ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Sachiko 1. část

6. července 2012 v 10:16 | Lului |  FanFikce21
FanFikce na: Naruta
Žánr: jáj, no asi jakože žádnej, možná trochu humoru, no, prostě to vyplodil můj chorý mozek...
Věková hranice není žádná =D

"Deidara-sempai, Tobi něco našel." maskovaný se na chvíli odmlčel. "Oprava, někoho."
"Hm? Nech to ležet!" blonďáček si všiml, jak se Tobi snaží bezvládné tělo zvednout a tak ho rychle zarazil.
"Ale, Deidara-sempai, myslím, že je raněná."
Deidara se na něho podíval pohledem, který říkal, že jestli tu osobu nenechá ležet, tak ho brzo zabije.
Tobi se ošil, ale stál si za svým. "Tobi ji chce ošetřit." černovlásek si téměř dupl.
Deidara se zadíval na slunce, ještě měli dost času a venku bylo příjemně, navíc moc dobře věděl, že by Tobiho musel omráčit a pak ho nést, což se mu nechtělo. "Ale rychle, a jestli se stihne probudit a bude vědět, kdo jsme tak ji zabiješ."
Tobi se na chvíli zarazil, ale nakonec přikývl a začal prohledávat tělo, kde má jaká zranění. Deidara se na něho chvíli skepticky díval a nakonec se rozhodl mu pomoct.
"Uka, myslím, že vypotřebovala moc velké množství čakry." Deidara jí odhrnul hnědé vlasy s modrými proužky z čela, aby zjistil vesnici, ze které pochází. K jeho udivení čelenka chyběla. Nechal vlasy spadnout zpět na její obličej. "Měli bychom ji nechat, ani nevíme odkud je."
"Tobi ví, Tobi ji viděl v Konoze."
"Hm, další Konožák. Stejně nevíme kdo to je, myslím, že bychom měli jít." Deidara se zvedl a vyzval svého parťáka k tomu samému a bez toho, aby na něho čekal, šel směrem k Akatsuki skrýši.
"Tobi si to nemyslí." černovlásek dívce nadzvedl jedno víčko. "Má je hnědý."
"Tobi, neosahávej ji!" Deidara se na něho prudce otočil v domnění, že jí Tobi zkoumá kalhotky.
"Tobi se jen koukal na její oči." zamaskovaný dívku okamžitě pustil. "Tobi chce mít taky hnědý oči."
Deidara se na něho skepticky zadíval. "Tobi, stejně ti ani jedno oko není vidět, k čemu by ti to bylo?"
"Deidara-sempai má zase pravdu."
"Hm, tak už jdeš?"
Dívka sebou zničehonic prudce cukla. Tobi od ní vyplašeně odskočil. Deidara se musel usmát, Tobi si zaručeně pustil do kalhot. Blonďáček se však přestal usmívat, když se dívka pohnula podruhé a tím se posadila. Vlasy jí spadly do zadu a Deidara si všiml tetování na jejím pravém rameni.
"Tobi, to je ANBU!" sdělil mu trochu hlasitěji, než vlastně zamýšlel.
Dívka párkrát zamrkala a zkoumavě se na oba zadívala. Na chvíli se zarazila, když si všimla Deidarovy čelenky.
Deidara čekal, jak na to dívka zareaguje, k jeho překvapení se však uklidnila a oddychla si. Blonďáček ji sledoval s lehce pozdviženým obočím.
Dívka se zasmála. "Už jsem se bála, že jste z Konohy."
"Bála? Nepatříš snad k nim?"
Dívka vzhlédla. "Patřila." opravila jej.
"Tobi, co přesně jsi ji viděl dělat v Konoze?"
"Um, myslím, že z ní utíkala."
"Hm." otočil se zpět na dívku. "Pokud jsi nás neviděla, my jsme neviděli tebe."
Dívčin úsměv se rozšířil. "V životě jsem vás neviděla, tím si můžete být jistí. Jen mám pár otázek."
"Hm?"
"Proč jste mě nezabili?"
"No…" začal Deidara.
"Protože Tobi je hodný kluk."
Dívka se zachichotala. "Aha a mám ještě jednu, nepotkali jste nějaké ninji v okolí?"
"Ne, jen te-ne vůbec nikoho jsme nepotkali."
Dívka přikývla a usmála se. "A, um."
"No?" ponoukl ji k pokračování trochu otráveně Deidara.
"Nevíte kudy se mám odsud vydat, když se potřebuju dostat k, um…" dívka jim začala popisovat místo, kam se potřebovala dostat.
"Deidara-sempai, není to náhodou…"
"Ticho!" Deidara jej okřikl, nedopověděl to, co měl na jazyku. "Proč se tam chceš dostat?"
"Um, no, mám se tam s někým sejít."
Deidara se zarazil, kdo by se mohl chtít s někým sejít u vchodu do jejich skrýše? "A to jako s kým?"
"Musíte se pořád vyptávat, zřejmě víte, jak se tam můžu dostat, tak mi to řekněte." rozhodla se, že nebude sdělovat více informací dvěma neznámým ninjům.
"Neřeknu ti to, dokud mi neodpovíš."
Dívka na něho vyplázla jazyk. "To si to raději zjistím sama."
Deidara se k její větě nijak nevyjádřil, ale napodobil její chování a to nejen ústy, které měl na obličeji, ale i ústy na rukách.
Dívka se na chvíli zarazila a poté se jí rozšířily oči a ona se široce usmála. "Podle toho, jak tě tvůj parťák oslovuje, se jmenuješ Deidara, že?"
Blonďák se zarazil. "Jo."
Dívka se ještě víc usmála. "Já mám štěstí." Lehce si skousla spodní ret, aby zarazila to své usmívaní.
Deidara se na ni tázavě podíval.
"Že mi to nedošlo, ale Pein taky mohl být trochu sdílnější ohledně toho 'zvláštního' oblečení."
"Pein?"
"Jop, za tím právě jdu, předpokládám, že tam taky jdete, takže vás budu tiše následovat, jup?"
"A proč se s ním máš sejít?" využil Deidara změny v dívčině chování.
"Um, o něco mě požádal, tak mu to nesu." usmála se a opatrně se zvedla, její čakra se už z velké části obnovila. "Jinak bych už do Konohy nevlezla."
"Hm, tak jestli už můžeš chodit, tak bychom měli vyrazit, už takhle jdeme pozdě."
Dívka přikývla. "Hai."
Celou cestu Tobi nezavřel pusu a stále něco vykládal. Dívka s úsměvem poslouchala a sledovala Deidarovy reakce.
Konečně došli na ono místo. Před vchodem stál Pein. "Máš to, Sachiko?"
Dívka přikývla a vytáhla obálku, kterou vůdci předala. "A?" zeptala se tichým hlasem.
"Je mrtvý."
Přikývla, něco podobného čekala.
Zrzek mezi tím otevřel obálku a přečetl si informace, které skrývala. "Musím uznat, že jsem překvapený, jsi ještě lepší než tvůj bratr." Vzhlédl.
Sachiko párkrát zamrkala. "Budete ode mě chtít ještě něco?"
"Až si pročtu ty informace, zatím tady zůstaň."
Dívka přikývla a usadila se na zem.
"Nemyslel jsem přímo tady, pojď dovnitř."
Dívka se znovu zvedla ze země a přikývla. Všichni čtyři vešli do skrýše.
"Deidaro, jak šla vaše mise?" zeptal se jej vůdce.
"Um, v pořádku, tady." podal mu pytlík s penězi.
"To rád slyším. Doveď Sachiko do toho volného pokoje."
Deidara se zarazil. "Jistě." otočil se na dívku. "Pojď za mnou."
Blonďáček ji zavedl do jednoho z prázdných pokojů. Sotva zase odešel, ozvalo se zaklepání.
"Ano?"
Dveře se otevřely a do místnosti vešel černovlasý muž. "Připrav se, za hodinu máš ceremoniál."
Dívka párkrát zamrkala, ale než stačila promluvit, muž byl pryč.
"Pein říkal, že když to splním, tak nejen že mi zjistí, co je s bratrem, ale že mě vezme do Akatsuki, ale nevěřila jsem mu." Sachiko se posadila na postel. "Asi vážně nekecal. Nevím, o co mu jde, ani jsem do Akatsuki nechtěla, ale on na tom trval." Hnědovláska se zvedla z postele, ze které se zvedl mrak prachu. Kýchla. "Fujtajbl, se mě snaží zabít nebo co?" Znovu kýchla. "Hodina mi na uklizení bude muset stačit."
Přesně ve chvíli, kdy se zbavila nejspíš posledního snítka prachu, se ozvalo zaklepání. "Ano?"
"Už je čas." ozval se hlas, který zaručeně patřil znovu tomu černovlasému muži. Tipovala, že se jednalo o Uchihu Itachiho.
"Už jdu." Vyšla z pokoje, tentokrát na ni muž čekal, než se vzpamatovala.
"Pojď."
Dívka přikývla a následovala Itachiho zpět na druhou stranu skrýše. Po chvíli došli do velké místnosti, kde stáli všichni nynější členové Akatsuki. Itachi ji zanechal uprostřed kruhu, který členové tvořili a sám se postavil na své místo vedle nějakého rybího muže.
"Sachiko," začal Pein. "jak jsem ti slíbil, svůj úkol jsi splnila perfektně." Zvednutím ruky upozornil na obálku, kterou v ní držel. "Takže pokud se k nám chceš přidat, teď máš možnost."
"Pche, co ta malá kurva může umět tak skvělýho, že se k nám kurva může přidat?!" vyštěkl najednou bělovlasý muž.
"Hidane, nech toho." promluvil na něho muž, který stál po jeho boku.
"Kakuzu, kurva, nepřerušuj mě, navíc tě to taky zajímalo. Máme sakra právo to vědět, ne?!"
"To je pravda, všichni jsme si vstup sem nějak zasloužili, co ona?" přidal se ten rybí muž.
"Pche, nerozčilujte se tak, nikdy jsem neřekla, že se k vám chci přidat, jen jsem potřebovala jednu informaci, tu jsem dostala, takže teď klidně zase půjdu." ozvala se dívka, stojící uprostřed kruhu.
"To vážně nic neumíš? Nic, co by tě dostalo do Akatsuki?" zeptal se rybí muž.
"Nemám důvod se k vám přidávat, takže vám nemusím nic ukazovat."
"Jsi ještě vzpurnější, než tvůj bratr." promluvil Pein.
"Pche, to je možný."
"Zabili ho ninjové z listové."
Dívka se zarazila. "Kdo?" zeptala se chladným hlasem.
"To nevím, ale vím, že byli posláni z listové. Stále se k nám nechceš přidat?"
Dívka se podívala stranou a přivřela oči. "Co mám udělat?"
"No, myslím, že bys měla zajistit, aby o tobě už nepochybovali."
Dívka znovu vzhlédla a otočila se na Hidana, který s tím začal. "Takže, co mám udělat, abyste můj vstup do organizace nezpochybňovali?"
"Tak nám ukaž, co umíš."
"Umíš, to co tvůj bratr?" zeptal se Pein s nadějí v hlase.
"A nejen to." Sachiko se narovnala a zavřela oči. Na chvíli se zaposlouchala a uslyšela tlukot srdcí, kterých bylo slyšet víc, než bylo osob v místnosti, a dýchání. Bez toho, aby se nějak výrazně pohnula, či něco řekla, znovu otevřela oči. Netrvalo to dlouho a celá se otřásla, jakmile třes přestal, místo dívky tam na všech čtyřech stála přerostlá puma tmavě modré barvy.
"To je kurevsky trapný! Nic víc neumíš?"
Puma lehce poskočila a vyhoupla se na zadní, než stihla zase spadnout na všechny čtyři, už tam zase stála Sachiko. Dívka ve svém úsměvu odhalila dlouhé špičáky, následně jeden z nich použila k poranění svého ukazováčku. Prst si přiložila k obličeji a nechala jednu kapku krve stéct na její tvář. Poté na moment zavřela oči a po jejich znovuotevření se upřeně zadívala na Hidana. Všichni členové čekali, co se bude dít, ale stále nic zvláštního neviděli.
Bylo ticho, všichni měli na mysli to samé. 'Proč už Hidan nenadává?' Hidan byl ticho a jen tam stál. Nakonec promluvil Kisame. "Tak bude se něco dít, nebo jediný co umíš, je se proměnit v kočku?"
Hidan se usmál. "Vždyť už se něco děje. V tuto chvíli toto tělo ovládám."
Všichni se chvíli dívali na Hidana, potom na Sachiko a potom zase na Hidana. "A co je tedy s tvým tělem?" zeptal se pro změnu Kakuzu.
"To ovládám také." promluvila Sachiko. A aby podpořila své tvrzení, začala oběma těly hýbat nezávisle na sobě. Jak pohybovala oběma těly, vlasy jí spadly do zadu a znovu tím odhalila své tetování na pravé ruce.
"Anbu?"
"Jup."
"Hm, tak možná nebudeš tak slabá, jak vypadáš."
Dívka přikývla a konečně začala používat pouze své tělo.
"To bylo kurva hustý!" zařval Jashinista, který už zase mohl používat své tělo.
"Říkala jsi, že umíš i to, co tvůj bratr." podotkl Pein.
"Um, samozřejmě, ale v tuto chvíli to nemůžu předvést."
Pein se na ni tázavě podíval.
"Um, no všichni máte dost čakry a ani tu není nikdo zraněný."
"Hidane, způsob si nějaké zranění." poručil mu Pein.
Hidan se na něho nechápavě podíval, ale udělal, jak mu bylo nařízeno.
Dívka kývla a přešla k němu. Znova jí projel třas, ale tentokrát měla jen navíc uši a ocas. Znovu použila špičák a poranila si jím zápěstí, krev poté nakapala Hidanovi na zranění a to se téměř okamžitě uzdravilo.
"Vidím, že tvá krev je ještě účinnější, než ta tvého bratra."
"Hm." utrousila jen Sachiko, ale poté se začala usmívat.
"Děje se něco?" zeptal se jí nechápavě Pein.
Dívka se rozesmála. "To uvidíte." Prsty začala naznačovat odpočítávání. 3…2…1…0.
Ozvala se rána menšího výbuchu a Tobiho panický křik.
Pohled všech se stočil na dvojici stojící opodál. Deidara měl ještě složené ruce od toho, jak odbouchával svůj výtvor a Tobimu chyběla část kalhot.
"Deidaro!" začal Pein ne zrovna příjemným hlasem.
"Super, teď vám můžu ukázat i to druhý." usmála se dívka a přešla pro změnu k Deidarovi. Přiložila si ukazováček hranou na čelo a zavřela oči. Poté prstem trochu pohnula a tím ukázala na Deidaru. Z jejího prstu se čakrovými vlákny předávala čakra Deidarovi.
"Hustý, tolik čakry jsem už neměl hodně dlouho." zasmál se blonďák.
"To bude tím, že věčně něco odboucháváš." promluvil nezúčastněným tónem Itachi.
"Vadí ti to, un?"
Itachi se jej rozhodl ignorovat.
Sachiko mezitím spustila ruku od svého obličeje. "Takže?" zeptala se po chvíli netrpělivě.
Všichni přelétli pohledem nejen po svých parťácích, ale i po ostatních členech. Nakonec to byl Hidan, kdo promluvil.
"Zaručeně nám tě poslal samotný Jashin-sama."
Všichni kývli na souhlas, tedy, ne že by si mysleli, že jim ji poslal Jashin, ale souhlasili s jejím přijetím.
Dívka se trochu usmála a otočila se zpět na leadera.
"Oblíkni si na ty šaty tohle." hodil jí Akatsuki plášť.
Dívka si prohlédla plášť. "Ty šaty mám proto, že mi umožňují lépe se pohybovat a ty po mě chceš, abych si na ně navlíkla tenhle plášť, kterej mi znemožní většinu mých pohybů?" zeptala se jej otráveně, nyní bez špetky respektu.
"Jsi snad medik, ne? Stejně budeš někde vzadu a pohybovat se moc nebudeš." ozval se Kisame.
Sachiko se zarazila a poté protočila oči. "Já nejsem medik. A to, že si ten plášť v této podobě nevezmu, je definitivní."
"Bože, tak si z toho udělej šaty." ozvala se modrovlasá žena, která po celou dobu mlčky stála vedle Peina.
Hidan na ni vrhl trochu nenávistný pohled za to první slovo. To všichni čekali, ale nikdo nečekal, že by podobný výraz nahodila i Sachiko.
Nakonec přikývla. "To by šlo." prohlásila, když si plášť pořádně prohlédla.
"Dobrá, tak můžete zase jít, všichni." oznámil Pein a i s modrovláskou se vytratil z místnosti.
Všichni je napodobili, včetně nové členky.
Hnědovláska si rozložila plášť a zkoumala jak jej upravit, když v tom někdo zaklepal na její dveře. "Ano?"
Do pokoje vstoupila ta žena s květinou ve vlasech. "Na." podala jí věci na šití a nějaké barvy na textil. "Pak se přijď ukázat." zase odešla.
Sachiko se nakonec rozhodla pro trochu jiný střih šatů, než měla právě na sobě. Nakonec se musela vysvléknout a použít i ty své. Nakonec z toho vzešly kraťoučké šaty černé barvy, přes to košile tmavě červené barvy a s malou zástěrkou černé barvy s jedním Akatsuki mráčkem. Oblékla si svůj výtvor a zkusila, jak dobře se v tom může pohybovat. K jejímu štěstí to šlo velmi dobře. Nakonec se ještě ze zbytku látek rozhodla udělat si další šaty.
Usmála se nad svým výtvorem. Tentokrát byly šaty po zdlouhavém obarvování částečně tmavě modré. Vzadu měly volné šněrování a tak pod tím byla vidět většina zad. Vršek byl tedy tmavě modrý. Byly trochu delší a jejich sukně byla zase černá s Akatsuki mráčkem vepředu. Rozhodla se vyzkoušet si i tyto šaty, aby věděla, jak dobře se v nich může pohybovat. Tyhle šaty se jí líbily ještě víc, ale ty první jí umožňovaly větší pohyblivost. Nakonec se tedy rozhodla svůj první výtvor prozatím uklidit do skříně a nechat si tyto na sobě.
Vyšla na chodbu a šla směrem k pokoji, ze kterého cítila Peinovu přítomnost. Zaklepala na dveře, a když dostala svolení ke vstupu, vešla.
Pein si zkontroloval, že nechybí Akatsuki mráček a poté ji poslal zpět do jejího pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.