Trošku jsem něco pozměnila v jiné básničce a něco málo přidala a vznikla další depresivní básnička
S úsměvem na tváři odcházíš,
i když víš, že se už nevrátíš
A v srdci mém díra bolestná zeje,
a však tvůj výraz beze změny je.
Miluji tě moc,
takže než skončí noc.
Vezu provaz či nůž,
neucítím bolest už.
Nač modlit se k bohu,
když jít k němu mohu.
Nač stále se bát,
když můžu se smát.
Teď jsme tam, kam živí nemohou,
pouze mrtví se sem přes řeku dostanou.
A však trest mě nemine,
už nikdy se neuvidíme.











máš veliký talent, tvoje básně jsou úžasné.