ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

(HP) Mina Ran-Část 6.

3. března 2012 v 16:40 | Lului |  Mina Ran - Half Prince FF
Fanfikce na: Half Prince
Žánr: Hlavně komedie [možná tam bude nějaká akce, romantika a možná (opravdu jen možná a pokud ano, tak asi hodně daleko) tam bude i nějaká shounen-ai/yaoi//shoujo-ai/yuri scéna] =D
Věková hranice: No, tak zatím opravdu žádná =D

Kecy vadné autorky: Omlouvám se všem, kdo tohle čte, za moje několikadenní zpoždění, ale vůbec jsem neměla nápady. Sice jsem plánovala dát několik částí najednou, abych vám to vynahradila, ale bohužel se mi nepoštěstilo a mám doma moc práce =| Tak doufám, že se vám alespoň další část bude líbit a nebude vám připadat divná… Předem se také omlouvám za další možná zpoždění, ale věřte mi, úplně zastavovat psaní této fanfikce nebudu, to jsem sama sobě zakázala, a to i v případě, že to nikdo číst nebude =P

Subete slezla z koně k jejímu potěšení už s mnohem menším počtem zranění a méně rozbolavělým tělem, ačkoli to stále nebylo zrovna ideální. Zabručela cosi v cizím jazyce a šla si nakoupit elixíry.
"Subete, kde jsi?" uslyšela hlas své kamarádky.
"Um, teď jsem v obchodě s elixíry v 'hlavním' městě."
"Ok, čeky tam!"
"Jasně."
"Kolik chcete elixírů?"
"Co? Jo, um, třeba patnáct."
NPC si cosi zamumlal a vyndal patnáct červených elixírů.
"Ještě pět manových."
NPC s povzdychem zavrtěl hlavou a přidal na pult pět modře zbarvených elixírů. "Už je to všechno?"
"Ano." Podala NPC příslušnou částku a i s elixíry v inventáři vyšla před obchod.
"Subeteeee!" uslyšela 'křik' své kamarádky.
Subete se připravila na možnost, že bude muset něco rychle vyvolat, ale když si všimla, že za Cho nikdo neběží, znovu uvolnila svůj postoj. "Co je?"
"Jdeš taky?"
"Kam? Kdy? Proč?"
"Do Měsíčního města, teď, protože bude invaze."
"Nemám k tomu pádný důvod, takže ne."
"Ale no tak. Pojď taky."
"A co bych tam asi tak dělala?"
"Sledovala to, ne asi."
"Stejně tam chceš jen kvůli Wickedovi."
"Ne ne!"
"Ups, promiň, myslela jsem Kenshina."
Cho lehce zčervenala. "No a, to je snad moje věc." Usmála se. "Ale ty se můžeš koukat na ten boj, když tě to tak fascinuje."
Subete na ni vyplázla jazyk koutkem úst. "Taky pravda." Zasmála se tiše.

***

"Princi, Vaše výsosti, byl jste naprosto úžas-" Gui byl opět umlčen ranou do obličeje. Rána jej zároveň poslala k zemi, ze které se s úsměvem na tváři po malé chvíli pomalu zvedl.
"Masochisto pitomej." zašeptal Wicked stojící opodál.
Gui se nadechl a vypadalo to, že něco řekne, ale nakonec pootevřená ústa znovu zavřel. Nechtěl nic Wickedovi říkat, když vedle něho stál jeho poklad, Princ, který Wickeda měl rád. Otočil se a odešel.
"Nechápu, proč si to necháš líbit, nikdy jsi takový nebyl." ozval se za ním dívčí hlas.
Otočil se na majitele toho hlasu. "Ségra." vydechl, když zjistil, že je to jen Subete. "To neřeš, mám k tomu své důvody."
"To, že Princ má očividně Wickeda rád? Jenom kvůli tomu si necháváš tyhle kecy líbit? Ačkoli jsou to lži?"
"Ano, přesně proto." Usmál se trochu bolestně.
"To jsou celkem hloupé důvody, pro někoho tak inteligentního, nemyslíš?"
"To je možná pravda, ale v lásce rozum nic neznamená."
"V lásce? No, říkej si tomu, jak chceš."
"Miluji Prince, ať se to tobě či komukoli jinému líbí nebo ne!" opověděl jí vztekle a otočil se k odchodu.
"A co když on tebe ne?"
Gui se zastavil a se smutným úsměvem jí odpověděl. "To je jedno, hlavně, že bude šťastný."
"Princi?" zašeptal jeho jméno do zprávy.
"Ano?" Usmál se, když uslyšel jeho hlas.
"Už nic."
"Stalo se něco?" Znovu se usmál, byl rád, že se o něho Princ strachuje.
"Ne."
"Opravdu?" Tón jeho hlasu mu znovu vykouzlil úsměv na tváři.
"Ano, opravdu se nic nestalo. Jen jsem chtěl slyšet Váš hlas." ujistil jej veselým hlasem.
"Dobře."
"Gui?" Mávala mu Subete rukou před obličejem, aby upoutala jeho pozornost.
"No?"
Subete si dala ruku před pusu a párkrát zívla. "Už nic. Mizím."
"Jo…Měj se."

***

"A co když on tebe ne?"
Gui se zastavil a se smutným úsměvem jí odpověděl. "To je jedno, hlavně, že bude šťastný." Gui poté začal hýbat ústy, ale nevydal ani hlásku. Usmál se a zase začal němě mluvit.
"A co když není takový, jaký tady?"
Gui dál pokračoval ve své němé rozmluvě s úsměvem na tváři.
"Jsi si jistý, že bys jej dokázal milovat i v reálném životě?"
Gui se znovu usmál.
"Gui?" Rozhodla se mu zamávat rukou před obličejem, aby upoutala jeho pozornost.
"No?"
Rozhodla se napodobit zívnutí. "Princi, Gui s vámi teď mluvil?"
"Ano, proč stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
"Ne, nic se nestalo, jen jsem se chtěla ujistit."
Po ukončení rozhovoru napodobila další zívnutí a sundala ruku. "Už nic. Mizím."
"Jo…Měj se." odpověděl jí.

Zvedla se do sedu. "Zřejmě jej, teda ji, opravdu miluje. Ale zdá se, že opravdu ani netuší, že je dívka." Zvedla se z postele a šla si udělat kafe. Zadívala se na kalendář na stěně a povzdychla si. "Vůbec se mi nechce jít zítra do školy." Napila se teplého nápoje a zamyslela se. "No, tak tam prostě nepůjdu, jednou se nic nestane. Rovnou můžu navštívit bráchu ve škole." pronesla každou myšlenu, která ji napadla, nahlas. "Stejně předpokládám, že Princ chodí na tu samou školu." Dopila kafe a šla si připravit věci na zítřejší cestu.

***

Ze hry ji vytáhl budík. Rychle se oblékla a šla udělat pro ni a pro jejího bratra snídani. Sotva ji dodělala, zjistila, že je ještě dost brzy. Ale i tak se po snídani vydala na autobus.

Autobus ji dovezl až ke škole. Naštěstí školu otevírali hodně předem, takže nemusela mrznout venku. Když už byla u dveří třídy, uslyšela dva hlasy. Nějaká dívka tam mluvila s profesorem Guiem.
"Vědí o tom rodiče?" zeptal se dívky lehce vzteklým, ale stále klidným hlasem Gui.
"Ne nevědí, ale prostě jsem tě chtěla vidět." promluvila dívka. Lan se zatvářila zmateně, té dívce mohlo být nanejvýš patnáct, ale v klidu tykala profesorovi.
"To je hezký, ale jestli tě tu někdo pozná, mohli bychom mít problém oba dva." Lan se zatvářila ještě víc zmateně. Jaký problém? Proč ji nesmí někdo poznat? A kdo vůbec je?
"Klídek." Usmála se dívka. "Chyběl jsi mi." Dívka ho objala. Lan vytřeštila oči.
Gui se však nijak nebránil, právě naopak, dívku si přitáhl. "Jo, to ty mě taky." Lan začala na dívku žárlit. Žárlit? Proč. Zamyslela se nad situací, proč by na ni měla žárlit? Zavrtěla hlavou. Při pohledu na dvojici zjistila, že už se neobjímají a jen na sebe hledí. Ideální chvíle pro její vtrhnutí.
"Dobrý den, pane profesore." Usmála se na svého profesora, když procházela dveřmi.
"Ah, dobré ráno, Feng Lan, to už je tolik?"
"Ani ne, dnes jsem přišla nějak brzy." Zasmála se. Překvapeně se zadívala na dívku stojící vedle Guie.
"Už jsem se lekl." Obrátil svou pozornost na dívku. "To znamená, že máš ještě dost času, takže to do školy ještě stihneš."
Dívka zřejmě Guiovi nevěnovala moc pozornost, upřeně se dívala na Lan. Po chvíli se otočila na Guie a s úsměvem mu odpověděla. "Teď už ne."
Gui si povzdychl. "Doufám, že toho nezameškáš moc."
"Klid, stejně jsem i tak napřed."
Lan je chvíli pozorovala a pak si vytáhla knížku, kterou však číst vůbec nezačala, jen nechtěla, aby to bylo tak nápadné.
"Dobře, ale tady být nemůžeš." povzdychl si.
"Tak já půjdu za Wolfem."
Lan zbystřila, když uslyšela známé jméno. Takže to je někdo ze SL? Prolétlo jí hlavou.
"No, když s tím bude souhlasit, tak proč ne." Gui se zarazil. "Moment, jak víš, že Wolf je tu taky?"
Dívka protočila panenky. "Není to trochu blbá otázka?"
"Tak podle čeho?"
"Podle vašeho chování je jasné, že se znáte i mimo SL, ale jelikož ty moc mezi lidi nechodíš, tak je jasné, že je to někdo ze školy."
"A jak víš, kam bys měla jít?"
"Wolf je s největší pravděpodobností zdravotní bratr, takže na ošetřovnu."
"A tohle víš jak?" Lan se usmála, ani geniální Gui to nechápe.
"Podle jeho chování."
"Jistě… No, jelikož musím ještě něco opravit, tak si sedni dvě lavice za tu dívku, tam nikdo nesedí, a zatím si něco dělej, Wolf tu ještě není."
"Ok." Usmála se na něho a vydala se Laniným směrem.
Lan zabodla oči do textu. Dívka se posadila na zmíněné místo a vytáhla nějaký sešit, který si začala číst.
"Já ti neměl říkat, kam jsem ho dal! Vrať mi to!" Uslyšela Lan Guiův hlas"
"Tvůj pech!" Zasmála se dívka a zvedla ze svého místa, aby mu mohla utéct v případě nutnosti.
"Mino!"
"Ne!"
"Mino Ran! Okamžitě mi to vrať!" Použil téměř celé její jméno.
"Ne!"
"Ming Mino Ran!" Lan ztuhla. 'Ming?' Takže ona je jeho sestra? Dala si dvě a dvě dohromady. Lan se ulevilo.
Mina na něho vyplázla jazyk. "Co chceš?" Zasmála se provokativně.
"Okamžitě mi to vrať, nebo tě prásknu mámě!"
Mina se zarazila. "Stejně už jsem to četla." Podala mu sešit. Lan poznala rukopis, zaručeně patřil Guiovi.
Gui zavrtěl hlavou a vrátil se ke katedře, aby mohl dokončit známkování.

***

Když si Mina byla jistá, že Gui už okolí nevnímá, přesedla si vedle Lan, která se na ni nechápavě zadívala.
"Ahoj, já jsem Mina." Usmála se na ni.
"Ahoj, těší mě, já jsem Lan, um, ty jsi Guiova…"
"Sestra? Jo."
"Aha."
"Hraješ SL?"
"No, jo, proč se ptáš?"
"Já to věděla." Usmála se zářivě a poté si skousla spodní ret.
"Co?"
Mina se k ní naklonila a zašeptala. "Že jsi Princ."
Lan výrazně ztuhla. "Ja-jak?"
"Tvé chování tomu naprosto odpovídá, stejně jako chování například tvého bratra."
Lan zavřela oči.
"Klid, neřeknu mu to." ujistila ji Mina.
Lan prudce otevřela oči a zhluboka vydechla. "Děkuji."
Do třídy vešlo několik žákyň a tak si Mina šla zase sednout na Guiem zmíněné místo.
"Dobré ráno." pozdravily ho dívky téměř sborově a okamžitě jej obklíčily. Po chvíli hihňání utichly a šly si sednout na svá místa. Miny si nikdo nevšímal, jako by tam ani nebyla, dokud na ni Gui neupozornil.
"Mino, už by tu měl být, tak tam zajdi, kdyby odmítl, tak se vrať sem."
"Ok." Všichni se zadívali na malou dívku, která se zvedla a odebrala se k odchodu.

Podle ukazatelů i vlastní intuice došla k ošetřovně a zaklepala.
"Ano?" ozval se mužský hlas.
Mina pootevřela dveře a poté vešla. Muž se na ni zmateně zadíval. Mina se usmála a lehce se uklonila. "Dobrý den, přijela jsem za bratrem, ale jelikož učí, nemůže mě hlídat, tak jsem myslela, že bych mohla zůstat tady, pokud by vám to nevadilo."
Muž zmateně zamrkal. "Za bratrem?"
"Ano, jsem Guiova sestra, setkali jsme se nedávno v SL."
"Ah, takže ty jsi Subete?"
"Přesně tak." Usmála se.
"No, pokud se tu nebudeš nudit, tak tu klidně můžeš zůstat."
"Děkuji." Usmála se. Usadila se ve volném křesle v zadní části místnosti a vytáhla si pracovní sešit s příklady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.