ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Samota Víly

1. ledna 2012 v 15:45 | Lului |  Moje menší výtvory
Snad kolem ní tichá hudba zní,
a příjemné teplo něžně sálá z ní.
Nechápu, proč tahle květina cenná,
takhle je sama, proč je osamocená.
Není vidět ani jedna její ruka,
snad jimi něco bolestného zakrývá?
Možná její srdce zachvacují muka,
možná nehty do své kůže zarývá.
Jisto jistě truchlí a pláče,
jako malé opuštěné ptáče.
Snad západ Slunce pozoruje,
a že jej za ní pustila, běduje.
Vílí srdce jím zlomené,
je nyní zcela kamenné.
Slzu této dívky krásné jako květ,
nespatří již více tento krutý svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.