ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

R&B Kapitola pátá

11. srpna 2011 v 11:25 | Lului |  Růže a Břečťan
Kapitola pátá-Není Smrt jako Smrt
Ráno jsem počkala, než Momo odejde do školy a rodiče odjedou do práce a šla si do kuchyně pro bylinky, co mi chyběly, abych měla vše, co jsem potřebovala. Asi po půl hodině přijel Tai s Elis a Erikem a začali jsme vykládat věci z auta. Když jsme všechny věci přenesli do mého pokoje, začali jsme je třídit.
"Sakra." Promluvil z ničeho nic Tai.
"Co je?"
"Zapomněl jsem doma křídu."
"To nemá Maria žádnou křídu?" Zeptal se nechápavě Erik.
"Potřebujeme svěcenou, no počkej, dojdu se kouknout." Řekla jsem lehce nepřítomně a přešla ke skříni, kterou jsem začala prohrabovat.
Po chvíli jsem vyštrachala kus křídy. "Stačí tahle?" Zeptala jsem se stále lehce mimo.
"Ukaž, jo asi jo." Usoudil po chvilce prohlížení. "Hale," začal Tai "asi ti zničím koberec." dořekl opatrným tónem.
"Stejně je nepraktický, načichl kouřem z kouzel." Když jsem to dořekla, zem na chvíli zahalila mlha, a když se rozplynula, byla tam už jen dřevěná podlaha.
"Díky." Řekl Tai. A poté začal kreslit na zem symboly.
Elis už mezitím pletla věnečky z bylinek, které pak rozvěšovala po pokoji. Erik očarovával zbraně, které přinesl. Já jsem předělávala pokoj, přičarovala jsem další postele a poté jsem, s Taiovou pomocí, pokoj zahalila do kouzel. Když jsme dodělali všechny přípravy, už byl večer a tak jsme šli spát.
Najednou někdo zaťukal na dveře. Vzala jsem dýku a šla ke dveřím. Když jsem je otevřela, stála tam Momo. "Mar, já se bojím, je tam nějaký bubák." Zašeptala vystrašeně Momo.
Usmála jsem se na ni a vrazila jí dýku přímo do srdce. V očích se jí zaleskl strach a poté se změnila na nekromanta. Než stihla mrtvá dopadnout na zem, zmizela. Jen jsem se ušklíbla a šla zkontrolovat mladší sestru. Ta už spala ve svém pokoji a tak jsem šla zpět do svého. Krev z dýky jsem nechala odkapat do další skleničky. Erik na mne zděšeně civěl, asi si myslel, že jsem se zranila. "Klid nic mi není." Řekla jsem na vysvětlenou a šla spát. "Jo a nevycházejte z pokoje po jednom a nikomu neotevírejte." Zašeptala jsem, ještě než jsem usnula. Všichni zamručeli na souhlas.
Když jsem se vzbudila, všichni ještě spali, ušklíbla jsem se na hodiny, které ukazovaly půl čtvrté ráno. Lehla jsem si na postel a sledovala obrazce a symboly na stropě. Přemýšlela jsem nad těmi nekromanty.
Najednou se ozvala jemným hlasem Elis. "Nad čím přemýšlíš?"
Chvíli jsem počkala, jestli jsme vzhůru jen my dvě a poté jsem jí šeptem odpověděla. "Tai říkal, že jsou nejspíše čtyři. Teda, on neví, že už jen dva, ale to je teď jedno. Mám krev tří nekromantů a poté ještě svou, existuje kouzlo, jednou z přísad je krev pěti nekromantů. Je to na vyvolání samotné Smrti, ale zatím se to kouzlo uskutečnilo jen jednou. Nikdy se totiž nestalo, že by nekromanti spolupracovali a když už, tak maximálně po čtyřech, což nestačí. Takže, pokud získám ještě krev toho posledního, budeme mít krev pěti nekromantů. Ale problém je, že spolek DEMI, kterému se to povedlo uskutečnit, poté zmizel, takže není jisté, jestli Smrt po vyvolání poslechne, nebo ne."
Když jsem domluvila, Elis ještě chvíli mlčela a poté zašeptla v odpověď. "Jako dcera Smrti se ty bát nemusíš, ne?"
"Dcerou Smrti sice jsem, ale té první, ale "původ" Smrti se však mění, já jsem dcerou Smrti z podsvětí. Teď to ale myslím vychází na Smrt z ráje."
"Aha. No když nad tím přemýšlím, neříkal Tai, že je jich možná až pět?"
"Jo to je pravda, pět jich nejspíš je, ale nejsou to všichni nekromanti. Cítila jsem z nich zápach noční můry, s ní asi budeme mít trochu problém."
"Ou."
Po nějaké době se probudili i Erik s Taiem. "Tak se pojďme najíst." Řekla jsem a vedla je do kuchyně. "Vezměte si k jídlu, co chcete." Erik se snažil chovat slušně a vzal si jen něco malého, ale naproti tomu Elis a Tai se chovali jako doma, no přece jen tu nebyli poprvé a věděli, že mě je to jedno. Když jsme dojedli, šli jsme do ochodů pro další věci na zaklínadla.
"Jste si jistí, že chcete do tohohle obchodu? Kdykoli jsem tu byl, tvrdil, že mi to nemůže prodat, jelikož nemám nějaký průkaz či co."
"Klid." Řekl Tai a vešli jsme do obchodu."
"Koho nám sem čerti nesou, co potřebuje skupinka LAD?" Zeptal se zdvořilým tónem prodavač. "Co pentagram? Líbil se?" Dodal.
Tai se otočil na Erika, který ho měl na krku a suše prohlásil. "Jo."
"To jsem rád, tak co to bude dnes?"
"Tři nohy raracha, roh jednorožce a pět křišťálů." Promluvila Elis.
"Broušený nebo v podobě krystalu." Zeptal se prodavač věcně.
"Na tom nezáleží, hlavně větší, ale dobře přenosné."
"Chvilku počkejte." Řekl zdvořile prodavač a odešel dozadu. Pochvíli vyšel se všemi věcmi, které mu Elis řekla. "Tak, ještě něco?"
"Svěcenou křídu a dračí šupiny." Pronesl Tai.
"Momentík. Co dál?"
"Chtěla bych si vyzvednout ten smaragd." Řekla jsem a prodavač se na chvíli zarazil. Poté však zašel dozadu a přinesl malou krabičku.
"Ještě něco?"
"Ano, ještě mi dejte bylinky, co si beru obvykle, ale dvojnásobek."
"Ano, ještě něco?"
"Jo, ještě křídlo z víly." Dodala Elis.
"Už je to vše, nebo ještě něco?" Zeptal se prodavač.
"To už je vše." Řekl Tai a vytáhl kreditní kartu a zaplatil.
Erik jen nechápavě zíral, zatímco my jsme dávali věci do auta. "A kdykoli jsem tam přišel já, tak byl nepříjemný."
"No jo, měl jsi mu sdělit, že jsi z LAD." Řekla jsem lehce posměšně Erikovi.
"Takže, ještě potřebujeme několik věcí. Elis, dojdeš pro "světlo tmy" a Maria, ty dojdi pro "živoucí oheň". My s Erikem to zatím dovezeme k tobě." Jakmile to Tai dořekl, já i Elis jsme odešly od auta. Elis musela nahoru na horu za čarodějnicí a já musela do podzemí. Erik jen nechápavě zíral, takže ho Tai musel vtáhnout do auta.
"Kdo jsi?" Zeptala se zděšeně Momo, když do domu vešel Erik.
"J-já totiž m-my…" Zakoktal se Erik.
"Ahoj, Momo." Řekl Tai.
"Ahoj, Taii, on je tu s tebou?" Zeptala se Momo.
"Jo, je novým členem, nejsou rodiče doma?"
"Ne, neboj, nejsou, dnes přijedou později." Ujistila Momo, Taie.
"To je dobře, neviděla jsi tu někde knížku "Svěcení pro experty"?"
"Jo, je obýváku. Jdu ven, nemusím si brát klíče, že?"
"Ne nemusíš, my už nikam dneska nepůjdeme."
"Jo, a kde je Mar?"
"Šla pro oheň."
Momo se na chvíli zarazila a poté zašeptala. "Říkala jsem si, že to bude něco důležitého, ale, tentokrát je to asi opravdu problém, že?"
"Buď v klidu, nemůžeme prohrát." Uklidnil ji Tai, ačkoli to nebyla pravda.
Kolem páté hodiny večer přišla Elis se zářící lahvičkou. "Už je tu Mar?" Zeptala se ve dveřích.
"Ne, ještě nepřišla." Odpověděl jí Tai.
"Doufám, že je v pořádku." Řekl starostlivě Erik.
"Já se spíš bojím o ochránce ohně." Pronesl Tai.
Erik se jen nechápavě díval, ale nic neřekl, nechtěl být zase za hloupého, přece jen Mar není člověk.
Asi o tři hodiny později jsem konečně dorazila, lehce popálená a s řeznou ranou na tváři.
"Pobavila ses?" Zeptal se Tai.
"Jasně, že jo." Řekla jsem se zlověstným úsměvem na tváři a zvedla kožený váček, ve kterém jsem měla schovaný živoucí oheň. Tai se jen usmál a vzal si ode mne opatrně váček. "Omlouvám se, ale já si jdu lehnout." Pronesla jsem a odešla se umýt a pak do svého pokoje.
Dalších několik dní jsme pokračovali v přípravách a večer sedmého dne po prvním setkání s nekromantem jsme odešli na louku jednorožců. Tai nakreslil vyvolávací kruh a Elis rozestavěla křišťály a bylinky.
"Tvojí krev my zde máme,
pojď, nechť i jméno tvé známe.
Ve jménu Smrti volám tebe,
přijď k nám pod stejné nebe." Pronesla jsem a polila zem částí krve prvního nekromanta, kterého jsme potakali. Po chvilce se v kruhu objevily tři postavy.
"To si neměla holčičko. Ani nevíš, s kým si zahráváš."
"Ale ano, vím. Dva nekromanti a jedna noční můra. To vy nevíte, na koho jste zaútočili."
"Už se vážně bojíme, na koho jsme to zaútočili? Na bandu puberťáků?" Zeptal se uštěpačně nekromant.
"Ne, my jsme LAD."
Nekromant se na chvíli zarazil, ale poté jen zavrčel. Než jsem ještě něco stihla říct, vynořil se z lesa obrovský had. "To si myslíte, že se leknu iluze? Moc dobře znám schopnosti nočních můr." Řekla jsem posměšně a vyplázla na ně jazyk. "Ať uvidíte či uslyšíte cokoli, nevěřte tomu, jsou to jen iluze." Dodala jsem a všichni přikývli na souhlas. Když jsem to dořekla Elis a Taie zahalily plameny. Erik se díval lehce zděšeně. Had už byl u mě a začal se kolem mne obtáčet, ale ani se mne nedotkl. Ve chvíli, kdy mě chtěl sežrat, zmizel. Po chvilce zmizely i plameny. V tom se z lesa vynořil roj motýlů. Nechápavě jsme na to koukali. V tom jsem si, ale všimla, že Erik se dívá vystrašeně. On se bojí motýlků? Musela jsem se v duchu rozesmát, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že něco není v pořádku. Podívala jsem se mu do hlavy, na co myslí. Naskytl se mi pohled na vzpomínku z jeho dětství. Procházel lesem a našel místo, kde byli motýli, a na něčem seděli. Když k nim přišel blíž, rozletěli se a odkryli rozdrásané tělo jeho mrtvé matky. Když jsem se vrátila do přítomnosti, z motýlů, kteří byli už téměř u něho, vyšla jeho matka, v té podobě, ve které ji našel v lese. Bohužel Erik tomu uvěřil, takže se iluze stala skutečností. Rychle jsem přešla k Erikovi a zakryla mu oči. "Není to tvá matka, je to jen iluze." Zašeptala jsem mu do ucha a objala ho. V tu chvíli nás obklopili motýli. Erik byl stále vystrašený, tudíž byli hmotní jak motýli, tak i jeho matka. Začala jsem přemýšlet, jak z toho ven, Erik se zřejmě nehodlal uklidnit, takže to budu muset vyřešit za něho. Chvíli jsem se soustředila a pak jsem ovládla motýlky, kteří poté zmizeli.
"Jako dcera smrti narozena,
vše mrtvé je právem mé.
Tímto byla však smlouva porušena,
takže přijď ke své paní právoplatné!" Když jsem to dořekla, jeho matka sklonila hlavu a také zmizela.
"Šikovná opička, dostane banánek." Pronesla s úšklebkem noční můra. "Teď bychom si mohli přestat hrát a začít tu správnou srandu, ne?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.