ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Sachiko 2. část

6. července 2012 v 10:19 | Lului |  FanFikce21
Druhá část mé Fanfikce s OC postavou a taky konečná (jen jsem to nechtěla dávat celé do jednoho článku, jelikož to má dohromady necelých deset stránek ve wordu) =D

Sachiko se pomalu vracela chodbou zpět do svého pokoje a zjistila, že její pokoj je vedle pokoje Hidana a Kakuzy. Až teď si uvědomila, že bude k někomu nejspíš přiřazena.
Trochu se ušklíbla nad touto skutečností a zalezla do svého pokoje. Téměř okamžitě po zavření dveří si znovu poranila ruku a než se rána stihla zacelit, na zem dopadla jedna kapka té rudé kapaliny. V místě, kde se krev setkala se zemí, se objevila obyčejně vypadající puma. Puma se zvedla ze země a odhalila nějaké věci, poté zase zmizela.
Sachiko věci zvedla a uložila do jedné malé skříňky. Nakonec se rozhodla zase vytáhnout skřipec, kterým si sepnula vlasy, aby je měla co nejvýš.
Najednou se z vedlejšího pokoje ozval Kakuzův hlas. "Už zase?! Už ti to sešívat nebudu!"
"Do prdele, Kakuzu, tohle mi nedělej, já to kurva potřebuju sešít!"
"Mě to nezajímá. Dojdi si třeba za tou novou."
Ozvalo se třísknutí dveří a poté jemné zaklepání na dveře. Sachiko se zachichotala, ale hned se zase uklidnila. "Dále."
Do pokoje vstoupil Hidan se svěšenou hlavou. Na těle měl několik řezných a jednu bodnou ránu. "Um, mohla bys mi to vyléčit?" ovládal se, aby nebyl sprostý.
"Jasně." dívka se k němu obrátila zády, aby si vyndala ze skříňky nůž, jelikož na tyhle zranění by jí zranění způsobené nehty či zuby nedalo dostatek krve.
Hidan civěl na její odhalená záda. "Ty, ty jsi…?" nedořekl svou otázku.
Dívka se otočila a s nožem v ruce se k němu vrátila. "Co jsem?"
"Ten znak, Jashina-sama, ty jsi Jashinistka?"
Dívka se usmála a pokývala hlavou. "Jop."
Hidan se na ni usmál. Sachiko si podřezala žíly na jedné ruce a co nejvíce ran polila svou krví. Toto musela zopakovat ještě jednou, jelikož se její rána uzdravila moc brzy.
"Wow, díky, na to si asi jen tak nezvyknu, je to divnej pocit."
"Jo, to teda je."
"Hidane?!" ozval se mužský hlas z vedlejšího pokoje.
Otočil se na dveře.
"Klidně běž." usmála se na něho a on se z jejího pokoje zase vytratil.
Sachiko se posadila na postel a začala přemýšlet o tom, ke komu ji asi dají, nebo jestli bude sama a co ti ostatní vlastně umí. Nakonec se rozhodla tyhle starosti hodit za hlavu a šla si lehnout.

Sachiko se probudila ještě před rozedněním, trochu ji zneklidňovalo vědomí toho, že tu nikoho nezná a ani tohle místo ještě nikdy před tím nenavštívila. Navíc, každý člen by byl určitě silným protivníkem. Vždy jí stačilo k uklidnění vědomí toho, že své partnery může ovládat, kdyby k něčemu došlo, ale to platilo jen v případě, že byla ve tříčlenném týmu, nevěděla, jestli by dokázala ovládnout tolik těl najednou. Trochu se zatřásla, nebylo to však zimou, vzpomněla si na důvod, kvůli, nebo díky, kterému objevila svou schopnost ovládání těl.
Vzpomínala na jednu z jejich misí. Nebyla nijak těžká, ale to, že se ji její týmoví parťáci pokusili zabít, ji poznamenalo na dost dlouhou dobu. Teprve tehdy, kdy byla na pokraji smrti, ovládla těla svých kamarádů. Poprvé pocítila úzkost z toho, že byla téměř připravena o život, ale zároveň cítila zvláštní pocit zadostiučinění, když z krve svých kamarádů tvořila znak Jashina.
Po chvíli se vzpamatovala a vrátila se zpět do přítomnosti.
Najednou se cítila dobře, znovu a znovu pociťovala chuť krve svých přátel, tak hořké a přitom sladké. Olízla si spodní ret a zjistila, že je to její krev. Jen pár kapiček té rudé kapaliny stačilo vytéct, než se rána znovu zacelila. Zvedla se z postele a vyšla na chodbu, stejně už nemělo cenu jít spát, ani by neusnula. Došla do nějaké větší místnosti, ve které byla nějaká křesla a pohovka. Na jedné z poliček byl květináč s masožravou rostlinou. V rohu místnosti bylo akvárium. Od stropu čas od času vysely nějaké origami výtvory. Uslyšela za sebou kroky, ale ani se nenamáhala se otočit.
"Oh, Jashin-sama! Tys mě kurva vyděsila."
Sachiko se jen tiše zasmála.
Hidan se zarazil. "Tys měla dva modré pruhy?"
"Cože?"
"Myslel jsem, že jsi měla jen jeden modrý pramen ve vlasech."
Sachiko si rychle prohrábla vlasy a dala si je dopředu. "Um, jo, mám jich víc."
"Kolik ti vůbec je?" zeptal se najednou.
"Um?" podivila se, zcela neočekávaje tuto otázku.
"Ptám se, kolik ti kurva je, vypadáš jako dítě."
Dívka se pousmála. "Je mi čtrnáct."
"Aha, a něco dalšího mi o sobě neřekneš?"
"Ne."
"Nějaká uzavřená, ne? No tak, mezi námi Jashinisty."
"A co bys rád věděl?" pozvedla mírně obočí.
"Odkud jsi?"
"Jsem z Konohy."
"A co nějací přátelé?"
"Měla jsem dva nejlepší kamarády, ale už jsou nějakou dobu mrtví."
"To je mi líto."
"Nevidím důvod, proč by ti to mělo být líto."
"Musí to být rána, přijít o někoho blízkého."
Sachiko se rozesmála.
"Co je tu kurva k smíchu?!"
Dívka se přestala smát. "No, já jen, že jsem to byla já, kdo je zabil."
Hidan se na ni chvíli překvapeně díval.
"Nedívej se tak na mě. To oni se mě pokusili zabít jako první."
Hidan se zadíval ještě víc nevěřícně. "Oni se tě pokusili zabít? Tys je zabila. Co mi ještě řekneš, že si pozabíjela svou rodinu, jako Itachi, jemu taky nebylo moc, když to udělal."
"Ne, svoji rodinu jsem nezabila." na chvíli se odmlčela a její tvář posmutněla. "Nebo možná jo, jak se to vezme."
Hidan už nemohl vypadat překvapeněji. "Tys je zabila taky?"
"Ne, já je nezabila, ale zabili je kvůli mně. Kdybych se nenarodila, nikdy by je nezabili."
"Aha, um, a jak ses dostala k Jashinismu?" snažil se změnit téma.
Sachiko téměř vyprskla smíchy. "Můj bratr byl Jashinista a jednou večer přišel z nějaké rvačky. Byl celý od krve, krve svých nepřátel. Začal na zemi tvořit znak Jashina-sama, všiml si mě a pokusil se mě obětovat." zasmála se. "Nechápala jsem, jak si mohl myslet, že by proti měl vůbec šanci. Je pravda, že mi bylo pouze pět a jemu už patnáct, navíc mu Jashin-sama dával určitou sílu, ale i tak měl až příliš slabé tělo."
"Tys ho…" začal opatrně.
"Ale kdepak, nikdy bych svého bratra nezabila, vždy jsem ho ochraňovala, dokonce i když začal dělat poslíčka Peinovi, i tak jsem mu stála za zády. Bohužel jsem se však jednou podívala stranou a on už vedle mě nestál. A teď už vím, že ani nikdy nebude." usmála se.
"A jak jsi tedy nakonec skončila u víry v Jashina-sama?
"Prostě mě to zajímalo, tak jsem jej přesvědčila, aby mě do toho zasvětil."
"Aha, takže ta tvá regenerace je dar od Jashina-sama?"
"Ne, to jsem nedostala od Jashina-sama, když jsme byli ještě malí, bratra napadl démon a na nějaký čas se v něm ukrýval. Jeho slabé tělo mu však neposkytovalo to, po čem démon toužil a tak se pokusil vzít si mé tělo." Sachiko se znovu zasmála. "Bohužel pro něj, to bylo až po smrti mých přátel a já jsem už uměla obsazovat cizí těla. Od té doby používám tohle tělo."
"Takže, tohle není tvé tělo?"
"Ne, to není, tohle je tělo démona."

"Takže," začal Pein, když dorazili všichni členové Akatsuki. "po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že Sachiko přiřadím ke dvojici, která bude mít v daný čas zájem, nebo nejtěžší úkol."
V místnosti bylo naprosté ticho.
"Dobře, tak jinak, kdo se jí ujme?"
Znovu nikdo nevydal ani hlásku.
"No dobrá, tak zatím budeš sama." sdělil nakonec svůj návrh leader.
Sachiko přikývla.
"Hidane, Kakuzu, už můžete vyrazit na svou misi."
Oba dva jmenovaní přikývli a šli se připravit, ostatní se zase rozešli do svých pokojů.

Sachiko probudilo silné zaklepání na dveře.
"Sachiko, spoj se s Kakuzou a Hidanem." začal Pein okamžitě, co otevřela dveře.
Nakonec Peinovo téměř deseti minutové líčení toho, co jim má říct zkrátila na šest slov.
Vyšla před skrýš a začala se rozhodovat, měla totiž dvě možnosti, jak se s nimi spojit. Buď mohla ovládat tělo nějakého zvířete, nebo se mohla spojit přímo s Hidanem pomocí modliteb. Potom se rozhodla, že přece jenom použít modlitbu by mohlo narušit Hidanovo počínání a tak obsadila tělo vrány a vydala se je hledat.

"Kakuzu?"
"Hm?"
"Kakuzu?"
"Hm?"
"Kakuzu?!"
"Hm?"
"Kurva, Kakuzu, posloucháš mě?!"
"No co chceš?"
"Ptal jsem se tě, kolik Jashinistů jsi za svůj život potkal."
"Hm? Nevim, asi jenom tebe."
"Chyba!"
"Cože?"
"Minimálně dva, Sachiko je taky Jashinistka."
"Takže je to jen další magor, jo?"
"Není, její nesmrtelnost není dar od Jashina-sama."
"Hm?"
"Tohle tělo vlastně ani není Sachiko, je to tělo nějakého démona."
"Hm?"
"Když byla malá, tak obsadila tělo démona, kterej…OMJ, proč si kurva zastavil?"
"Pššt!"
Hidan na moment ztichl a zaposlouchal se společně s Kakuzou. Po chvíli se znovu začali pohybovat, tentokrát byl Hidan zticha.

Vrána ovládaná Sachiko se na moment zastavila, aby nabrala síly na další let. Po pár minutách se znovu vznesla do vzduchu a létala těsně nad vrcholky stromů. Ve vzduchu byla cítit krev, což znamenalo, že je s největší pravděpodobností již velmi blízko svému cíly. Netrvalo to dlouho a spatřila Jashinův znak nakreslený krví na zemi. Snesla se blíže k zemi a pokračovala podle stop na zvlhlé zemi.

"Mám takovej divnej pocit, že nás něco, nebo někdo sleduje." promluvil najednou Kakuzu.
"Jo, to máš pravdu, taky si to myslím."

Po ne moc dlouhé době se Kakuzovi podařilo polapit vránu svými nitkami.
"Co to kurva má bejt? To je přece jenom vrána!"
"Vraťte se zpátky, máte novou misi." přerušila Hidanovu poznámku vrána.
"Co to…?"
"To vám vzkazuje Leader." po sdělení této informace se vrána vyprostila z Kakuzova sevření a vzlétla.
"A ty seš?" zavrčel Kakuzu.
"Sachiko." promluvili naráz jak vrána, tak i Hidan.
Vrána se poté otřásla a zmateně odletěla pryč.

***

"Dnes jsem obdržel zprávu, že ninjové z Konohy zabily Kakuzu a Hidana." promluvil ke zbytku Akatsuki Pein.
V místnosti se rozhostilo hrobové ticho, dokud tedy Pein nepokračoval.
"Takže," otočil se na Sachiko. "toto je tvá první mise."
Dívka přikývla. "Ale jak mohli zabít Hidana? Vždyť je nesmrtelný."
"Podle mých zdrojů byl roztrhán a zakopán." sdělil jí.
"V tom případě mě napadají dvě mise, takže která z nich patří mně?" zeptala se.
"Jak to myslíš? Snad je jasné, že chci, abys zjistila, kdo to přesně byl, kdo je zabil."
Dívka se zatvářila zmateně. "Ty po mně chceš, abych dělala tu samou práci, co bratr?" Nechápavě na něho zírala.
"Hm? Ano, chci." řekl bez zaváhání.
Dívka zaskřípala zuby. "Ty si myslíš, že něco takovýho pomůže?! To ti byl Hidan úplně u prdele?!" rozkřičela se na něho. "Ale mě ne! Takže tvou misi nepřijímám a jdu zachránit Hidana. A přísahám ve jménu Jashina-sama, že kdo se mi v tom pokusí zabránit, toho bez zaváhání zabiju!"
"Myslíš si, že bys dokázala zabít někoho z nás?" zeptal se posměšně Kisame.
"Samozřejmě, vy stále nechápete, kdo já jsem." zavrčela. "Takže, chceš mi v tom zabránit?" zeptala se.
"Neuposlechnutí příkazu se trestá." promluvil chladným hlasem Pein.
"Aha, takže mi v tom budete bránit, super." dívka se usmála. "Ale mám otázku, opravdu nevíte kdo, nebo spíš co, já jsem?"
"Ninja z Konohy, která se zřekla své vesnice." promluvil Pein. "Tahle informace mi zcela stačí."
Dívka se rozesmála. "Takže tys ani nevěděl, kdo byl můj bratr, zajímavé. To proto ti byla jeho smrt lhostejná, to proto si nevážíš toho, že jdu v jeho stopách. A já myslela, že jsi jen blázen, nejsi, ty jsi totiž úplný blb."
"Cos to řekla, ty…" Pein se zarazil.
Dívka se znovu rozesmála. Už neměla hnědé vlasy, nebo stejně barevné oči. Dlouhé modré vlasy jí splývaly ve vlnách až ke kolenům. Její oči se změnily na žluté kočičí. Znovu měla tmavě modré kočičí uši a stejný ocas.
"Tak co, už víš, co jsem zač? Už víš, že jsem démon? Trošku jsem Hidanovi lhala, já neobsadila tělo démona, ale naopak, jsem tím démonem, který obsadil tělo dívky." démon se znovu rozesmál. "Tak co, kdo se mi postaví do cesty?"
"Itachi." promluvil Pein.
Itachiho oči změnily barvu a použil na ni genjutsu.
Sachiko se znovu rozesmála. "Pokud si myslíš, že to na mě působí, tak tě musím zklamat, nepůsobí." Poklepala si ukazováčkem vedle oka. "Vidíš ty oči? Ty odvrátí každé genjutsu. A teď mě nechte jít, nebo se už vážně naštvu." zavrčela a ani nečekala na odpověď a zmizela.
Objevila se na louce u lesa. "Jashine-sama, dovol mi uzřít místo, kde jest Hidan leží, ukaž mi cestu beze všech lží…" dál pokračovala v modlitbě. Zanedlouho v mysli uviděla obrazy místa, kde se jistě bojovalo. "Děkuji, Jashine-sama." zašeptala a teleportovala se na ono místo.
S "ochránci" tohoto místa se vypořádala lehce. Proti démonovi její úrovně neměli šanci. Konečně to lidské dítě dovolilo démonovi plně ovládnout její tělo. Konečně byla volná.
Ani nepostřehla, kdy vyhrabala Hidana.
"Kdo kurva seš?!" zeptala se Hidanova hlava.
Zadívala se na sebe, samozřejmě, že ji nepoznal, nevadí. "Sachiko, pak ti to vysvětlím." Démonskou rychlostí vytahala zbytky jeho těla a poskládala je k sobě. Sebrala kunai nějakého z obránců a podřezala si stehenní tepnu, z té se vyvalila spousta krve, která začala okamžitě působit na místech, kam se dostala. Rána se zacelila a tak se zranila ještě několikrát, než množství krve nestačilo na dokonalé spojení všech šlach, žil, nervů a všeho ostatního.
Hidan se zvedl a sledoval ji. "Tak vysvětluj."
"Lhala jsem, já jsem ten démon, který posedl dívku. To já jsem posedla Sachiko."
"Jak se teda jmenuješ?" zeptal se, nevypadlo, že by mu to nějak vadilo.
"Já nemám jméno, ale většinou mě nazývali 'Shi no Beara'."
"Nositelka smrti?"
"Přesně tak." Otočila se k němu zády. "Příště dávej větší pozor, protože příště už tu nebudu, abych tě tahala z jámy." zašeptala.
"Ale no tak, co to meleš, jsme snad oba dva v Akatsuki, takže si pomáháme, ne?"
"Já už se tam nevrátím." otočila se na něho. "Už moc dlouho jsem si hrála na člověka, už je čas se vrátit zpět." Usmála se na něho snad nejmileji za celou dobu.
"Zpět?" zeptal se zmateně, zpět by snad znamenalo do Akatsuki, ne?
"K Jashinovi-sama, pravdu je, že jsem jeho mazlíček."
Hidanovy oči se rozšířily v úžasu.
"Jashin-sama ti děkuje za tvou neochvějnou věrnost." Ještě se mu uklonila a poté zmizela v modrém plameni.
"Asi je lepší, že odešla, začínal jsem toužit po něčem, co patří Jashinovi-sama." Sundal nějakému z obránců černý plášť a nandal si ho. "V Akatsuki je nuda, tak půjdu o dům dál." s tím odešel.

"Proč ses vrátila tak brzy?" zeptal se bůh vrnící kočky v jeho klíně.
"Sama nevím." zavrněla a usnula.
"Ale já ano, má drahá Aneko," zašeptal Jashin, když ji hladil po modré srsti. "já ano."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 6. července 2012 v 10:20 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.