ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

R&B Kapitola čtvrtá

4. srpna 2011 v 11:25 | Lului |  Růže a Břečťan
Kapitola čtvrtá-Útok nekromanta
Uběhl asi týden. S Erikem jsme se stali celkem blízcí přátelé, ale ne s jako mé "černovlasé" já, ale jako mé "hnědovlasé" já, z čehož jsem byla opravdu nadšená. V jídelně jsme si s holkami chodily už automaticky sednout k Erikovi a Markovi, i když náš stůl byl volný.
"Tak jak jste se měly o víkendu?" S těmi to slovy přišel Marek s Erikem k naší lavici, kde jsme si já, Anna a Liliana povídaly.
"Úžasný, jely jsme na výlet." Řekly jednohlasně Anna a Liliana.
"A ty, Maria?" Zeptal se Erik.
"Jo, sice jsem byla doma, ale taky jsem si to užila, a ty?"
"Jo, taky." Řekl a usmál se.
Asi deset minut po začátku třetí hodiny, mi přišla SMSka od Taie. *Máme problém, co nejdřív na paloučku jednorožců, vezmi i Erika, nekromant! * Když jsem to dočetla, ztuhla jsem. Jak to mám asi udělat. Já se dostanu pryč úplně v pohodě, ale jak mám dostat pryč Erika?! Sakra! Hold budu muset použít kouzla. Chvíli jsem se soustředila a poté se ozvalo zaklepání dveří.
"Dále." Řekla učitelka, která byla naštvaná, že někdo vyrušuje při výkladu. Otevřenými dveřmi dovnitř vešla ředitelka.
"Erik, Maria, okamžitě pojďte se mnou." Řekla ředitelka jejím klasickým přísným hlasem.
Erik se však okamžitě začal bránit. "Co jsme udělali?"
V tu chvíli jsem už, ale Erika táhla za sebou směrem ke dveřím. Přece jen každé kouzlo má svůj limit. Ředitelka zmizela přesně ve chvíli, když jsem zavřela dveře. "Dělej! Pojď za mnou." Řekla jsem a bez jakéhokoli vysvětlování jsem ho táhla ven ze školy. Naštěstí se nijak nebránil, zřejmě byl zvědavý, o co mi jde. Když jsme vyšli ven, zapískala jsem a po chvilce zpoza rohu vyběhl kůň. Erik jen překvapeně koukal, a když jsem mu přikázala nasednout, nic nenamítal a to ani tomu, že měl sedět vzadu. Po chvilce jsme dojeli na louku, které jsme říkali Palouček Jednorožců. Tai a Elis tam stáli naproti zcela zahalené osobě. Když je Erik spatřil, vykulil oči a zavolal na ně. "Co tu děláte?"
"Konečně jste tu." Zavolal Tai směrem k nám.
"Promiň."
Přeběhli jsme s Erikem k Taiovi a Elis.
"Čtyři proti jednomu, to je neférové," řekla osoba a zamumlala zaklínadlo "myslím, že bychom to mohli alespoň trochu vyrovnat." ve chvíli kdy to dořekla, vedle ní se objevily další tři osoby.
"Kouzlo čarodějnice teď zvrať,
a tím mi podobu mou vrať.
K tomu přidej mi mou moc,
nechť nevydrží jen pouhou noc."
Když jsem to dořekla, má podoba se znovu změnila na černovlásku s tmavě zelenýma očima, ale k tomu se přidala dvě černá křídla. Osoba na chvíli ztuhla, ale poté se rozesmála. Erik jen nechápavě zíral. Teď ale nebyl čas na vysvětlování, protože dvě z vyvolaných osob se k nám rozešly. V tu chvíli se Tai a Elis postavili přede mne a já začala odříkávat zaklínadlo.
"Pojď ke mně z druhé strany,
ty, jenž vytrpěls osudu rány.
Ty budeš zase sluhou mým,
a já budu znovu pánem tvým.
Až uděláš, co já budu chtít,
zase svobodu svou budeš mít"
Ve chvíli kdy jsem to dořekla, se náhle setmělo a vedle mne se objevil tělem asi dvacetiletý kluk, upír. Jeho oči červeně žhnuly a cenil své bílé zuby. "Zabij nekromanta!" Přikázala jsem mu krátce. Když se upír rozešel směrem k nekromantovi, zaměřila jsem svou pozornost zpět k Elis a Taiovi, kteří zablokovali cestu dvěma vyvolaným přízrakům. Otočila jsem se směrem k přízrakům a začala odříkávat.
"Jako dcera smrti narozena,
vše mrtvé je právem mé.
Tímto byla však smlouva porušena,
takže přijď ke své paní právoplatné!"
V tu chvíli se přízraky zastavily a otočili se směrem k nekromantovi, který společně se zbylým vyvolaným přízrakem bojoval s mým upírem. Ale místo toho aby na něho zaútočily, zmizely. V tu chvíli už Tai s Elis odříkávali ochranná zaklínadla, aby nás ochránili před prokletími. V tu chvíli se vzpamatoval i Erik a mrštil po zbylém přízraku slabou elektrickou kouli. To ho však ani nezranilo. Ačkoli ho to překvapilo a ve chvíli, kdy nedával pozor, upír ho probodl a tím ho poslal na druhý břeh. Nekromant si olízl krev, která mu tekla z rány na obličeji, kterou mu způsobil upír svým mečem a začal se chechtat, poté zmizel.
"Vrať se tam, odkud jsi přišel a kam taky patříš,
přijď, až tě budu potřebovat, až příkaz můj zvíš."
Když jsem toto dořekla, upír zmizel. Přešla jsem k místu, kde nekromant zmizel a šáhla do vzduchu, sevřela dlaň a poté jsem ji znovu rozevřela. Teď byla potřísněná krví. "Ten se nevrátí dřív než za týden." Pronesla jsem s úšklebkem na tváři a šla zpět k ostatním.
"Mar, pojď sem, prosím." Řekl opatrně Tai.
"Jako by bylo v mém zájmu poslouchat vás." Řekla jsem nenávistně.
"Co to s ní je?" Zeptal se nechápavě Erik.
"Ona není člověk, jen má naši podobu, teď, ale skrz ni prošlo dost duchů, takže ji budeme muset zklidnit." Řekl Tai a začal společně s Elis odříkávat kouzlo.
"Vy si myslíte, že tohle mě zastaví? Bláhový lidé." Pronesla jsem arogantním tónem a rozesmála se. Ve chvíli, kdy jsem se začala smát, nečekaně jsem po Elis a Taiovi hodila kouli, tu naštěstí zastavilo Taiovo ochranné kouzlo. Ale také bohužel přerušila jejich zaklínání. Přešla jsem k Erikovi a chtěla jsem na něho zaútočit dýkou, ale ve chvíli, kdy jsem se z blízka podívala do jeho obličeje, mi náhle zmizela křídla a já jsem omdlela.
"Ne, taky netuším, co se stalo, že se najednou uklidnila." Divil se Tai.
"Možná, že to bylo kvůli Erikovi, přece jen, víš, co dělala každý den v noci." Řekl Elis, zabraná do přemýšlení, že ani nevnímala, co říká.
"Co?" Zeptal se nechápavě Erik.
"No každou noc, chodila očarovávat tvůj dům ochrannými kouzly i proti naprostým blbostem." Stihla říct ještě, Elis, než jsme ji já, nebo Tai stihli zastavit.
"Už ses probudila? To je skvělé." Řekl nadšeně Erik. "Nestalo se ti nic? Jsi v pořádku?"
"Jo jsem v pohodě. Kolik dní jsem byla mimo, a jaký čas jsem určila?"
"Jen noc a asi půl dne, a tvrdila jsi, že se nevrátí dřív než za týden."
"Dobrá, musíme se na něho lépe připravit."
"Jo, můžeš chodit?"
"Jo, myslím, že ano." Řekla jsem váhavě a postavila se na nohy. "A co ta krev?"
"Máme, neboj." Řekla Elis a podala mi lahvičku s nekromantovou krví.
"Dobrá, tak jdeme, Eriku, zařiď si omluvenku."
"Kde jsi byla?" Zeptala se matka, když jsem přišla domů.
Jenom jsem kolem ní prošla, ta otázka stejně nepatřila mně, ale Momo, to se dá poznat podle tónu hlasu. Když jsem vešla do pokoje, obalila mě mlha, která ze mne vytáhla zbytky duší. Lehla jsem si na postel a ze skříní a šuplíků se začaly vyndávat věci, které mi napsal Tai, abych mu přinesla. Po chvilce jsem uslyšela dole matku jak s někým mluví u dveří. "Ano, je doma. Ale určitě nejdeš za Momo, je mi to divné víš, ještě sem nikdo nepřišel, mimo přátel Momo." Mluvila matka k někomu. Vykoukla jsem z okna, ale osoba už stihla vejít do domu. Slyšela jsem matku na schodech. "Vyjdeš schody, půjdeš kousek rovně a poté zatočíš do prava a hned naproti tobě budou černé dveře, tak tam." Matka mluvila nějak divně, jako by překvapená a zklamaná zároveň. Chvilku byly slyšet kroky a poté zaťukání.
"Kdo je tam?" Zeptala jsem se nejistě. Matka měla pravdu, nikdo sem nikdy nepřišel, tedy, alespoň ne hlavním vchodem, když sem přišla Elis či Tai, vždycky vylezli oknem.
"To jsem já." Ozval se zpoza dveří známý hlas.
"Můžu dál?" Zeptal se netrpělivě.
"Moment, jen odemknu." Řekla jsem okamžitě a šla ke dveřím. V tu chvíli na stůl přilétl papírek.
*Osoba za dveřmi nemá svou podobu-neopraveno* Když jsem si to přečetla na chvíli jsem ztrnula a poté vzala dýku a šla ke dveřím. Hlas patřil Erikovi, tudíž to nebyl Erik, jelikož se vzhledem se změní i hlas, takže Erikův hlas znamená, že to není Erik. Takže není to Elis, Tai a ani Erik. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Erik, tedy nějaká osoba přeměněná na Erika.
"Pojď dál, potřebuješ něco?" Řekla jsem obvyklím tónem.
Chvíli se rozhlížel a poté šel pomalu ke mě. "Jen jsem tě chtěl vidět." Pronesl nezvykle hebkým tónem.
Nahodila jsem dojatý usměv a šla k němu. Napřáhl ruce, že mě obejme v tu chvíli jsem vytáhla dýku a zabodla mu ji do žaludku. Erik se chytil za břicho. "Proč jsi to udělala?" Zeptal se s bolestným výrazem na tváři.
"Už to nemusíš hrát, vím, že nejsi Erik. Kdo jsi?"
"Tvrdila jsi ne méně než týden? Bláhová dívka, já se nenechám zastrašit někým tak ubohým jako jsi ty."
"Já, že jsem ubohá? Já moc dobře vím, že ty nejsi ten nekromant, se kterým jsme se setkali. My se setkáváme poprvé a jen pro tvou informaci, také naposled."
"Ty si myslíš, že jedno bodnutí tou tvojí hračkou mi něco udělá?" Řekl a rozesmál se.
"To máš možná pravdu, ale jak to, že se ti to teda ještě nevyléčilo?" Když jeho smích stichl, prozměnu jsem se rozesmála já. A stejně jako se rozhořel plamen v mých očích, shořel i falešný Erik před mým zrakem. V tu chvíli někdo zaťukal na okno, rychle jsem schovala dýku od krve a šla se podívat kdo to je. Na větvi seděl Tai, zkontrolovala jsem jeho magii, opravdu to byl Tai, otevřela jsem okno a pozvala ho dovnitř.
"Stalo se něco?" Zaptala jsem se ustaraně.
"No vypadáto, že ještě ne, ale stane, zjistili jsme, že ten nekromant, se kterým jsme se setkali, má nějaké spojence a jeden z nich tě má přijít navštívit. Tak si prosím dávej pozor, ano? Mám tu zůstat, nebo začarovat tvůj pokoj?"
"Ne to je v pořádku, určitě si dám pozor."
"A nic zvláštního jsi neviděla?" Zeptal se ustaraně Tai.
"Ne, vůbec nic. Měla bych snad?" Zalhala jsem a ani u toho nemrkla okem.
"Jen se ptám, no tak jestli je vše v pořádku tak já půjdu."
"Jo, a kolik jich je už víte?"
"Asi čtyři nebo pět i s tím, kterého jsme potkali."
"Dobrá, děkuji za upozornění a opatruj se."
Přikývl v odpověď a vylezl oknem ven. Bylo to přesně načas, protože v tu chvíli matka zaťukala. Po zkontrolování, že je to opravdu matka jsem otevřela dveře. "Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se. V tu chvíli mi došlo, že jsem v pokoji sama ačkoliv bychom tu měli být dva. Rychle jsem vyvolala přízrak s podobou Erika a poslala ho z pokoje. Přízrak Erika obešel matku se slovy. "Omlouvám se, už musím jít." Matka se na něho usmála, zřejmě byla ráda, že se bavím s někým slušným, možná jsem dokonce u ní stoupla na ceně.
"Už nic, omlouvám se, že jsem tě vyrušila."
Rychle jsem zavřela dveře a kouzlem jsem rozpustila již zaschlou krev na dýce. Krev sem poté nechala odkapat do další lahvičky. Když už jsem měla všechno připravené, šla jsem spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.