Sice se o její trny poraníš,
a nějaké slzy bolestí uroníš.
Avšak stále ji hrozně moc chceš,
od lásky si velmi těžko pomůžeš.
Jen jediný pohled na ni,
je jako denní snění,
jako něžné pohlazení.
Je ti vším a přitom není nic,
pohled ti nestačil, chtěl jsi víc.
To však bolestné zranění provází,
a dobré ponaučení z toho vychází.
Že luční květiny lepší jsou,
ještě vlhké ranní rosou.











krásný blog,navštiv taky můj,dík