ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

Cesta "života"

8. ledna 2012 v 13:09 | Lului |  Moje menší výtvory
Ležím v zahradě, zavalena rudými růžemi,
cožpak nikdo zvednout se nepomůže mi?
Jejich trny stále propichují mou jemnou kůži,
avšak já proti tomu sama nic nezmohu.
Cožpak nikdo neodnese tu kdysi bílou růži?
To se mám o to modlit k nějakému bohu?
Krev je hrubě do ruda odívá,
každý se jen chladně dívá.
Do západu slunce prožívám tato muka,
nyní je ke mně napřáhnuta bělostná ruka.
To má krev jej tak rychle přivábila,
to ta rudá tekutina jej probudila.
Jednu po druhé je dává stranou,
tiše řekne: "Chtěla bys být mou?"
Hlava říká "Ne!",
srdce jej však chce.
Je to jen na mne,
políbím jej lehce.
Úsměv se špičáky mě nevyleká,
pomalu si s prstenem v ruce kleká.
Polibkem náš sňatek zpečetíme,
už se ani kvůli smrti nevzdálíme.
Naše krvavé oči jen pro druhého planou,
v této říši jdou všechny zábrany stranou.
Zvuk budíku mně probouzí,
z toho krásného snu vypouzí.
V zrcadle odraz můj chybí,
má bledá kůže se mi líbí.
Nyní jsem bytost noci,
oplývající velikou mocí.
Avšak ostatní jednou odejdou do světa mrtvých,
jen já tu zůstanu, v pevném objetí rukou tvých.
Nejsme živí, ale přesto stále chodíme,
životy a krví těch lidí živých se živíme.
Věčnost je až moc dlouhá doba jen pro nás dva,
ale i tak tu budu s tebou, budu navždy jen tvá.
My jsme stejní, ale doba je už úplně jiná,
už se nás nikdo nebojí ani nevzpomíná.
My stvoření noc jsme už jen postavy z bájí,
naše přítomnost v tomto světě se přísně tají.
Nikdo neví, že jsme stále tady,
a že zrovna netrpíme hlady.
Spousta z dívek chce být námi,
ale přece nebudete takové nány.
Náš život není žádný med,
je to spíš takový jed.
Smrti stejně neutečeš,
tu tisíckrát pak prožiješ.
Ne tu tvou, tu ti nikdo nedá,
avšak tvé známé již hledá.
Ani slzu pro ně neuroníš,
ne že bys nechtěl, prostě to nejde.
O jejich přítomnosti sníš,
a nemysli si, že tě to jen tak přejde.
Naštěstí jeho stále tu mám,
toho koho nelépe znám.
Vydala jsem se na tuto cestu bez uvážení,
tak alespoň vy si to promyslete, lidé vážení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.