Trošku jsem se zase nudila, tak snad se Vám bude líbit =)
Ta dívka, jež jej již nezajímá,
s pláčem kolena svá objímá.
Zmučena slzy nechá kanout,
a pokojem tichá hudba zní.
Ta dívka, co srdce mu odevzdala,
ta, co ho celou svou duší milovala.
Teď se nedokáže ani pohnout,
stále o svém krutém princi sní.
Jako slunečnice, za sluncem se točí,
při západu beze slova kapesník smočí.
A to v jejích slzách beznaděje,
v lesklých očích odraz slunce hřeje.
Tiše obrací k západu svá záda,
na východ slunce, počká ráda.
Zvon již půlnoc odbíjí,
však ona stále čeká.
Slzy smáčí její tvář,
rozplývá se svatozář.
Tiše trpí, ji to zabíjí,
ta samota ji leká.
Nevšímaje si bolesti,
s úsměvem nelítosti.
Zarývá nehty do kůže,
krví barví poupě růže.
On si to již velmi brzy odpyká,
její hněv se kontrole vymyká.
Kdysi bílá křídla černou barvu mají,
už se všemi těmi hříchy ani netají.
Než ráno slunce vysvitne,
ona jeho hlavu mu utne.
A na paprscích slunečních,
ona v mlhu se mění.
Láska, krutým žertem je,
slitování s námi nemaje.
Průvod v barvách smutečních,
život zde, byl jen snění.











Páni
Tak to děkuji, jsem moc ráda, že se ti to tak líbí xD Já osobně KakuHida úplně miluji, jejich vztah je pro mě něčím magický ^^
Btw, tahle báseň mě dostala, je úžasná :) Myslím, že mnoho z nás se v ní najde xD