ANI VĚČNOST NETRVÁ VĚČNĚ...
Na pergamenu ohmataném,
úhledné písmo modře se třpytí.
Mrtvolně bledý básník,
ve stínu modré růže píše.

Co víc chtít po pomateném,
jehož hudbou je vlčí vytí.
V bílých rukou zápisník,
na temi od vína číše.

R&B Kapitola druhá

21. července 2011 v 11:35 | Lului |  Růže a Břečťan
Kapitola druhá-Boj Života a Smrti
"Ty slepice nám zase zasedly stůl." Pronesla naštvaně Liliana.
"No jo, klídek, tak si sedneme jinde."
"Hm." Řekly Liliana i Anna uraženě.
"Holky, sedněte si k nám, máme tu ještě místa." Řekl nadšeně Marek.
"Děkujeme." Řekly jsme všechny tři jednohlasně. Liliana s Annou si sedly vedle Marka, každá z jedné strany a tím jsem byla já donucena si sednout vedle Erika, který tu také seděl. Nějakou dobu jsme si povídali, ale Erik se do debat zapojil pouze tehdy, když Marek složil nějakou poklonu Lilianě či Anně, aby ji mohl vyvrátit. Když se zabrali do tématu o oblíbených skupinách, které jsem ani neznala, pustila jsem se do jídla a je naprosto nevnímala. Najednou mi Liliana lehce šlápla na nohu, tázavě jsem se na ni podívala. Očima přejela ze mne na Erika. Také jsem se na něho nenápadně podívala, měl upřený zrak na má záda a na tváři měl zároveň soustředěný pohled a zlomyslný úšklebek. Najednou jsem ucítila, že mě něco lehce tahá za vlasy. Sáhla jsem si tam, jakože si upravuji vlasy. Nahmatala jsem tam pavouka a tak jsem ho sundala, samozřejmě byl ovládaný magií. "Jsi jak malý dítě" Řekla jsem uštěpačně směrem k Erikovi. Ten se jen ušklíbl a odešel od stolu. Ostatní se na mě tázavě dívali. Uvědomila jsem si, že byl jen vyvolaný, takže ho neviděli, tak jsem jen pokrčila rameny a také odešla, ačkoli jsem měla ještě půl talíře jídla.
"Jsem doma." Řekla jsem téměř neslyšně, spíše sama sobě, jelikož jsem stejně věděla, že i kdyby tu někdo byl, stejně by mi neodpověděl. Znechuceně jsem se zadívala na růžové stěny, koberce a závěsy. Vyběhla jsem po schodech o patro výš a zamířila k černým dveřím za rohem, kde nebyli vidět. Z kapsy jsem vyndala klíče a odemkla jsem si. Když jsem vešla, rozsvítila jsem tlumené světlo a zamkla za sebou dveře. Tašku jsem hodila ke stolu. Přešla jsem k velkému zrcadlu a znechuceně jsem se na sebe podívala.
"Kouzlo čarodějnice teď zvrať,
a tím mi podobu mou vrať."
V tu chvíli se mé hnědé vlasy zabarvily do černa a hnědé oči se změnily na tmavě zelené. Převlékla jsem se ze zářivě žlutých šatů do černých a začala psát úkoly. Zrovna kdy jsem si podepsala úkol matčiným rukopisem, zazvonil mi telefon. "Co se děje?"
"Ahoj, Maria, nemáš čas? Rozhodli jsme se sejít, co ty na to?"
"Hm, kdo všechno?"
"Jen LAD skupinka."
"Když mě pustí."
"Takže v deset v Restauraci. Zatím čau."
Jelikož jsem měla chuť na citron, sešla jsem o patro níž. "Tak jak se měla naše milovaná dcerka ve škole?" Promluvila matka hlasem plným něhy, to však nepatřilo mne, ale mé mladší sestře, Momo. "Ty už jsi doma?" Řekla matka směrem ke mně, ale poněkud podrážděným tónem.
"Neboj, nezdržím se tady moc dlouho." Řekla jsem uštěpačně. Matka se na mne zlostně podívala a poté se otočila na mou mladší sestru a na tváři měla zářivý úsměv. Takhle je to pokaždé, já jsem ta strašná dcera, zatímco ona je ten jejich andílek. Možná nás takhle rozdělují kvůli vzhledu. Kdo by si nemyslel o roztomilé holčičce s blond vlasy a modrýma kukadly, že je to vysloveně andílek. Naproti tomu holka s černými vlasy a tmavě zelenýma očima je vyslovený ďábel. Její vzhled i oblečení z ní prostě dělají dokonalou princeznu a ze mne naopak zlou čarodějnici. Ale co, já už jsem si nato zvykla. Ať se snažím sebevíc, ze mne ta hodná nikdy nebude. "Hm, půl desátý. Momo, nechceš jít s námi do kina?"
"Ne děkuji, tati."
Rychle jsem se převlékla do dlouhých černých šatů a na to jsem si ještě oblékla černý plášť s kápí. Potom jsem vylezla oknem, přes strom, ven.
"To je skvělý, jsem moc rád, že jsi přišel včas."
"Ahoj Tai, Elis. Proč jste svolali sraz?"
"Máme nového příchozího." Řekla nadšeně Elis a Tai souhlasně přikývl.
"Zaměření, věk, jméno?"
"Em, velice mě těší," zazněl ze tmy zvláštně povědomý hlas "mým zaměření je věštění a ovládání a okrajově i vyvolávání, je mi čtrnáct let a jmenuji se Erik." Erik? Teď když nad tím přemýšlím, tak ten hlas byl opravdu nejblíže hlasu Erika. Doufá, že je to jen špatný vtip a vůbec, co ten tady dělá. Jestli se dostane do LAD, mohl by zjistit, že jsem to já a to by nemusela být zrovna dobré. Chtěla jsem ho zkusit ovlivnit magií, ale měl ochranu, ale zaručeně nebyla jeho, nejspíš byla od Taie, ten je na ni specializovaný. Hodila jsem na Taie zlostný pohled, který stejně nemohl přes kápi vidět, a posadila jsem se ke stolu. "Vy nejspíš zastupujete Smrt, že?" Zeptal se nejistě Erik a zněl lehce vystrašeně, takhle jsem ho ještě nezažila. Když jsem dlouho nic neříkala, Tai za mne odpověděl. "Ano, ona je Smrt a já společně s Elis jsme Život."
"Tak jo jsi připraven na svou zkoušku?" Zeptala se Elis.
"Ano, myslím, že jo."
"Dobrá, tak se přesuneme."
"Tvůj první úkol je přeložit toto slovo."


"Havran."
"Ano, správně."
"Tvým dalším úkolem je vyvolat vlka." Erik se chvíli soustředil a poté vyvolal vlka, který však téměř okamžitě zmizel. "Mou zkouškou jsi také prošel." Řekla váhavě Elis.
"Dobrá, tak jestli se chceš přidat, musíš přimět tu sovu přelétnout na ten dub před tebou."
"Hej, Mar, proč nechceš, aby se přidal? Další člen by se nám hodil."
"A řekla jsem snad něco takového?" Řekla jsem naštvaně. Jako bych k tomu musela mít důvod.
"Ale ano, řekla, je jasné, že když mu řekneš, aby ovládl ptáka, nemá šanci. Já moc dobře vím, že jsi na ně specializovaná v okruhu ovládání." Řekla uštěpačně Elis.
"Fajn, to co ti jde nejlépe vyvolat, vyvolej a dostaň to přes mýtinku. Já se ti v tom budu pokoušet zabránit. Budeš na to mít dva pokusy." Řekla jsem a potlačovala svůj vztek. Erik se chvilku soustředil a poté se u jeho nohou objevila užovka. Zděšeně jsem vykulila a oči a odvrátila pohled. Elis ke mně přešla, ale než něco stihla říct, kývla jsem na Erika, aby začal. Když jeho užovka vyrazila, ovládla jsem sovu, jež byla předmětem neschváleného úkolu, a přikázala ji ulovit užovku. Užovka se dostala asi do půlky mýtinky, ale tam ji sova ulovila. "Jak jsem řekla, máš ještě jeden pokus." Pronesla jsem výsměšně směrem k Erikovi. Erik jen přikývl a začal se znovu soustředit, chvíli to trvalo, ale poté se u jeho nohou objevila krajta. Zděšeně jsem vykřikla a chytla se Elis. Erik se na mne nechápavě díval. "Dobře, dobře, prošels, ale okamžitě odvolej ten hnus." Řekla jsem naštvaně a vyděšeně zároveň.
"Co se stalo?" Zeptal se Erik údivně. "Nemáš ráda hady?" Řekl výsměšně. V tu chvíli jsem ucítila, jak z něho opadá ochranné kouzlo. Podívala jsem se na Taie, který jen pokrčil rameny.
"Ano, mám strach z hadů, ale to neznamená, že si kvůli tomu můžeš ze mne dělat srandu. Toho budeš litovat."
"Litovat? A co když zase vyvolám hada, třeba ještě většího, co budeš dělat? Budeš se schovávat za Elis či Taiem? Jsi jen malý dítě, nechápu, proč se tě bojí. Oni dva jsou mnohem silnější než ty."
"Tys o mne řekl, že jsem malé dítě?" Řekla jsem rozzuřeně.
"Mar, uklidni se prosím, on to tak nemyslel, hlavně buď v klidu, víš, že by se to mohlo zvrtnout, tak se prosím uklidni." Řekla zděšeně Elis, protože moc dobře věděla, co jsem chtěla udělat.
"Dobrá, pro dnešek budu extrémně shovívavá a nechám to být, ale jestli se to bude ještě někdy opakovat, zabiju ho." Řekla jsem chladně a otočila se k odchodu.
"Ty utíkáš? Sakra, to bylo až moc lehký, to není žádná sranda." Řekl výsměšně Erik.
"Nemluv, když nevíš, s kým mluvíš. Nemáš vůbec žádný respekt a k tomu všemu si dovoluješ říct, že před tebou utíkám. Jsi snad sebevrah?" Otočila jsem se zpět k nim a viděla vyděšený pohled Taie a Elis. Erik se stále usmíval.
"Pojď ke mně z druhé strany,
ty, jenž vytrpěls osudu rány.
Ty budeš zase sluhou mým,
a já budu znovu pánem tvým.
Až uděláš, co já budu chtít,
..."
"Ne, Mar, nedělej to! Prosím, nedělej to."
"Jestli ho přijmete a on bude dělat znovu něco takového, jen slova už mě nezastaví."
"Děkuji, Mar, jsem ti za to vděčná." Řekla Elis a v jejím hlase jsem slyšela úlevu.
Přešla jsem Taiovi a zašeptala. "Až budeš příště s něčím nesouhlasit, můžeš to říct na rovinu." A usmála se.
"Já vím, ale víš, že nechci nikdy jít proti Elis."
"Jo já vím, no nic, já mizím, nehodlám tu s ním být už ani minutu, ahoj a opatruj sebe i Elis."
"Jistě, ty taky." Když jsem vycházela z lesíku, ještě jsem se otočila a zamávala Taiovi a Elis. Když jsem se vrátila domů, znovu oknem, bylo už půl jedné ráno. Rychle jsem se umyla a šla spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete aby R&B skončila happyendem?

ANO 57.1% (4)
NE 42.9% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.