ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

O jasmínu, kterému nestačila kapka vody

29. listopadu 2012 v 22:29 | Lului |  Jednorázovky
Doufám, že už to tu někde není, i když myslím, že nejspíš jo. Můj starý domácí úkol na Drakologii. Byl to pokus o pohádku, ale já a pohádky... no, prostě nejsme zrovna dobré kamarádky... =D Zase je to jen krátká povídka, která se snad dá považovat alespoň trochu za pohádku...


O jasmínu, kterému nestačila kapka vody
Bylo teplé letní ráno, když drak Kudagon uviděl na zemi kvést nějaký keř. Slétl dolu, aby se na něj podíval z blízka. Takovýhle keř už někde viděl, ale to bylo kdysi dávno, když byl ještě v Evropě. V takovémhle suchu jej viděl poprvé. Keř vypadal, že nejspíš brzo úplně uschne. Chvíli přemýšlel, až ho napadlo, že by jej mohl vyrýpnout a přenést k vodě. Něžně usychající keřík vyndal ze země a vyletěl do výšky, aby se rozhlédl. Nedaleko byl pramen, dokonalé místo pro uchování keříku. Okamžitě tam letěl. To místo bylo opravdu nádherné, opatrně vyhloubil díru, do které keřík zasadil. Netrvalo to dlouho a keřík se vzpamatoval. Kudagon jej se zájmem sledoval a ani si nevšiml, jak jej omamná vůně keříku uspává. Když se druhého dne probudil, zjistil, že sem chodí lidé pro vodu, proto chtěl co nejrychleji zmizet, ale byl zesláblý a tak se rozhodl si odpočinout. Takto to pokračoval několik dní, až jednoho dne měl již neskutečný hlad. Zrovna když chtěl vylézt od pramenu, uviděl bezbranného člověka, kterého tam ostatní dali jako oběť. Chtěl jej nechat a odletět něco si ulovit, ale hlad jej přemohl a on nevinného člověka sežral. Zkroušený tím, co provedl, se vrátil zpět k pramenu, aby se pokochal pohledem na keřík, který zachránil před smrtí. Naneštěstí, se toto zopakoval několikrát a drak z toho byl velmi nešťastný. Jednoho dne, když tam byla jako oběť dcera vládce, přišel muž jménem Jiří. Když jej Jiří chtěl zabít, Kudagon uprchl zpět k pramenu, kam ho Jiří následoval. Když k němu Jiří šel, nejspíše z nepozornosti, šlápl na keřík. Kudagon zařval a strhl ho z keříku. Jiří nic nepoznal a dál s drakem bojoval. Když už Kudagon pomalu umíral, zakryl keřík svým tělem. Jasmín pokropily kapky drakovy krve a on rozkvetl ještě více. Drak se mu ještě na pokraji smrti rozhodl pomoci a předal mu svou zbylou životní sílu. Dryáda jasmínu mu na oplátku umožnila, aby jeho duše mohla dál žít v jasmínu. Drak samozřejmě přijal nabídku. Když již drak předal všechen svůj život jasmínu, keříku se rozrostl a zakryl drakovo tělo. Jiří se stal drakobijcem a od té doby, každý rok šel uctít památku šlechetného draka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.