tak viním tu teď z toho hříchu tebe,
že spatřil démon lstivý znovu nebe.
Že kuje své temně rudé plány,
jak zas bude vábit dámy i pány.
Stříbrnou stužkou s tvým stínem spojena,
hračkou pouhou však byla znovu polapena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.