ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

O chrabrém princi

14. února 2013 v 14:02 | Lului |  Jednorázovky
Tákže, když je ten Valentýn, tak sem něco hodím (ne, že by sem někdo chodil no). Upozorňuji hned na začátku, že se jedná o Yaoi (klukXkluk), ale sexuální scéna tam není nijak valná, přesněji tam chybí, jelikož mi to prostě nešlo napsat… Tuhle povídku jsem napsala kvůli jedné reklamě, pokud se nepletu, je to na KFC a tam nějaká dívka čte pohádku a zakončuje ji zhruba takto: "A tak drak zamával křídly a odnesl prince do nočního království" (tuto hlášku tu uvidíte) a mě napadlo hned Yaoi… =D Snad si ji někdo přečte a bude se mu (mno spíš jí) líbit.


Za osmero horami a za osmero řekami. Za osmero kopci a za osmero loukami. Za osmero smetišti a za osmero ghetty, bylo jedno království. Tohle království, Šlupkov, pomalu, ale jistě krachovalo, možná ne až tak pomalu. Království totiž sužoval hrůzlivý drak. Tenhle drak, Kami, žádal každý měsíc o "čistou bytost" a tak mu dávali panny. Drak vždy pannu sežral a chvíli dal pokoj. Jenže království se živilo prostitucí a tak nebylo divu, že panny brzy došly. A tak drak začal požírat vesničany a ničit úrodu.
Dobrá, to byl jen vtip, teď tedy jak to bylo doopravdy…
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Postarší muž zkroušeně seděl na dříve honosném trůnu, který jen sotva poukazoval na dřívější bohatství království, za to byl dokonalým příkladem toho, co všechno se v království rozpadalo. Dříve prosperující země se nyní rozpadala, jako trouchnivějící dřevo. Poslouchal svědectví o dalších a dalších útocích strašlivého draka, který jeho království sužoval. Drakovo přání bylo jasné a prosté, chtěl nejčistší bytost v království. A tak mu byla předkládána jedna panna po druhé, ale ať byla dívka sebečistší, sebekrásnější a sebeurozenější, ani jedna se mu nezamlouvala a všechny do jedné sežral.
"Můj pane." promluvil nesměle jeden z měšťanů.
"Ano?" pokynul mu král, aby pokračoval.
"Myslím, že všichni víme, kdo je nejčistší pannou našeho království." Muselo jej stát mnoho úsilí a odvahy, aby toto řekl svému králi. "Vaše dcera."
"Chcete tím říct, že mu mám dát svou dceru?!" Král se zvedl ze svého trůnu. "Své jediné dítě?!" jeho hluboký hlas se rozléhal velkou síní.
"I já jsem přišla o svou jedinou dceru!" zakřičela žena a vyšla z houfu lidí. "I já jsem zůstala sama." žena se s brekem svezla k zemi.
Král velmi zarmoucen nakonec musel souhlasit. Zbývalo ještě několik dní, než měl drak znovu přiletět a tak král vyhlásil do každého blízkého království, že dá ruku své dcery a království tomu, kdo draka zabije.
Čas do příletu draka se krátil a žádný princ nepřicházel. Nikdo nestál o rozpadající se království a princezen bylo po světě mnoho. Když už se vše zdálo beznadějné, do hradu přijel princ ze vzdáleného království. Dlouhé vlasy fialové barvy měl svázané ve vysokém culíku a jeho oči stejné barvy prozrazovaly moudrost prince.
"Mé jméno je Kado, princ ostrovního království Nizua, a chtěl bych vás zbavit toho draka. Avšak," zarazil se princ na okamžik.
"Povídej, vznešený princi, co by sis přál? Má dcera souhlasí s vdavky a mé království bude tvé, když jej porazíš."
Princ si poměřil krále pohledem a promluvil hebkým hlasem. "Nic z toho nechci, chci jen toho draka. Zbavím vás jej, ale co s ním udělám, bude jen na mě."
Král se zarazil, ale poté s úsměvem promluvil. "Jak si přeješ, vznešený princi, ať je po tvé. Drak je tvůj."
Král si mnul ruce, že jej osvobození jeho království nic nebude stát. Co však král netušil, bylo, že tento princ chtěl draka zkrotit.

Když konečně nastal den příletu draka, princ se navlékl do dívčích šatů a své vlasy si nechal vyčesat do zvláštního drdolu. Dlouhé šaty mu splývaly až k zemi a byly honosně ozdobeny. Přes všechny ty pozlátka by nikoho ani nenapadlo, že to není nějaká princezna nýbrž princ. Princ však nešel neozbrojen, ve vlasech měl zapletené jehlice a za podvazky dýky, vše magické. Princ seděl v dámském sedle na černém koni a vyčkával příletu draka.
Konečně přiletěl veliký zelený drak, chvíli kroužil nad princem a poté přistál v jeho blízkosti.
Princ překvapeně vydechl, takhle krásného draka si nepředstavoval. Nahodil co nejsladší úsměv a promluvil k blížícímu se drakovi. "Ach, ty nádherné stvoření, snad mě nechceš sežrat hned tady a teď. Nebylo by lepší mě vzít do své sluje?" Ještě sladce zamrkal řasami delšími, než jaké má leckterá dívka. Drak si jej chvíli prohlížel a poté se snad i ušklíbl, pokud je to u draka možné. Drak promluvil hlubokým, nikterak však hrubým hlasem.
"Jaká to krásná princezna." při posledním slově se mu hlas zbarvil pobavením. "A jaké to zajímavé návrhy mi předkládá." drak se odmlčel a při tom sjel prince pohledem. "Dobrá tedy, princezno, ale bez toho koně, je zbytečně pomalý, povozte se na mně."
Princ zaváhal jen na moment a přikývnul. "Dobrá." Princ slezl z koně a za drakovy pomoci si vylezl na jeho hřbet.
Drak zamával křídly a i s princem odletěl do Nočního království.
Drak se snesl k zemi a prince za sebe sundal. Princ od něho odskočil a z vlasů vytáhl jehlici. "A pak že jsi moudrý drak." pronesl sametovým hlasem. "Nepoznáš ani prince od princezny." řekl vítězoslavně.
"A kdo říká, že nepoznal." zasmál se svým hlubokým hlasem drak a náhle jej zahalil oblak kouře. Když se kouř rozplynul, stál tam na místo draka vysoký muž s tmavě zelenými vlasy a smaragdovýma očima. Byl vyšší než princ a v jeho očích bylo vidět pobavení a snad i touha, po čem však, to princ neměl ani zdání.
"Eh? Ty nejsi drak? Jen čaroděj?" princ se zatvářil zkroušeně a povzdychl si. Chtěl zkrotit draka a ne se hádat s čarodějem. Na moment se zarazil a podíval se na vysokého muže. "Moment, to je nechutný! Ty jsi nekrofil?" zeptal se znechuceně a otřásl se odporem.
"Proč myslíš?" zeptal se s přimhouřenýma očima zelenovlasý muž.
"Vždyť jsi je nejdřív zabil, ty dívky." znovu se otřásl odporem.
"Sežral, to je přesnější. Snad si nemyslíš, že jsem je pak zase vyzvracel." Pozvedl jedno obočí a ušklíbl se.
"Ale tak proč jsi je chtěl? Najíst se můžeš spousty věcí." zeptal se nechápavě princ.
"Nechtěl." protáhl to jediné slovo a udělal několik pomalých kroků k němu. "To oni mi stále nabízeli ty dívky." Zastavil se až těsně před ním.
Princ couvnul směrem ke sluji. "Ale chtěl jsi snad "čisté bytosti", nebo snad ne?" tentokrát pozvedl obočí princ.
"To je sice pravda," znovu zkrátil vzdálenost mezi nimi, kterou se princ naopak snažil stále prodlužovat. "ale nikdy jsem neřekl, že chci nějaké "čisté" panny." Čaroděj následoval prince do sluje.
"Takže…?" začal princ opatrně, když zády narazil na stěnu.
Čaroděj se ušklíbl a očima sjel prince. "Takže?"
Princ hlasitě polknul, a pohlédl na čaroděje, jehož úsměv byl dostatečně výřečný.
Než princ stačil cokoliv říct, čaroděj se k němu naklonil a políbil jej. Nikoliv však nějakým motýlím polibkem, ale hlubokým a vášnivým. Princ se po chvíli vzpamatoval a odstrčil jej od sebe. Tváře měl lehce červené, ale zřejmě se mu podle jeho vzdorného pohledu jen nelíbilo, být v submisivní poloze. Ušklíbl se a naopak on teď přirazil čaroděje ke stěně.
"Ale, ale, princezna chce mít navrch?" zasmál se čaroděj a čekal, co princ udělá.
Princ jen cosi nesrozumitelného zavrčel a přitiskl se k čaroději. Objal ho kolem krku a začal líbat. Čaroděj se usmál do polibku a jednou rukou jej chytil kolem pasu a druhou začal hledat, kde se šněrování šatů rozvazuje.
Princ se odtáhl, ale ne moc daleko, jelikož jej čaroděj držel pevně, a překvapeně na něho zíral.
"Copak, snad si princezna nemyslela, že ji nechám?" zasmál se hlubokým hlasem čaroděj a rukou, kterou vzdal hledání konce šněrování, princi zprudka zaklonil hlavu. Přisál se svými horkými rty na hebkou kůži a začal vytvářet rudý flíček.
Princovi se z hrdla vydralo zachrčení, a kdyby jej čaroděj tak pevně nedržel, už by se svezl po stěně k zemi.
Čaroděj se odtáhl od svého tvoření flíčků na bělostné kůži a opatrně vymotal své prsty z princových vlasů. "Au." Čaroděj jen pozvedl obočí, když vytahoval jehlici, o kterou se pobodal, z jeho vlasů. "Tak princezna si schovává takhle nebezpečné zbraně ve vlasech." pousmál se. "To tě budu muset prošacovat, kdo ví, co u sebe ještě máš." Znovu přilnul svými rty na jeho bělostnou kůži, kterou už pokrývalo několik flíčků, a začal nanovo s jejich vytvářením.
Princ slastně zavzdychal a zajel čaroději rukama do hedvábných vlasů. Čaroděj jej začal znovu líbat na ústa a volnou rukou mu začal vykasávat sukni, aby se pod ni dostal. Rukou mu jel po noze, až narazil na podvazek. Opatrně jej ohmatal a vytáhl schovanou dýku. "Tohle se mi celkem hodí." poznamenal mezi polibky a spustil sukni zpět k zemi. Zvedl ruku s dýkou do výše té druhé a pomalu začal přeřezávat složité šněrování šatů. Na moment pustil jeho pas a strhl z něho šaty a hned jej zase zachytil. Princ se otřásl zimou a přitiskl se k čaroději.
Čaroděj si jej přitáhl ještě blíž, vklínil se mu nohou mezi ty jeho a zašeptal mu do ucha. "Ale copak mě to tlačí do nohy? Že by si tam princezna schovala ještě nějakou zbraň?" Olízl mu ušní lalůček a poté jej vsál do úst. "Měl bych to radši zkontrolovat, kdyby to náhodou bylo něco nebezpečného." zasmál se a otočil se i s princem, aby ho mohl přirazit zase ke stěně. Princ se překvapeně nadechl, jak jej stěna na zádech mrazila a čarodějovo tělo vpředu rozpalovalo. Čaroděj si před ním klekl a stáhl mu spodky, které princ s vypětím posledních sil sklepal ze svých kotníků, kam spadly. Čaroděj jej objal svými silnými pažemi, jednou kolem stehen s dlaní na lákajícím pozadí, druhou kolem boků s dlaní na jeho bedrech.
"Snad jsi mě tímhle" olízl mu provokativně naběhlý úd. "nechtěl pobodat."
Jakákoli slova, která na to princ mohl chtít říct, zanikla v hlasitém vzdechu, který vyvolal čaroděj tím, že jeho úd pohltil do úst.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Všichni víme, co bylo dál, takže pokračovat nemusím… Ale je to úplný konec? Drak byl uklidněn, ale vrátí se princ? Nebo zůstane se svým čarodějem v ústraní?
Dobrá, tak já vám těch posledních pár řádků dopovím…
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Několik dní poté se princ vrátil i s drakem na královský hrad. Slavnostně přiletěl na hřbetu obrovského zeleného draka. Drak přistál na nádvoří a princ čekal, až vyleze král.
Král vyšel a strachem se téměř nehýbal.
"Nebojte se, králi, drak vám již neublíží, ale jak jsme se dohodli, drak je můj." S tím drak znovu vzlétl a začal kroužit nad hradem.
"Přestaň se předvádět." zašeptal drak hlubokým hlasem. "Když se tak moc chceš vozit, nechceš se na mě povozit někde v soukromí?" Hned jak to dořekl, rozletěl se směrem zpět ke sluji.

The end
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.