Uf, pololetí na střední, takže musím zabrat ve škole, abych nedostala nehezké známky. =/ Příští týden píšeme samý pololetky a tak podobně, takže se musím učit, ačkoli jsem se nikdy v životě neučila. Takže jsem si chtěla teď trochu odpočinout a jelikož jsem se učila Češtinu - Literaturu, rozhodla jsem se napsat básničku (nejdřív jsem chtěla dál psát nově rozepsanou fanfikci, ale řekla jsem si, že u toho bych skejsla na moc dlouhou dobu). =D
Lidé, stvoření to lživá,
proto miluji ta neživá.
Stvoření dávno mrtvé,
které ti věnuje celé své srdce.
A za to chce jen to tvé,
chtít ho dát démonu či smrtce?
Jít s láskou do pekla či říše mrtvých,
tak jako tak, bude to místo plné známých.
Otočit se zády ke lžím,
navěky zapomenou bolest.
Se zavřenýma očima ležím,
a vím, že je to jen lest.
Ani tak však nepřestávám snít,
vždyť jednou tohle můžu mít.
Jednou se mi mé tužby splní,
a já budu s lichem mrtvým.
Každý jedno černé křídlo,
pak budeme konečně úplní.
Stane se tak, já to vím,
Stane se tak, já to vím,
pak by i mé tělo procitlo.
Z věčného spánku by mě probudil,
úsměv na mé tváři by tím vyloudil.
Pak byla bych na věky jen s ním,
to je budoucnost, o které sním.










