Na louce bělavých květů,
růže osamoceně kvetla.
Nejkrásnější ze všech světů,
dívka si tam věneček pletla.
V tom si všimla růžičky krásné,
utrhnout ji byl její záměr, to je jasné.
Avšak o její trny se poranila,
a bolestí několik slz uronila.
A proto dívka na krásu růží zanevřela,
jednoduchosti kopretin dveře otevřela.










