ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

(HP) Mina Ran-Část 1.

19. února 2012 v 14:01 | Lului |  Mina Ran - Half Prince FF
Ehm, no řekněme, že jsem se nudila a tak jsem si řekla, proč svoje myšlenky nehodit do počítače. A tak jsem to udělala, osobně sama sobě nevěřím, že to někdy dopíšu. =D Ale tak třeba, když to někdo bude číst, tak jo. =D No, tak jenom takové upřesnění, to 'Mina Ran' je část jména hlavní hrdinky. =D
Fanfikce na: Half Prince
Žánr: Hlavně komedie [možná tam bude nějaká akce, romantika a možná (opravdu jen možná a pokud ano, tak asi hodně daleko) tam bude i nějaká shounen-ai/yaoi//shoujo-ai/yuri scéna] =D
Věková hranice: No, tak zatím opravdu žádná =D

Znaveně se protáhla a zamžourala na hodiny. Už by měla jít spát. I když přesnější by bylo, že jít spát měla už před několika hodinami. Na krátký okamžik si zmáčkla kořen nosu a poté svou ruku zase položila na stůl. S pohledem upřeným na hodiny uvažovala, jestli má jít spát nebo ještě pokračovat v počítání příkladů. Po chvíli zakoulela očima a pustila spodní ret ze sevření svých zubů. Natočila hodiny tak, aby na ně neviděla a vesele pokračovala v počítání.
Ušklíbla se, když zjistila, že dopočítala poslední příklad v knížce. Následovala tedy kontrola výsledků. Ta jí nezabrala ani deset minut a s potěšením zjistila, že výsledky jsou naprosto shodné. Pak si s hrůzou uvědomila, že je zítra neděle a ona dopočítala poslední příklad z poslední učebnice, kterou doma měla. Neklidně se zavrtěla na židli při pomyšlení, že celou neděli nebude moct počítat žádné další příklady. Otočila si hodiny a skousla si spodní ret. Dilema, kterému v tuto chvíli začala věnovat pozornost, se týkalo faktu, že bylo něco po páté hodině ráno. Nakonec se rozhodla pro možnost A, tedy, že jít spát už nemá smysl. Zaklapla knížku a šla si udělat něco k jídlu. V celém domě nebylo mimo ni ani živáčka. Od té doby, co se její bratr odstěhoval, tu bývala dost často sama. Jak už to vlastně bylo dlouho? Přesně si to nepamatovala, asi tak tři nebo čtyři roky. Povzdychla si a šla si vzít jakési instantní jídlo, neměla moc náladu na vaření. I s jídlem si sedla ke stolu, který jí připadal až moc velký pro ni samotnou. Znovu si tiše povzdechla a pustila se do jídla. Jelikož neměla co dělat, rozhodla se jít si číst. Ušklíbla se, když si vzpomněla, z kolika knih měla na výběr, když tu její bratr ještě bydlel. Prošla tmavými dveřmi do velké místnosti zaplněné knihovnami a následně přešla k nějaké naučné literatuře. Vytáhla náhodnou knihu, kterou tu po sobě bratr zanechal, a šla si sednout na parapet okna, aby si mohla číst.
Rozesmála se nad vzkazem, co tam bratr barbarsky připsal. 'Jestli někdy budu chtít být profesorem, raději mě zabij!' Chvíli se usmívala nad skutečností, že nyní učí na univerzitě a poté pokračovala ve čtení.
Ze čtení ji vytrhl zvuk budíku. Skousla si spodní ret, ale vzápětí jej znovu uvolnila. "To už je sedm? Ten čas ale letí." prohodila sama k sobě, zvedla se a i s knihou v ruce odešla do pokoje vypnout budík. Jelikož to nebylo zrovna dlouho, co se najedla, nezdržovala se se snídáním a jen poklidila nádobí, které našpinila. Když měla vše hotové, povzdychla si. "A co budu celý den dělat?" Zase uvěznila svůj spodní ret v sevření zubů zatím, co usilovně přemýšlela, co bude dělat, aby se dnes neunudila k smrti. Nakonec se rozhodla pro "den vaření". Alespoň se tím nebude muset zatěžovat později.
Když zjistila, že vaření jí vystačilo sotva do oběda, rozhodla se, že i něco upeče. V pět hodin už zase neměla co dělat, tak začala umývat nádobí, které při své několikahodinové činnosti zašpinila.
Při pohledu na bábovky a koláče, co za těch pět nebo šest hodin napekla, se zhrozila. "A kdo to všechno bude jíst?!" vyhubovala sama sobě. Rodiče sem minimálně ještě měsíc nevkročí a její jediná kamarádka nemá ráda sladké a ani ona sama sladkému zrovna neholduje, natož v takovémhle množství. Jakmile začala uvažovat, automaticky skousla spodní ret, který následně pustila, jen aby mohla uvažovat nahlas. "Ale vyhodit to by zas byla škoda." Zmáčkla si kořen nosu. Zhluboka se nadechla a znovu vydechla. Pomalu a s rozmyslem zamítala jednu myšlenku za druhou. "To je ono!" zajásala, když přišla s proveditelným plánem. Na chvíli si nervózně skousla ret, když si uvědomila, že to nemusí být zas tak skvělý nápad. Nakonec však všechny pochyby hodila stranou a šla vytočit bratrovo číslo do bytu.
"Omlouvám se, ale nyní zřejmě nemohu k telefonu, zanechte mi zprávu a telefonní číslo. Případně mě zkuste vyhledat ve světě SL." ozval se z telefonu velmi dobře známý hlas. Nenechala zaznít to otravné pípnutí a zavěsila telefon.
"Second Life? Není to ta online hra?" Nakonec nad tím jen mávla rukou a šla znovu přemýšlet, co udělá se všemi těmi pečenými sladkostmi. Nakonec ji přeci jen napadlo lepší řešení, než že by jela hodinu za bratrem do neznámého města. Zašla i s pečenými dobrotami k sousedce a ta je s radostí přijala.
"Ty by ses tím mohla živit, vždy jsou naprosto výtečné." Usmála se na ni sousedka vděčně.
"Děkuji." I ona se na ni vděčně usmála.
Díky nedostatku spánku během včerejší noci se rozhodla dát si rychlou sprchu a jít spát hned po rychlé večeři a uklizení všech vařených jídel buď do mrazáku či do ledničky.
Ráno ji probudil zvuk budíku, který však nestačil zazvonit ani po druhé a už byl vypnutý. Se zívnutím se zvedla a převlékla se z pyžama. Snídani si vytáhla z ledničky a dala si ji přihřát, než si udělala kafe s mlékem. Chvilku zauvažovala nad tím to spojením a přemýšlela, jestli by to v jejím případě nemělo být spíše 'mléko s kafem' vzhledem k poměru těchto dvou tekutin v jejím hrnku. Z úvah o jejím nápoji ji vytrhlo cinknutí mikrovlnky.
Snídani zhltla snad v rekordním čase a po obléknutí se do teplého kabátu se vydala k autobusové zastávce. Naštěstí nemusela na autobus čekat dlouho a tak na ni dopadlo mnohem méně sněhových vloček, než si myslela.
Ve škole k ní okamžitě přiběhla kamarádka. "Hádej kolik!"
"Dle tvého úsměvu odhaduji 5."
"Jo! A hádej kolikrát!"
Vyvalila oči. "Tys, tys… Šestkrát?"
"Jo!" Zhluboka se nadechla a vyrovnala své rty do roviny, aby nedala nic znát. "A ještě jedna otázka, co myslíš, že jsem dostala?"
Na chvíli se zamyslela. "Řekla bych, že vzhledem k tvým znalostem a tvému chování během testu tak 2."
Šťastně se usmála. "Díky za informaci, ale tohle jsem nemyslela."
Chvilku se zamýšlela, když našla odpověď, ušklíbla se. "Lístky na koncert."
"Jo! Nechceš mi půjčit ten tvůj mozek?"
Tiše si povzdychla.
"Co je? Správně jsi použila množné číslo. Ty nejsi nadšená?"
"Ani ne, vždyť víš, že SL nehraju."
"Ale no tak. Říkalas, že si to taky koupíš."
"Ale-."
"Ale?"
"Vlastně, proč ne."
"Já tě miluju!" objala ji pevně.
"J-jo, já te-be taky." pronesla přidušeně.
"Ups, promiň."
Vyrušeny zvoněním se společně odebraly do třídy.

***
"Slečno Lu Jing, dávejte laskavě pozor na tabuli."
Jing se zadívala na svého profesora a neubránila se úsměvu, při pomyšlení, že ji napomíná Gui. "Omlouvám se."
Ming kývl a pokračoval ve svém výkladu, který byl zřejmě opravdu zajímavý, více než polovina třídy totiž spala.
"Slečno Feng Lan?"
Když mu studentka chvíli neodpovídala, promluvil znovu.
"Slečno Feng Lan, víte odpověď nebo ne?"
"Ah-um, ano, tedy, odpověď je ne, ne ano."
"Tak jak tedy?"
"Ne."
"Správně."

***

"Ming Mino, přijď za mnou po hodině."
"Jistě, pane profesore."
Hodina jí uběhla celkem rychle i přes fakt, že se nehorázně nudila.
"Co jste chtěl?" zeptala se ho po skončení hodiny.
Profesor vytáhl černou knížku. "Vyšel další díl."
Mině se rozzářily oči. Profesor se ani neobtěžoval jí sdělovat cenu, dostatečně věřil jejím dedukčním schopnostem. Přesně podle jeho očekávání mu podala částku, která přesně odpovídala ceně knihy.
"Podle čeho tentokrát?" povzdychl si profesor.
Mina se usmála. "Vazba a počet vydaných kopií předešlého dílu."
"Jistě, dvě informace a ty určíš cenu, víš, že z tebe občas jde až strach?"
"Teď váhám, jestli to byl kompliment, urážka nebo oznámení faktu."
"Tentokrát se to středu vyhnulo." Zasmál se a vzhlédnul k hodinám na stěně. "Rád jsem si s tebou popovídal, ale další hodina mi začíná za pár minut, takže…"
"Jistě, děkuji."
Den jí uběhl rychle.
"Tak kudy?" zeptala se Mina své kamarádky.
"Co?"
"Chci si koupit SL."
"Jo, jasně, pojď za mnou."
Trvalo to dvě hodiny, než se Mina dostala domů. Pozorně si přečetla všechny dokumenty. A postupovala podle instrukcí.

"Vítejte nový hráči. Přejdeme k výběru postavy." Jakmile to dívka dořekla, kolem Miny se objevila spousta postav, která jí byla nesmírně podobná. "Až budete-" nestačila doříct to, co chtěla.
"Temný elf."
Dívka se usmála a před Minou se objevila pouze postava temného elfa.
Mina se chvíli prohlížela. "Podle pravidel si mohu postavu poupravit."
Dívka přikývla.
Mina si dala na podobě své postavy záležet, aby vypadala přesně podle jejích představ. Dlouhé černomodré vlasy byly svázané do vysokého culíku, ale i tak jí sahaly až na stehna. Temně zelené oči obtažené černou linkou doplňovaly tmavé rty, světlou pleť a špičaté uši. Takhle se jí její postava líbila.
Dívka si prohlížela nehty a houpala nohama, zřejmě se opravdu nudila. Po chvíli si všimla, že Mina už je hotová s vytvářením své postavy. "Teď si prosím vyberte své jméno a kontinent a budeme hotovy."
Mina přikývla. "Chci se jmenovat 'Subete' a chci do centrálního."
Dívka nepřítomně přikývla a Mina se ocitla v jakémsi městě.
Okamžitě napsala kamarádce.
"Cho, kde tě najdu?"
"Hm, u hradu."
"Ok."
Mina procházela městem, až konečně došla k hradu. Cho poznala na první pohled, jen si nebyla jistá, že to půjde tak hladce i z její strany.
"Cho!" zavolala na ni, aby upoutala její pozornost.
"Tak tady jsi, juj, bych tě vůbec nepoznala. Jo a co jsi?"
Mina se usmála. "Vybrala jsem si temného elfa."
"Wow, jako Wicked." Cho svou kamarádku na chvíli přestala zcela vnímat.
"To je vážně úžasný no."
"Promiň, pojď, půjdeme na vlky, ať si můžeš vybrat povolání."
"Jop."
Netrvalo to dlouho, a Mina, vlastně Subete, se dostala na dostatečně vysokou úroveň i dostatek vlčích zubů, aby si mohla vybrat povolání.
Než NPC stačil začít cokoli vyprávět Subete ho zarazila.
"Nekromant."
NPC se na ni téměř zlostně zadíval, ale nakonec jí systém oznámil, že je z ní nekromant.
"Super, jako Doll."
Subete jen protočila panenky. Ještě několik hodin trénovaly, takže Subete byla už na celkem vysoké úrovni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.