ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

(HP) Mina Ran-Část 3.

23. února 2012 v 14:53 | Lului |  Mina Ran - Half Prince FF
Fanfikce na: Half Prince
Žánr: Hlavně komedie [možná tam bude nějaká akce, romantika a možná (opravdu jen možná a pokud ano, tak asi hodně daleko) tam bude i nějaká shounen-ai/yaoi//shoujo-ai/yuri scéna] =D
Věková hranice: No, tak zatím opravdu žádná =D


Mina se probudila několik minut před zvoněním jejího budíku a šla si udělat snídani.
Při čekání na autobus se zamýšlela, jestli je to jen její pocit, nebo Princ působí dost divně. Jakmile však autobus přijel, to jejích myšlenek se přerušil a tak přemýšlení na toto téma odložila na neurčito.
"Mino!"
"Dobré ráno."
"Tak?"
"Tak co?"
"No tak proč jsi tam zůstala?"
"Potřebovala jsem se na něco zeptat."
"Koho ses ptala na co? A jaká byla odpověď?" vyzvídala Cho.
Mina si povzdechla. Zavrtěla hlavou. "Tolik otázek najednou. Ptala jsem se Guie…"
"Vážně?" přerušila ji Cho.
"Jo vážně."
"Jo promiň, a zbylé informace?" zeptala se nedočkavě.
Usmála se při pomyšlení, jak strašně ji zklame svou odpovědí. "Ptala jsem se ho, kam dal klíč od knihovny. A dal ho do futer."
Cho na ni nechápavě zírala.
Mina se rozesmála. "Kdyby ses viděla." Další nával smíchu.
"Asi budu litovat, že se ptám, ale od jaké knihovny?"
"Víš, jak jsem ti říkala o té zamčené prosklené knihovně?"
"No?"
"Tak od té."
Cho na ni zase nechápavě zírala.
Mina si povzdychla. "Víš, jak se jmenuje v reálném světě?"
"No, jasně."
Mina chvíli čekala, ale když Cho nic jiného nedodala, znovu si povzdychla a podala jí svůj studijní průkaz.
Cho si ho nechápavě vzala.
"Jméno."
Na to se dívka zadívala na jméno.
"Ming Mina Ran." přečetla napsané jméno nahlas.
"Ming Gui Wen." připomenula jí jméno barda.
Cho se rozšířily zorničky. "Gui je tvůj…"
"Bratr."
"Wow."
"Dobré ráno žáci." přerušil jejich rozhovor profesor.

***

"Dobré ráno, pane profesore Mingu." pozdravila jej téměř sborově třída.
"Takže…"
"Váš včerejší koncert byl naprosto úžasný!" zařvala jakási dívka, probíhající kolem třídy.
Ming si povzdychl. "Takže," Chvíli počkal, jestli nebude znovu přerušen. "chtěl jsem…"
"Dáte mi autográáám?"
Ming neměl daleko k tiku. "…se vás zeptat, jestli byste chtěli…"
"Jste…" Jing už to nevydržela a prudce otevřela dveře, čímž tu dívku dostatečně umlčela. Tohle se zřejmě naučila od Prince, v SL to Princovi vždycky pomohlo Guie umlčet.
"Děkuji, slečno Lu Jing."
Jing se jen usmála a kývla.
"Chtěli byste si dát příští hodinu ve SL?"
Třída na moment zcela ztichla a poté se ozvalo jásání a souhlasy.
"Ne!" ozvala se vyděšeným hlasem Feng Lan. Její hlas však zanikl v hluku, který zaplnil místnost.
"Dobrá, takže pondělní hodina bude v SL, ale upozorňuji vás, že se budete připojovat tady, takže žádný, že zůstanete doma. A." udělal 'dramatickou' pauzu. "Jestli se tam bude někdo zabíjet nebo mi uteče, tak si mě nepřejte."
"Nebojte se…"
"…To se nestane…"
"…Nikdo nebude utíkat…"
"…Nikdo se nebude zabíjet…"
"…Budeme poslušní." ujišťovala jej celá třída.
"Dobrá, tak jsme domluveni. Tak, a teď si opište výklad z tabule." Až teď si jeho žáci všimli, že během jeho mluvení popsal snad celou tabuli.

***

"Máš něco v plánu na víkend?"
"Hm, v neděli ne. Proč?"
"V sobotu teda nemůžeš jo? Nevadí, neděle stačí. Chtěla jsem tě představit mému týmu, nekromanta ještě nemáme."
"No víš, já to asi nebudu hrát tak často, takže si myslím, že je to bezvýznamné."
"Aha, ale stejně bychom si mohly zahrát, je to sranda, ne?"
"Ale tak jo, je to sranda."
"Tak vidíš, třeba tě to taky chytne. Jujky, musím běžet, dneska nesmím přijít pozdě."
"Jo jo, měj se." Mina se ještě na Cho usmála a zamávala jí, než šla čekat na autobus.

Sotva Mina vešla do domu, začal jí vyzvánět telefon. "Mamka." řekla sama k sobě, když poznala přiřazené vyzvánění. "Ano, mami?"
"Ahoj, drahoušku, jak ti to doma jde?"
Takže tam zůstanou déle, pomyslela si, jak ona je znala. "Jo, naprosto v pohodě."
"To je dobře, víš…"
"Jo, v pohodě, klidně tam můžete zůstat déle."
"Opravdu budeš v pořádku?"
"Určitě, mami."
"Za týden budou prázdniny…"
"V pohodě mami, zvládala jsem to i jako mladší, tak proč bych to nezvládala teď?"
"Dobrá, tak se měj hezky."
"Jo jo, vy se tam taky mějte hezky." Zavěsila a odložila telefon na stolek, aby se mohla vyzout z bot.
Po krátkém uvažování se rozhodla, že si dnes ještě zahraje.

"Hm, asi bych si měla procvičit nějaká kouzla." zamyslela se nahlas Subete, když zrovna zabila další zombii. Rozhlédla se, a když zjistila, že v okolí nic není, rozhodla se, že je to dobrý nápad.
"Smrt není žádná překážka, když vás volá vaše paní, přijďte ke mně a splňte má přání." Po vyslovení posledního slova v její blízkosti vylezlo ze země deset kostlivců. "Jenom deset? Tak alespoň něco."
"Ségra, kde teď jsi?"
"Um, u zombií, proč?"
"Tak přijď do města."
"Proč?"
"Prostě přijď, ano?"
"No jo, už jdu."
Subete se zadívala na kostlivce. "Vraťte se tam, odkud jste přišli a kam taky patříte, přijďte, až vás budu potřebovat, až příkaz můj zvíte." Po odříkání tohoto krátkého kouzla se všech deset kostlivců rozpadlo na prach. Jakmile se ujistila, že má vše a že ji už nemá, co zdržovat vyšla směrem k městu.
"Kam přesně mám jít?" zeptala se bratra, když byla nedaleko města.
"Tady!" Zamával na ni Gui od brány.
"Ok." Došla až k němu. "Co jsi…" nedořekla svou otázku, když si všimla jakési rvačky. "Kdo?"
"Prý je to tvá kamarádka."
"Cho! Co sakra vyvádíš?" Až teď poznala, že se nejedná o rvačku, ale že se nějaký hráč od sebe snaží odehnat Cho.
"Ahoj, Mino, že je překrásnej?" zeptala se s pohledem upřeným na kroutícího se kluka.
"Myslím, že o tvojí pozornost zrovna příliš nestojí."
Cho se ušklíbla a pustila ho. "Jo, a vážně se nechceš přidat k nám?"
"Ne, ani ne, díky." Otočila se na bratra. "Ještě něco?"
"Myslím, že ne, díky moc, myslel jsem, že už to Kenshin nevydrží a zabije ji."
Subete se zasmála. "Jo, já bych ji taky občas nejraději zabila."
"No dovol, abych nezabila já tebe, prcku." Zasmála se Cho.
"Chceš si dát souboj?" Mrkla na ni Subete.
"Klidně."
'Hráčka Cho vám zaslala výzvu na souboj, chcete ji přijmout? Pokud ano řekněte: výzvu přijímám.'
"Výzvu přijímám."
Ostatní kousek odešli, ale ne moc daleko, aby ještě viděli.
"Smrt není žádná překážka, když vás volá vaše paní, přijďte ke mně a splňte má přání." Podle jejího příkazu se ze země vynořilo deset kostlivců.
"Wow, pěkný."
Kostlivci se pustili na Cho.
"Aura světla!" Kolem Cho se vytvořil zářivý ovál, který zraňoval Subetiny kostlivce, když se dostali do její blízkosti. "A seš nahraná." Zasmála se Cho.
"Z vás polovina zemře zas, aby zbytku neublížil jas." vyslovila zaklínadlo, načež se polovina kostlivců proměnila v prach a zbytek se znovu přiblížil k Cho bez toho, aby jej její kouzlo zraňovalo. Cho se jim obratně vyhýbala.
"Co to do háje je za kouzlo?!" ulevila si Cho. "Promiň." zašeptala. "Ledové kůly."
"Aura nezranitelného." Sotva to dořekla, ze země se na ni vynořily ledové kůly, které ji však ani neškrábly.
"Doll, ty tohle taky umíš?" zeptal se Princ své spoluhráčky.
"Ne, Doll tohle neumí. Doll do teď nevěděla, že něco takového existuje." oznámila mu.
"Lolidragon?"
"No, záleží na každém hráči, je pravdou, že v téhle hře se lze naučit spoustu kouzel a dovedností a je jedno jestli je ostatní umí nebo ne." sdělila mu Lolidragon.
"Znamení smrtky." vyslovila další své kouzlo Subete, načež se na Cho objevila malá značka a její životy se začaly ubírat.
"Co to je?!" zavřískala Cho.
"Kouzlo."
"To vím taky, ale jak to, že mi to pořád ubírá?"
"Prostě je to účinek toho kouzla."
"Ledové kůly."
"Smrt fénixe." Sotva to dořekla, vynořily se ze země další ledové kůly a smrtelně ji zranily a její kostlivci se změnili na prach, jakmile spadla na zem. Chvíli Cho pozorovala její mrtvé tělo, její tělo však stále nemizelo. Stejně jako její kostlivci, i ona se rozpadla na prach, ale ona, na rozdíl od nich, z onoho prachu povstala. "Mně se jen tak nezbavíš." Usmála se na ni.
"To je blbej vtip, že jo?"
Subete zavrtěla hlavou a usmála se. "Žádný vtip, jen další z mých kouzel."
"Jak jsi na takový kouzla přišla?"
"Ani ti nevím, prostě jsem to zkoušela, tady jde vážně snad všechno. Asi tu budu hrát častěji, než jsem si myslela." Zasmála se Subete. Chvíli se ještě usmívala na Cho a poté začala odpočítávat na prstech.
Pět…čtyři…tři…dva…jedna… 'Hráčka Subete vyhrála souboj s hráčkou Cho.'
"Co-cože? Jak to, že jsi vyhrála?"
"Moje kouzlo dál působilo a pomalu tě zabíjelo, a souboj končí ve chvíli, kdy se ti odečtou všechny životy, ale ty nezemřeš, jelikož to byl jen souboj."
Cho se ušklíbla. "Dobrá, připouštím svou porážku." Usmála se na Subete. "ale, ten projekt na angličtinu máme na kdy?"
"Na příští pátek."
"Ok. Hale, já jdu na týmovou schůzku, vážně se k nám nechceš přidat?"
"Ne, díky. Měj se."
"Škoda, ty se taky měj." Otočila se na Kenshina. "Pa, pa." Zamávala mu.
"Ségra, takže ty jsi nekromant, jo? Zajímavá volba."
"To víš, nekromanti jsou mojí oblíbenci, nemohla jsem si nechat ujít možnost být jedním z nich."
"To je pravda, vždycky jsi byla ulítlá na nekromanty a další, co ovládají smrt."
"Přesně tak, ale proč ty jsi bard, mi stále uniká."
"Rád pomáhám a mám raději útoky na dálku."
"Stejně tak bys mohl být i čaroděj."
"To je pravda, ale kolik jsi potkala čarodějů a kolik bardů?"
"Jistě, vždy chceš být originální, málem jsem zapomněla."
"Co si to tu šuškáte?" začala vyzvídat Lolidragon.
"O povoláních."
"Aha. Musím uznat, že máš dost silná kouzla."
"Děkuji." Otočila se na barda. "Jestli je to všechno, co jsi chtěl, tak asi zase půjdu."
"Jo, asi to bude všechno. Teď jen musíme doufat, že se z toho šoku Kenshin vzpamatuje." zavtipkoval.
Subete se otočila na zbytek přítomných a s úsměvem se s nimi rozloučila. Ještě na moment se zadívala na Prince a poté odešla.
"Princi, neberte to jako urážku, ale nejste náhodou v reálném světě dívka?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.