ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Co bylo už není

31. května 2012 v 6:54 | Lului |  Moje menší výtvory
Mám tu další básničku, snad se vám bude líbit...
Kdo mě zná, třeba pochopí =)


Při novu do noci vycházela,
po paloučku černé růže házela.
O úplňku zas raději sbírala,
na poházené černé lilie zírala.

Nikdy toho vznešeného prince neviděla,
i když po tom strašně toužila.
Že však to tak brzy skončí, to nevěděla,
a pak jen s tou touhou žila.

Tak modlila se k nebesům,
krmila houfy bílých holubic.
Dávala pít toulavým psům.
z toho však nebylo vůbec nic.

Pochopila, kam patří a vždy patřila,
žadonila pekel brány.
Obětovávala vrány,
ani tak však černou lilii již nespatřila.

Nakonec i poslední lilie umřela,
a dívka se zas jednou uzavřela.
Teď už na paloučku místo černa je bílo,
neplakej, jejich lásky černovlasá vílo.

Stačí pláč jejich,
třeba ona bude brzy něčí nevěstou.
on zas něčí ženich,
tak otři slzy a proveď je jejich cestou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.