A zase něco lehce depsesivního =)
Na nebi Slunce svítí,
na louce kvete kvítí.
Ptáčci zívají,
a ty líbáš ji.
V tom se scéna změní,
z nedaleka se ozývá hřmění.
To Smrt si pro ni přišla,
dlouho pátrala, až ji našla.
Než pochopíš, už ječí,
leží na zemi v bolestné křeči.
Chtěl jsi obě, chtěl jsi víc,
a kvůli své hamižnosti nemáš nic.
Už i Smrt na tebe zanevřela,
dveře od Nebe i Ráje zavřela.
Neshoříš ani se neudusíš,
svou žízeň ničím neuhasíš.
Toto je její kruté prokletí,
jenž tě bude provázet staletí.










