ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

(HP) Mina Ran-Část 4.

25. února 2012 v 17:14 | Lului |  Mina Ran - Half Prince FF
Fanfikce na: Half Prince
Žánr: Hlavně komedie [možná tam bude nějaká akce, romantika a možná (opravdu jen možná a pokud ano, tak asi hodně daleko) tam bude i nějaká shounen-ai/yaoi//shoujo-ai/yuri scéna] =D
Věková hranice: No, tak zatím opravdu žádná =D

Otázka otravné autorky, čte to někdo? A jestli ano, líbí se vám to?

("Princi, neberte to jako urážku, ale nejste náhodou v reálném světě dívka?")
"C-cože? Proč si něco takového myslíš?"
"No, vaše chování mi připadá až moc blízké tomu dívčímu."
"Jak to myslíš?"
"No, například jste zvyklý na dlouhé vlasy, vaše chůze má také dost ženský prvků, mimika také není zrovna mužská a celkové chování také budí dojem spíše dívky, nežli muže. Ale pokud se pletu, což pochybuji, tak se velmi omlouvám."
Chvíli bylo ticho.
"To je to tak poznat?"
"Myslím, že to nikdo jiný tímto způsobem jen tak nepozná."
"A…"
"Nebojte se, nikomu to neřeknu."
"Děkuji."
"To je přeci samozřejmost. Jistě pro to máte své důvody."
"No…"
"Mně je jedno jaké, a je mi jedno, jestli jsou to opravdu pádné důvody nebo malichernosti. Je to vaše věc a mně do toho nic není."
"Ještě jednou děkuji."
Subete se jen pro sebe usmála a rozhovor ukončila.

***

"Lolidragon!"
"Ano?"
"Je poznat, že jsem holka?"
"Ne, proč?"
"Subete se mě ptala, jestli jsem holka."
"A?"
"Nakonec jsem jí to potvrdila, ale jen proto, že měla pádné argumenty, proč si myslí, že jsem dívka."
"A neřekne to nikomu?"
"Prý ne, doufám, že se jí dá věřit, přece je to Guiova sestra, asi by před ním nic netajila, kdyby se zeptal."
"Tak doufej, že se ptát nebude."
"To doufám."

***

Subete se vrátila e zvyšování své úrovně, ale tentokrát šla do jakéhosi vypáleného lesa. Hned na jeho začátku se setkala s ohnivými mužíky, které porazila v celku lehce. Jak se dostávala hlouběji do lesa, úrovně a síla příšer se zvyšovala. Na konec se dostala až na mýtinu, nebo spíš vypálenou část lesa, uprostřed lesa. Na ploše seděl červenovlasý kluk. Když se pohnula směrem k němu, otočil se na ni a změřil si ji pohledem. Jeho rudé oči se zabodávaly do těch jejích zelených. Subete došlo, že se jedná o bosse tohoto lesa a tak postupovala opatrně. S ladností její rase vlastní se přibližovala k bossovi, dokud se nezvedl. V ten moment se zarazila a sledovala, jak ji znovu propaluje pohledem. Subete si všimla, že ačkoli příšery chodí kolem vypáleného kruhu, nikdy do něj nevkročí. Už chtěla začít vyvolávat kostlivce, když si vzpomněla na jednu z informací o SL. 'Každému bossovi je přiřazen skrytý úkol.' Odkašlala si, čímž na sebe znovu upoutala jeho pozornost. Znovu si ji prohlížel, ale nevypadalo to, že by na ni chtěl zaútočit, nebo po ní něco chtěl. Pokrčila rameny.
"Mocný oheň nechť se v kostech tvých rozhoří, duch ohně ať za tebe hovoří." Na její slova se u ní objevil jeden ohnivý kostlivec. S pohledem upřeným na bosse se k němu začala znovu pomalu přibližovat. Boss chvíli sledoval ji a chvíli jejího kostlivce, chvíli s vražedným pohledem a chvíli s pohledem tak laskavým, až si myslela, že se jí to jen zdá.
"Co chceš?" zavrčel na ni, načež se znovu podíval na jejího kostlivce a láskyplně se na něho usmál, vražedně se zadíval na Subete a zase láskyplně na kostlivce.
"A co chceš ty?"
"A co bych měl chtít?"
"Nevím, proto se tě ptám. Takže, co chceš ty? Co ti můžu nabídnout?"
Boss se zřejmě zamyslel, protože přestal těkat pohledem ze Subete na kostlivce a zase zpět. "Chci…chci…" zarazil se. "Měl bych chtít." opravil se. "Měl bych po tobě chtít, abys uhasila les. Ale tohle nechci." Zavrtěl hlavou. "Chci pryč." Naklonil hlavu na stranu. "Vezmeš mě pryč?"
Subete se usmála a natáhla k němu ruku. "Vezmu tě, kam jen budeš chtít."
Když její ruku dlouho nebral, stáhla si ji zpět k tělu a pokynula ke kostlivci, který její němý příkaz okamžitě uposlechl a napodobil její chování. Tentokrát se již neostýchal a vzal jej za jeho kostnatou ruku. Subete si lehce skousla spodní ret a protočila oči. Otočila se a vedla je směrem z lesa. Přesně podle jejího očekávání je žádná z příšer nenapadla.
"Jak se jmenuješ?"
"Jmenuju?"
"Ano, tvoje jméno, jak ti mám říkat?"
S hlavou nakloněnou na pravou stranu se zamyslel. "Říkej mi třeba Kasai."
Subete se usmála. "Těší mě, Kasaii, já jsem Subete."
Kasai pouze přikývl a dál se věnoval svému monologu směřovanému na kostlivce.
Protočila oči a dál je vedla ven z lesa. Na kraji lesa se Kasai trochu zarazil, než také z lesa vyšel. Subete chtěla pokračovat, ale Kasai ji zastavil. "To někam půjdeme pěšky?"
"Koně nemám, můžu vyvolat kostěné, jestli si myslíš, že by to bylo pohodlnější."
"Moment." zarazil ji se zavrtěním hlavou a zapískal. Netrvalo to dlouho a z lesa se vynořili tři koně, přesněji pekelní koně.
"Noční můry? Nádherné, jsou opravdu nádherné." zasnila se Subete.
"Tobě se líbí?" zeptal se nechápavě.
"Já je přímo miluji." potvrdila mu nadšeně a se skloněnou hlavou se pomalými krůčky přiblížila k jedné z nočních můr. Zasněně se na ni dívala.
"Nasedni si na ni."
Subete si skousla spodní ret. Hrozně ráda by si na ni nasedla, ale ty plameny jí dělaly starosti. Opatrně se jí dotkla. Ucítila, jak z ní sálá teplo. Noční můra lehce naklonila hlavu, podobně jak to dělal Kasai, a poté její plameny zmizely. Subete si tiše oddychla a za kostlivcovy pomoci na ni nasedla. I přes fakt, že jsem na sobě měla šaty, jsem se rozhodla sedět "v pánském sedle".
"Kam tedy chceš?"
"Do města."
"Dobrá." Usmála se na něho, a když zjistila, že na noční můře sedí jak Kasai, tak i její kostlivec, začala je vést do města.

***

"Brzy bude možné zabrat další města." oznámila svým spoluhráčům Lolidragon.
"Tak na co ještě čekáme? Jdeme zabírat!" ozvala se jako první YuLian. "Ale které zabereme jako první?"
"Já jsem pro zabrání Měsíčního města."
"To by šlo." Otočila se na Prince. "Ale ty, Princi, máš moc nízkou úroveň, level 76 je nejnižší ze všech z majitelů pozemků na ostatních kontinentech. To znamená, že se půjdeš expit." zavelela YuLian.
"Můžu trénovat s jeho výsostí?" zeptal se okamžitě Gui.
"Ne, všichni členové Zvláštního Komanda mají svou práci. Půjde s ním někdo jiný."
Princ si povzdychl. "Subete, jsi tu?"
"Ano, potřebujete něco?"
"Budeš trénovat se skupinou, co je teď před hradem."
"Hm." povzdychl si. "Přijď co nejrychleji před hrad."
"Dobře, stalo se něco?"
"Mám jít trénovat, s cizí skupinou, tak chci, abych tam alespoň někoho znal."
"Chápu, budu tam jako na koni. Hahaha." Ačkoli se chtěl zeptat, co na tom bylo tak legračního, jen jí poděkoval a pomalým tempem šel před hrad.

***

"Um, asi tě ve městě opustím, Princ chce, abych s ním šla trénovat."
"Princ?"
"Zdejší lord."
"Aha. Tak já půjdu s vámi."
Subete chtěla ještě něco namítat, ale pak se zarazila. "Princi, bude vadit, když s námi půjde ještě někdo?"
"Ani ne."
"Jak chceš."
Netrvalo to dlouho a dorazili k Princem zmiňovanému hradu. Okamžitě si všimla několika postávajících hráčů v jeho bezprostřední blízkosti.
"Tady jsi, už jsem se bál, že nepřijdeš." houkl na ni nadšeně Princ.
"To bych si nedovolila." Zasmála se.
S úsměvem kývnul. "Tak pojďme."
Subete opatrně slezla z noční můry a šla těsně za Princem. Aniž by si ho někdo jiný než Subete všiml, je Kasai následoval.
"Kdo je to?" zeptal se po hodné chvíli Princ, když už jejich "pronásledovatele" konečně všiml.
"Ptala jsem se tě, jestli vám bude vadit, když s námi někdo jiný půjde, tvrdil jste, že vám to nevadí." vyhnula se odpovědi naprosto bravurně.
"Aha." nepídil se po bližších informacích o černovlasém chlapci a dál pokračoval v chůzi.
Po krátké chvíli se dostali k místu s několika hady. Obřími hady.
"Nechte mě trénovat, můžete jít taky."
"Ale-" začala protestovat skupinka hráčů (kteří jsou příliš bezvýznamní na to, aby měli jména).
"Prostě mě nechte trénovat."
Skupinka hráčů pokorně přikývla, ale i tak svého lorda dále následovala.
S povzdechem se otočil na Subete. "Jen mě kryj."
Subete se usmála a přikývla. "Jistě, Princi." Ušklíbla se a otočila se na Kasaie. "Jak dlouho ještě hodláš předstírat, že jsi boss?"
Kasai se na ni zadíval se zmateným výrazem, ale potom se jen usmál. "Co mě prozradilo?"
"Řekněme, že celkově tvoje chování a chování příšer v lese."
"Takže ty jsi to věděla už od začátku?"
"Přesně tak."
"Tak proč jsi hrála 'mou hru'?"
"Proč jsi ji hrál ty?"
"Zajímalo mě, jak mě budeš chtít zabít."
"To jsem tě asi zklamala, že?" Zasmála se.
"Ani ne, právě naopak, jsem velmi mile překvapen."
Mezi tím se Princ koupal v krvi zabitých příšer a skupinka hráčů nadšeně výskala při každé další zabité příšeře.
"Takže už toho kostlivce můžu poslat na onen svět? Myslím, že by stejně nepřežil další z tvých obsáhlých monologů na téma ohně, tepla a světla."
"Jo, jasně." Rozesmál se.
"Ale jedno mi nejde do hlavy?"
"Hm?"
"Jak jsi sehnal tři takhle vzácné mazlíčky?"
"Je jen jedna." poznamenal a nechal vyvolané noční můry zmizet. "A dostal jsem ji za skrytý úkol pro opravdového bosse lesa."
"Aha, zajímavé, co jsi musel udělat?"
"Uhasit ten požár. Ale hned to zas chytlo, tak nevím, na co to bylo."
"Aha, proto ta průpovídka o tom, že bys měl chtít, abych uhasila ten požár. Máš štěstí, noční můry jsou opravdu okouzlující stvoření."
"Vážně, mě se teda nezdá, jestli chceš, klidně ti ji prodám."
Subete k němu překvapeně vzhlédla. "Vážně?" Její hlas zněl přímo nadšeně.
"Jasně, že jo."
"A co za ni chceš?"
"Potřebuju pomoct s jedním úkolem, takže když mi seženeš někoho, kdo mi s ním pomůže, bude tvoje."
"Subeteeee, mohla bys…" vřískal utíkající Princ, za ním se hnalo velké množství příšer.
"Smrt není žádnou překážkou, když tě volá tvoje paní, vstaň z mrtvých a splň mi má přání. Draku kostěný, vyslyš můj příkaz, nával příšer pro mne zaraz!" Na její příkaz z nebe sletěl obrovský kostěný drak a přistál přímo na skupině plazících se hadích příšer, které jeho tíhu nevydržely a změnily se v 'bílý sloup'.
"Uf, díky." Ještě doběhl dorazit příšery, které to nějakým zázrakem přežily, a pak se rozhodl, že už půjde zpátky do města.
"Změna plánu, ty mi pomůžeš." Subete se k jeho zprávě nijak slovně nevyjádřila, jen se usmála a otočila se k odchodu.

Dodatek otravné autorky: V příští části se dozvíte, co bude Mina dělat v sobotu. =P
Užijte si zbytek víkendu. =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.