ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

R&B Kapitola třetí-2. část

28. července 2011 v 11:25 | Lului |  Růže a Břečťan
"Ahoj." Řekl Erik, když mě viděl u stolu. "Kde jsou Tai a Elis?" Zeptal se nechápavě, když si všiml, že tam sedím sama.
"Prý to nestíhají, takže dnes nepřijdou." Podle Erikova výrazu jsem usoudila, že se bojí tu být se mnou sám. "Jo tady máš dárky od Taie a Elis." Řekla jsem co nejmilejším tónem a podala mu zabalený plášť a krabičku se žlutým pentagramem. Když si to vzal, podala jsem mu ještě jeden malý balíček. "A tohle je ode mne." Řekla jsem téměř neslyšně, no myslím, že podle toho, že se ani nezarazil, mě nejspíš opravdu neslyšel.
"Wow, ten plášť je fakt dokonalej, ale nepochopil jsem proč je ten pentagram žlutej."
"Barevný je, protože každá barva má svůj význam, jestli chceš vědět proč zrovna žlutá, tak se zeptej Taie, je od něho."
"Jo, až se příště sejdeme, zeptám se ho." Řekl nadšeně. Až teď si všiml malého balíčku na stole. "A tohle je co?" Zeptal se nechápavě.
"To je ode mne." Řekla jsem, tentokrát dost hlasitě, aby mně slyšel.
"Od tebe? A co to je?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Otevři to a uvidíš." Řekla jsem co nejmilejším tónem. Nejspíš mi nevěřil, že je to nějaký normální dárek.
Po chvilce váhání balíček rozvázal a podíval se do něho. Potom jeho obsah opatrně vysypal na stůl. Když uviděl, jak z něho vypadaly runové kameny z ametystu, rozzářily se mu oči. "Děkuji." Řekl s opravdu vděčným hlasem.
"Není zač, přece jen jsi říkal, že jednou z tvých specializací je věštění. Tak doufám, že se ti líbí."
"Jo hrozně moc, opravdu děkuji."
"No, až dojíme, chceš ještě někam jít? Nebo spíš, kam chceš jít?"
"To je dobrý, nechci tě otravovat. Už tohle je až, až."
"V pořádku, neotravuješ mě tím, stejně bych se nudila."
"A mohl bych tě požádat ještě o něco? Jestli to teda nevadí."
"O co jde?"
"Mohla by sis sundat tu kápi, rád bych věděl, jak vypadáš."
"Na co ti bude vědět, jak já vypadám?"
"Prostě mě to zajímá."
"Možná potom."
Po té co jsme dojedli, řekl, že by rád šel do kina.
"Dobře, když chceš."
"Jo a ještě něco."
"O co jde?"
"Mar není jméno. Jak se opravdu jmenuješ?"
"Mar je zkrácenina od Maria."
"Aha, pěkné jméno."
Pche, ale ve škole by mi to neřekl. Řekla jsem si v duchu, naštvaná i smutná zároveň.
"A kdy mi hodláš ukázat svou tvář?" Zeptal, když jsem si ani v kině nesundala kápi.
"Po kině, třeba." Řekla jsem váhavě.
"To by mohl říct každý, sundej ji teď." Řekl prosebným hlasem, a když jsem se na něho podívala, dělal "psí oči".
"Ty mi snad nevěříš."
"No přece jen se ještě neznáme tak dlouho."
"Au." Řekla jsem naoko smutně a tiše se rozesmála. "No, jestli tě to potěší, Tai a Elis viděli mou tvář asi až po dvou letech a to navíc bylo omylem."
Erik se taky tiše zasmál. "Jo, omlouvám se, že se tě pořád ptám na něco osobního, ale zajímalo by mě, jestli jsme se už někde potkali, nebo spíš, jestli se někde vídáme."
Na chvilku jsem ztuhla a až poté jsem mu váhavě odpověděla. "Ano, vídáme."
"To proto si nechceš sundat tu kápi?"
"Je to stejně jedno, když se vídáme, nemám tuto podobu." Řekla jsem tiše a sundala si kápi.
Chvíli se na mě díval. Podle jeho výrazu vážně nečekal takový vzhled. Poté, co jsem si nandala kápi zpět, se probral z toho lehkého šoku. Potom jsme již nemluvili a sledovali nějaký hororový film. "Tak zase jindy." Řekla jsem na rozloučenou.
"Jo, jo, měj se hezky, a opravdu nechceš vyprovodit domů?"
"Myslíš, že potřebuji doprovod?" Řekla jsem a trochu se zasmála.
Když jsem se vrátila domů, matka stála před mými dveřmi.
"Konečně, víš, jak dlouho jsem čekala?"
"Co potřebuješ?"
"Nepotřebuju nic, ale chci. Příště až půjdeš ven, mi to alespoň řekni." Řekla naštvaně matka.
"Dobře, myslela jsem, že tě to, kde jsem a s kým jsem, nezajímá. Příště ti to řeknu." Když jsem to dořekla, matka se otočila a odešla. Odemkla jsem a vešla do pokoje. Na stole ležel papírek. Na papíře bylo napsáno od mého ochranného kouzla několik "hlášení" :
*Vylomení dveří-opraveno
přebarvení dveří, stěn a stropu-opraveno
změna koberců-opraveno
zablokování oken-opraveno
ořezání stromu-neopraveno-vyžaduje povolení*
Vykoukla jsem z okna a směrem ke stromu jsem vyřkla kouzlo.
"Zcizené mi vrať,
jejich činy zvrať.
hned oprav co zničené jest,
nechť oni vidí jen mou lest."
Hned na to ze stromu znovu vyrostly větve. Poté jsem se umyla a šla spát, přece jenom zítra musí zase vstávat a už včera jsem toho moc nenaspala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.