Starší básnička, kvůli které jsem změnila název blogu. Snad se bude líbit... =)
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.
Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na zemi od vína číše.
Ve stínu modré růže,
trny bodají jej do kůže.
V jejím stínu zpívá,
co jiného mu zbývá.











Mě se ta básnička moc líbí, zní tak... Tajemně a profesionálně.^^ I když se přiznám, úplně jsem nepochytila poselství, nebo smysl poslední sloky, nebo jak to nazvat (což se mi teda u literárních děl nestává moc často, jsem totiž neobyčejně chápavej člověk xDDD), ale nevadí, každopádně je napsaná skvěle, vážně dechberoucím stylem :)