ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

(HP) Mina Ran-Část 7.

1. července 2012 v 12:48 | Lului |  Mina Ran - Half Prince FF
Fanfikce na: Half Prince
Žánr: Hlavně komedie, romantika (v příští části by měla být kratší Shounen-ai možná i yaoi scéna ;) )
Věková hranice: No, tak zatím opravdu žádná =D

"Um." začal po několika minutách ticha Tian.
"Ano?" Vzhlédla Mina od rozpočítaného příkladu.
"Neměla bys být ve škole?"
Mina se lehce ušklíbla, ale jelikož jí kniha zakrývala celý obličej vyjma očí, Tian to neviděl. "Měla, proč se ptáte?"
"No, já jen abys něco nezameškala."
Mina se usmála, ani to však Tian nemohl spatřit. "O to se bát nemusíte, stejně jsem napřed."
"Aha." Usmál se.
Mina vrátila svou pozornost příkladu, ale z přemýšlení ji vytrhl její zvonící telefon. Otráveně zmáčkla zelené tlačítko. "Ano?"
"Mino, kde jsi?"
"Um, u bráchy ve škole, proč?"
"Volal mi tvůj profesor, že nejsi ve škole."
"Aha."
"Bála jsem se, jestli ti něco není."
"No, jak slyšíš, tak není, díky za zavolání."
"Měj se a pozdravuj ho ode mne."
"Určitě." Mina ukončila hovor a vrátila svou pozornost zpět knize.
"To byli tvoji rodiče?"
"Ano."
"Doufám, že nemáš žádný problém, že…"
"Nebojte se, žádný problém nemám." ujistila jej Mina.

"Nezlobila tě moc?" zeptal se Gui, sotva vešel do ošetřovny.
Tian se zatvářil zmateně, úplně na Minu sedící v zadní části ošetřovny zapomněl. "Ne, samozřejmě."
"To je dobře." Usmál se. "Mino?"
"Hm?"
"Ukaž mi tvůj studijní průkaz."
Mina protočila oči, ale nakonec z tašky vytáhla, co po ní bratr žádal.
"A zbytek?"
Mina si povzdychla a vytáhla zbylé dva studijní průkazy.
Gui si studijní průkazy prohlédl a, než se usadil do vedlejší židle, jí je vrátil. "A kam se budeš hlásit?"
"Ještě nevím jistě."
"Um?"
"Ano, Wolfe?"
"Já myslel, že je v sedmé nebo osmé třídě na základce."
"Ale kdepak, já jsem teď ve druháku."
"Já myslel, že je ti třináct."
"Taky že jo, přeskočila jsem několik let."
"Aha, ale i tak, to máš ještě dost času se rozmýšlet, kam chceš jít dál, ne?"
"Mina přeskakuje další dva roky, takže příští rok půjde na vysokou."
"To jako vážně? To jsi velmi nadaná žákyně."
"Děkuji." Usmála se na zdejšího ošetřovatele. "Asi půjdu sem k vám, tak mi rovnou můžeš dát vaši přihlášku." Obrátila svou pozornost na bratra.
"Proč zrovna k nám?"
"Jistá osoba mě tu zajímá."
"To je mi tedy způsob výběru."
"Ty máš o způsobech výběru co říkat."
"To je pravda." přitakal Gui. "Ale stejně…"
"Lituješ snad svého výběru?" nenechala jej ani domluvit.
"Ne to ne, ale…"
"Tak proč bych toho poté měla litovat já, navíc, času mám dost, můžu vystudovat ještě několik vysokých."
"Necháš mě někdy do-…"
"Ne nenechám. Je to snad mé rozhodnutí, nebo snad ne?"
"Jak chceš. Jen, vlastně nic. Po skončení vyučování ti ji přinesu."

Gui po chvíli zase odešel a po skončení poslední hodiny Mině přihlášku přinesl. Po převzetí přihlášky a rozloučení se s bratrem a Tianem se Mina rozhodla jet zpět domů.

***

"Já jsem dneska žárlila na jeho sestru, na jeho sestru! Vůbec nechápu proč." nadávala sama sobě Lan.
"Ségra, udě-"
"Jo, jo." přerušila svého bratra. "Už jdu vařit." Nepřítomně vyšla ze svého pokoje a začala připravovat večeři. Stále si mumlala, že nežárlila a že k tomu ani nemá důvod. "Naprosto žádný důvod!" zaječela z ničeho nic, až se její bratr polekal.
"Ségra, jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Yang.
"Um, jo, jasně, že jsem, jen jsem nad něčím přemýšlela nahlas." sdělila mu a dál pokračovala ve své činnosti.
"Děje se něco?" zeptal se zájmem v hlase.
"Ale nic, nedělej si starosti." ujistila jej.
"Jak myslíš, až budeš hotová, zavolej mě."
Dívka se na chvíli zarazila a pak pohotově přikývla. "Jo, jasně."

***

"Usmějte se, děti." řekla jim mamka.
"Nejsem dítě!" vzpouzel se chlapec.
"Ale chováš se tak." utrousila jakoby mimo téma dívka stojící vedle něho.
"Ségra, nech toho, chováš se až moc dospěle!"
"Ty se tak taky jednou budeš chovat, to se neboj, sice to bude jen tvá přetvářka, ale budeš."
"Já se takhle nikdy nebudu chovat, nebudu mít nikdy důvod!"
"Ale ano, s tvým talentem bys mohl být třeba profesorem."
"Tak to nikdy! Nikdy bych nemohl být tím, kdo buzeruje lidi, aby se učili, když nechtějí."
"To si povíme za několik let."
Dívka se usmála do foťáku přesně ve chvíli, kdy otec stiskl spoušť. Tím byl zachycen obraz dvou dětí, usmívající se dívky a naštvaného chlapce.

Gui si protřel oči, zřejmě usnul při známkování esejí. Pousmál se nad skutečností, že už tehdy měla téměř vždy pravdu. Rychle oznámkoval poslední práci a po lehké večeři a hygieně se připojil do SL.

***

"Princi, mohl byste něco vzkázat Guiovi?" zeptala se Subete osloveného.
"No, asi jo no, o co jde?" zeptal se opatrně.
"Vyřiďte mu prosím za mě, že ho zítra nejspíš navštíví mamka ve škole." Subete se zadívala do Princovy ztrápené tváře. "Trápí vás něco?" otázala se starostlivě.
"No…" začal, přemýšlejíce, jestli se jí má svěřit.
"Nemusíte mi to říkat, jestli nechcete, jen jsem myslela, že bych vám nějak mohla pomoct, ale pokud to není ten případ, tak se do toho nenuťte." ujistila ho rychle.
"Určitě jsi postřehla, že mám takový menší problém, který se týká Guie a Wickeda."
"Ano, to se nedá přehlédnout."
"No, a já nevím, koho z nich miluji víc."
"Pokud ses zamilovala do dvou, tak miluješ spíš toho druhého, protože pokud bys opravdu milovala toho prvního, nikdy by ses nezamilovala do toho druhého."
"To je pravda, jenže nevím, jak by reagoval, kdybych mu najednou řekla, že jsem holka." Princovi stekla po tváři jedna malá slza.
"Neboj se, znám ho už dost dlouho na to, abych věděla, že to, co mi řekl, myslí vážně."
"Co ti řekl?" Rychle si utřel slzu.
Subete se na chvíli zarazila.
"Subete?"
"Určitě ti to taky řekl, je mu jedno, kdo jsi ve skutečnosti. Věří, že tohle tvé já je to skutečné. Stejně jako on není ten strašně inteligentní profesor."
"Jo, to mi taky řekl. Jenže on je gay."
Subete vyprskla smíchy. "Můžu tě ujistit, že můj bratr není gay."
"Ale když jsme se poprvé viděli tak…"
Subete se usmála. "To si vyjasněte vy dva mezi sebou. Stejně jako já jemu nikdy bez tvého souhlasu neřeknu, že jsi dívka, tak ani bez jeho souhlasu ti neřeknu všechno."
"To dává smysl, i tak děkuji za to, co jsi mi řekla."
"Nemáš zač. Dělám to i pro svého bratra."
***

Jen co se Gui připojil, spatřil Prince stojícího u někoho, kdo se zrovna odhlašoval. "Princi, Vaše výsosti!" neodpustil si ani poslání několika pusinek. "Dnes záříte jako ta nejkrásnější hvězda! Vaše vlasy jsou tak krásné, jako bílý sníh, který bezstarostně poletuje ve větru. Vaše nádherné oči svou barvou zahanbují i ty nejkrásnější rudé růže a to samé platí i pro vaše rty. Vašemu hlasu se nevyrovná ani žádný z hlasů zpěvných ptáků. Celá vaše výsost je tak okouzlující, že byste mohl být klidně i mág." Gui se zarazil, už dávno měl být umlčen ranou do obličeje nebo tak podobně. "Vaše výsosti?" zeptal se opatrně a se zájmem si prohlížel Prince, který ho vůbec nevnímal.
Princ si zajel rukou do vlasů, kde ji nechal na vršku hlavy a povzdychl si. Párkrát pohnul prsty, aby se jemně poškrábal, a zase rukou vyjel z vlasů, což bylo doprovázeno dalším hlasitým povzdechem.
"Guii?" uslyšel Princův hlas v soukromém kanálu.
"Ehm, Princi, Vaše výsosti, stojím hned za vámi."
Princ se prudce otočil. "Tohle mi nedělej, vyděsil jsi mě."
"Potřeboval jste něco?" zeptal se po chvíli ticha.

***

Princ se zarazil, co mu vlastně chtěl říct. Že je ve skutečnosti dívka? Pohlédl na něho a hned věděl, že to nedokáže, alespoň ne teď.
"Potřeboval jste něco?" Guiův hlas přerušil tok jeho myšlenek.
"Á-ano, Subete ti vzkazuje, že tě ve škole nejspíš navštíví mamka." Dokonalá výmluva.
Gui přenesl váhu z jedné nohy na druhou. "Aha, to je vše, co jste chtěl?" zeptal se zklamaným hlasem.
"Um, no, asi ano." Princ také přenesl váhu na druhou nohu a cítil, jak se mu do tváří vlévá krev a tak sklonil hlavu.
"Asi?" Gui se naklonil blíže, aby znovu Princovi viděl do tváře.
"Gui?" Jejich tváře byly jen malý kousek od sebe.
Gui se jen neznatelně pohnul směrem k Princovi a spojil jejich rty v motýlím polibku.

***

Gui se naklonil blíže a spatřil něco, co by si nedokázal ani představit, Princovy tváře byly zčervenalé, vypadal tak roztomile, že ho málem políbil. Už se chtěl znovu stáhnout z takovéhle blízkosti, ale Princův hlas mu to znemožnil.
"Gui?" zakňoural Princ, snad jakoby prosil o polibek. Jak by mu mohl nevyhovět, když to bylo to, co právě chtěl udělat on sám.
Díky malé vzdálenosti jejich obličejů se stačilo jen maličko pohnout Princovým směrem a už se jejich rty tiskly na sebe. Už-už si chtěl Prince přitáhnout blíže, ale nakonec to neudělal, co když si Princovo jednání špatně vyložil, za tohle by mu jen namlátil, ale za něco víc, už by nemusel zůstat na nynější úrovni.
Otevřel oči, které ani nevěděl, že je zavřel. Obraz, na který se mu naskytl pohled, jej donutil přestat ve své činnosti.
"Princi?" zeptal se a i přesto, že řekl jen jedno slovo, hlas se mu stačil několikrát zlomit.
Princ nic neříkal, jen tam stál a z očí mu tekly slzy.
"Princi, omlouvám se, já - prosím, nebrečte." Gui mu vytáhl zbraň a snažil se mu ji vložit do ruky. "Raději mě zabijte, prosím, jen tohle ne." Jeho hlas byl při každém dalším slově zoufalejší a zoufalejší.
"Takže jsi gay." zamumlal Princ téměř neslyšně.
"Co prosím?" zeptal se zmateně.
"Jak můžeš tvrdit, že je ti jedno, kdo jsem ve skutečnosti, když jsi gay?" promluvil stejně tiše, jako poprvé.
Gui na něho zmateně zíral. "Řekl jsem vám, Vaše výsosti, že je mi jedno, kdo jste ve skutečnosti, a za tím si stojím." sdělil mu jistým hlasem, který se mu při tom už ani jednou nezlomil.
"Jsi si jistý?" Princ si otřel slzu. "Co když jsem úplně jiný? Co potom, dokážeš tohle pořád opakovat, i kdybych byl naprostý opak toho, co jsem tady?" Princ zněl smutně a naštvaně zároveň.
"Jak už jsem vám řekl, věřím, že vaše já tady, je to pravé já."
"A co když jsem holka?" vyhrkl a následně si zakryl ústa, jakoby řekl něco, co nechtěl.
Gui se zarazil, nebylo přece možné, aby se v SL změnilo pohlaví. Ale zase by to vysvětlovalo tu poznámku o tom, že je gay. Bardův mozek pracoval na plné obrátky. "To by nic nezměnilo na mé lásce k vám. Řekl jsem přeci, že záleží jen na tom, jaký jste tady. A nic se na tom nezměnilo, ať je to pohlaví, vzhled nebo povaha, je mi to jedno."

***

Princ jen němě zíral. V hlavě mu vyvstala jedna z vět Subete. "Můžu tě ujistit, že můj bratr není gay."
"Tak jsi nebo nejsi gay?"
Gui se usmál a jemným hlasem promluvil. "To záleží na vašem pohlaví." Přitom jej stejně jemně pohladil hřbetem ruky po tváři, přičemž se lehce ukazováčkem dotkl jeho spodního rtu. "Pokud jste muž, tak jsem gay, pokud jste dívka, tak nejsem."
Co mu na to má říct? Pravdu? Je na to připravený? V tom se začal ozývat zvuk, který slyšel pouze on, zvuk jeho spásy, budíku. "Už musím." Ani nečekal na jeho reakci a rychle se odhlásil.
Jakmile otevřela oči a spatřila prostory svého pokoje, oddychla si. Zvedla se z postele a oblékla se. Pomalým krokem došla do kuchyně a začala dělat sobě a svému bratrovi snídani. Vyšel ze svého pokoje přesně, když snídani dodělala.
"Brý." zahuhlal pozdrav.
"Hm." nezmohla se ve svém duševním stavu na víc.
"Ty dneska vstáváš?" zarazil se, když si sedal ke stolu. "Teda, ne že by mi vadilo, žes udělala snídani." ujistil ji bratr,
"Proč bych neměla?" zeptala se zmateně.
"První hodinu máme literaturu." řekl, když spolkl první sousto.
"No a?" Stále nechápala, proč by neměla chodit do školy.
"Gui chce mít hodinu v SL."
Lan se pleskla dlaní do čela. "A jo." Podezřívavě se zadívala na své dvojče. "Co za to chceš?"
"Čo vafle nějachou brou…" Spěšně spolkl poslední sousto. "večeři."
"Domluveno."
Sotva její bratr vypadl z domu, šla se znovu přihlásit do SL.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.